Tak nastal poslední den mého putování po Filipínách. Nejraději bych jej strávila někde na pláži, ale vzhledem k šílené dopravní situaci v Manile, jsem se nemohla moc vzdalovat, abych odpoledne stihla dojet na letiště. Na recepci mi včera doporučili vyrazit taxíkem už kolem třetí, protože je páteční špička a silnice budou ucpané brzy a ven z města se na víkend chystá spousta lidí a cesta na letiště může trvat i 4 hodiny!! To mi přišlo fakt šílené. Můj let byl po desáté večer, v sedm jsem chtěla být na letišti (doporučují se tři hodiny před odletem), ale abych vyjížděla už ve tři...?!!Nakonec mi ráno jiný recepční řekl, že půl pátá bude stačit, tak jsem si přes něj nechala zarezervovat taxi, nechala batoh na hostelu a kolem půl desáté vyrazila do ulic. Nemělo cenu jít dřív, protože obchodní centra otevírají až v deset. Dnes jsem hodlala zabít den v nákupním centru Ayala, které se skládá z několika budov a od hostelu je vzdálené asi dvacet minut chůze po Makati Avenu. Čtvrť Makati je moderní, upravenou čtvrtí mrakodrapů. Občas jsem si připadala jako v Singapuru nebo jiném moderním asijském městě.
Došla jsem do SM mall a vlezla do supermarketu. Zde mají opravdu velký výběr zboží. Cena le lehce nižší než v "trumpově" supermarketu. Sušené mango tu ale také stojí přes sto pesos za 100 gramů a levněji jej už neseženu. Takže jsem dokoupila suvenýry a vydala se nákupním centrem na čumendu. Došla jsem do jiné budovy, kde jsem opět musela nechat zkontrolovat batoh a objevila směrovku do kina. Jak nejlépe zabít čas, než u nějakého filmu?
Podívala jsem se na docela bohatou nabídku multikina a když jsem objevila třetí díl 50 odstínů, který navíc promítali již po půl jedné, neváhala jsem a za 270 pesos si koupila lístek.Zbývající čas jsem pak strávila v oddělení občerstvení. Bylo docela těžké si vybrat z toho množství restaucí a pokrmů. Njeprve jsem okusila "shrimp siomai" a později si u jiného stánku poručila jakousi "mongolskou misku" - mix různé zeleniny s kuřecím masem a kalamáry s jakousi omáčkou a to vše spařené. Nebylo to špatné a na zasycení stačilo.Kino bylo trošku více klimatizované než zbytek nákupního centra. Přesto se to ještě dalo a já si vychutnala film. Po jeho skončení kolem půl třetí jsem se vydala zpět na hostel. Po cestě si koupila ještě nejaké čerstvé pečivo na cestu.
O půl páté dojel domluvený taxikář. Tentokrát byl taxík červený a taxikář měl zapnutou navigaci. Tahle jízda byla o hodně korektnější a levnější (dopředu daná cena 325 pesos). A kupodivu za hodinu jsem byla na letišti. V odletové hale jsem si sedla na batoh a čekala, až se otevře check-in. Ten dokonce otevřel už po šesté. Pak už to šlo docela lehce. Prošla jsem pasovou kontrolou, za bezpečnostní kontrolou jsem si dočepovala vodu (tohle je na Filipínách super, že na mnoha veřejných místech je možné si dočepovat), vyměnila nazpět zbylá pesa (za neuvěřitelně nevýhodný kurz, radši jsem si je měla nechat. Za 865 pesos jsem dostala jen 10 €!!!) a počkala na otevření brány. A před jedenáctou večer už jsem s Turkish Airlines mířila směr Istanbul a pak na Vídeň.
Žádné komentáře:
Okomentovat