Závěrečné shrnutí cesty po Filipínách

Už, když jsem nasedala na zpáteční letadlo do Evropy, říkala jsem si, že si Filipíny musím někdy dát znovu. Vždyť je tu tolik (více jak 7 tisíc) ostrovů a já stanula jen na 12 ostrovech (včetně těch navštívených v rámci tour A a C). A nejen, že je zdejší příroda opravdu krásná, ale i lidé jsou neuvěřitelně milí a nezištně poradí a pomůžou. Nikdy jsem neměla nepříjemné pocity, nikdo se na mě nedíval nepřátelsky...
A která místa se mi nejvíce líbila?
S odstupem času tím nejlepším místem, jehož kouzlo jsem vzhledem k tomu, že to bylo hned na počátku cesty, dostatečně nedocenila, byly ostrovy Camotes.

Nejen, že zde bylo nejlevněji (co se jídla a vstupů týká), ale protože zde byla mimosezóna, nebylo zde plnu turistů ani žádní naháněči a já si připadala jako jediná západní turistka. Kdybych to tušila, že se mi tyto ostrovy budou tak líbit (a to jsem si jejich návštěvu naplánovala jako doplňkovou, protože jsou blízko Cebu), strávila bych na nich o pár dní více a vydala bych se na zbývající dva ostrůvky na severu a užila si déle liduprázné pláže. Hlavně na ostrově Poro jsem kvůli nedostatku času nemohla navštívit přírodní zajímavosti vnitrozemí. Bylo moc fajn, se je tak projíždět na skůtru po okolí.

Co se vychvalovaného ostrova Camiguin týká, celkový dojem pokazil fakt, že jsem zde strávila dva dny navíc, které jsem v podstatě zabila válením se  na pokoji kvůli hustým lijákům procházejícího tajfunu Basyang. Ale i tyto nepředvídatelné klimatické podmínky jsou poučástí cesty a já si nakonec odvážím zajímavou zkušenost. A z míst na Camiguinu, která se mi nejvíce líbila, budu jmenovat vodopád Tuasan Falls (asi proto, že jsem nepočítala s tím, že se k němu dostanu) a "koupaliště" Soda springs, kde nejen, že se můžete osvěžit plaváním v minerální vodě (a prostředí je pěkné), ale oné minerální vody se i napít (z kohoutku na břehu).

Trochu mě mrzí, že jsem z opatrnosti vody jen srkla  a nenačepovala si ji do láhve. Připoměla mi chuť pramene Kyselky, ke kterému jsme se s rodiči vydávali na výlet, když jsem byla ještě dítě školou povinné.
Na ostrově Cebu jsem pobyla jen v jednom letovisku, ale a motorce jsem si udělala moc pěkný výlet do vnitrozemí na nejvyšší horu Osmeña Peak. Krajina vnitrozemí je moc pěkná. Horám se říká "cebuánské Čokoládové hory" kvůli podobnosti zvrásnění krajiny.S odstupem času se mi tyto cebuánské hory a výstup na Osmeña Peak líbily více, než ony Čokoládové hory (i když mají svoje kouzlo) na Boholu.

Zřejmě to bude i tím, že zde nenarazíte na tolik turistů, jako na Boholu a můžete si tak vychutnat v klidu nádherné výhledy na okolí. Navíc je to spojené s tím dobrodružstvím projížďky krajinou bez směrovek.
Co se Cebu (a oblasti kolem Moalboal) týká, je vyhlášený hlavně díky adrenalinovému canyoningu (nebo také canyoneeringu) na Kawasan Falls. Mě se tato aktivita hodně líbila. Splnila jsem si zde bobříka odvahy během skoku z 12 metrů. Samotný kaňon před vyhlášeným hlavním vodopádem, který je konečnou, mi přišel mnohem krásnější a zajímavější, než onen turisticky oblíbený vodopád.

Canyoning na Kawasan Falls můžu jen doporučit. Je to nezapomenutelný zážitek.
Stejně tak i šnorchlování se žraloky velrybími v Oslobu. Jedinou vadou na kráse tohoto zážitku bylo množství lidí ve vodě.
Nejnáročnějším dnem v rámci celého pobytu na Filipínách byl bezesporu celodenní výlet na motorce Boholem. Byl to zároveň i velmi zajímavý den, kdy jsem ujela 187 km boholským vnitrozemím, na hodinu jsem se ztratila kdesi mezi vesnicemi na polňačce, když jsem hledala hlavní cestu do Danaa.

Vrcholem dne pak bylo, že jsem nakonec do Danaa dojela a v dobrodružném parku pak pokořila svůj strach a na atrakci The Plunge se zhoupla ze 70 metrové výšky nad kaňonem. Tohle byl asi nejadrenalinovější zážitek. A i jízda nazpět do Lobocu byla trochu adrenalinová, protože jsem chtěla dojet před setměním...
Zajímavá byla noční projížďka po řece Loboc za světluškami. Tohle jsem v itineráři neměla, ale stálo to za to.
A co se Palawanu týká, tak nejhezčím místem byl pro mě Sabang. Hlavně pak výlet k vodopádu u pobřeží.
Nesmím pak zapomenout na poslední den v El Nidu, kdy jsem si "užila" boj s proudy a větrem na kajaku, odměnou byl relax na liduprázné pláži Papaya beach (jen kolem poledne).

A od čeho jsem čekala něco víc a nakonec mě to moc nenadchlo?
Napadá mě výlet do jednoho z novodobých divů světa - Underground river. Viděla jsem zajímavější jeskyně, jimiž se pluje na lodičkách. Jinak byl ale Sabang moc pěkný.
Rozhodně mě nenadchlo město Cebu City, které někteří vlogeři vychvalují. Nechápu proč.
Od Manily jsem moc nečekala. Singapur asi zádné asijské město už nepřekoná. Rozhodně ale budu radši trávit čas v Manile než v Cebu City. Muzea tu mají zajímavá a staré centrum je také pěkné. A kdybych měla více času, tak bych se prošla zbytkem Makati.