Mám pocit, že jsem na Filipínách nebyla měsíc, ale jen týden. Přišlo mi to málo a nejraději bych tam zůstala mnohem déle a prozkoumávala další ostrovy a čerpala zážitky.
Tady je několik postřehů a zajímavostí, které se mi vryly do paměti a které jsou pro tuto nádhernou zemi typické:
* oslovení "Ma'am" - tohle slovo jsem slyšela nejčastěji. Oslovení "madam" zkrácené do "Ma'am", které občas v překladu vyznělo jako "matka", jsem slýchla pořád. Je to zdvořilostní oslovení neznámé ženy. Muže tu oslovují "sir".
* "It's more fun in the Philippines" - jakési oficiální filipínské motto prezentující jejich zemi turistům. Jak mi vysvětlil řidič společnosti Cyan na Cebu, je to takové sarkastické shrnutí toho, co všechno Filipíny nabízejí - ostrovy, jedinečný podmořský svět, nádherné pláže, endemická zvířata, žraloky velrybí, sopky, zemětřesení, tajfuny...Podle oficiální kampaně filipínského turistického oddělení odpovídá tento slogan na otázku "Proč Filipíny?" Onou odpovědí je, "že je na F.více legrace." Tady je ostatně oficiální spot https://www.youtube.com/watch?v=ADNgEHFDYzo
* Filipínci - usměvaví, přátelští, slušní, ochotní pomoci, pokorní...Nevím, zda jsem se někde cítila tak dobře jako mezi Filipínci. Už kvůli místnímu obyvatelstvu jsem si tuto zemi zamilovala. Člověk se cítí s nimi bezpečně.
*Bezpečnost - I přes to, že na letištích jsou dvojí bezpečnostní kontroly, při vstupu do supermarketů stojí bezpečnostní služba a v některých oblastech hlídají policisté docela slušně ozbrojení, jsem se na všech místech cítila bezpečně. A to i v Manile, kde je třeba si dávat pozor na kapsáře v nadzemce a podvodníky v historickém centru.
Zkrátka, média mnohdy udělají z nějakého konfliktu v nějaké části země takovou bublinu, že to vypadá, že celé Filipíny jsou nebezpečné. Právě naopak. Je to jedna z mála zemí, kde jsem si užila cestování bez nepříjemných pocitů, že mě někdo přepadne a okrade.
* Voda - z kohoutku není pitná (kromě minerální vody v Soda Springs na Camiguinu) a někde (v el Nidu) se nedoporučuje si jí ani čistit zuby. na Filipínách je velmi běžné nechat si načepovat do prázdné láhve purifikovanou vodu z několikalitrového barylu. Na některých ubytováních je možné si dočepovat zdarma, někde za to chtějí pár pesos (mezi 5 a 10). Rozhodně je to ale levnější, než si kupovat balenou vodu v plastu. Za půllitru někdy dáte i 20 pesos, někdy dáte 20 pesos za litrovku. V běžném (větším) supermarketu stojí litr a půl okolo 30 pesos, 6 litrový kanystr asi 80 pesos.
*Ceny - Ceny se na Filipínách liší podle oblasti. Záleží, zda jste v turisticky oblíbeném a tudíž i dražším místě, nebo jste někde na ne tak známém ostrově, kam zavítá jen pár turistů a lidé zde žijí tradičním způsobem života. Můj první dojem z Filipín byl díky Camotes Islands, že je zde hodně levno. Camotes Islands ale byly tím nejlevnějším v mém itineráři. Večeři jsem měla maximálně za 200 pesos. V El Nidu jsou ceny dvojnásobné. I přesto je na Filipínách levno. Stačí jen hledat lokální restauraci.Smlouvání je mnohdy nutné v případě moto-taxikářů, kteří si občas nadsadí. Je proto dobré si zjistit běžnou cenu za odvoz.
- jídlo v restauraci - 90-350 pesos
- ovocný shake - 40 - 120 pesos
- kokosový ořech - 25 - 50 pesos (víc bych za něj ani nedala, a to to zkoušeli i se stovkou)
- pečivo v pekárně - 1 kousek 5 pesos
- půjčovné skůtru na den 450 - 500 pesos (standard)
- litr benzínu - okolo 50 pesos
- vstupné - od 10 pesos do 50 pesos
- masáž - okolo 400 - 600 pesos
- ubytování - hostel - 250-450 pesos za postel ve společné ložnici
- single/doble pokoj okolo 900 pesos (jedna z nejnižších cen, na kterou jsem narazila u soukromých pokojů)
*komáři - během mého pobytu jsem překvapivě narazila na málo komárů (naštěstí). Přesto jsem se denně mazala zdejšími repelenty Off! Jen jeden komár mě "dostal" na Camiguinu. Jinak jsem byla poštípaná jen od písečných mušek (a to pěkně svědí).
*kohouti a kultura kohoutích zápasů - není vesnice, kde byl obyvatelstvo nevlastnilo kohouty. Zdá se, že vlastnit kohouta je jakousi prestiží. Kohoutí zápasy jsou oblíbené a na Boholu jsem dokonce narazila na kohoutí farmu, kde se pořádají zápasy a odkazuje na to i velký billboard. Přítomnost kohoutů ve vesnických oblastech s sebou nese jednu nepříjemnost - brzký budíček. první kokrhání se totiž začne ozývat již kolem páté ráno a těsně před rozedněním se pak kohouti z širého okolí předhánějí v tom, kdo umí lépe kokrhat a kdo přeřve ostatní a vzbudí celou vesnici. Pokud nemáte vyloženě tvrdé spaní, kdy vás neprobudí ani výbuch, nemusíte si natáčet budíka. Budíkem budou kohouti z okolí. A když do toho začne ještě štěkat nějaký pes, tak je vystaráno. Na druhou stranu: ranní ptáče, dál doskáče a taková brzká procházka po pláži není k zahození.
*filipínští psi - jak řekl řidič z Cyan Adventures, filipínští psi jsou přátelští (protože všechno "filipino" je přátelské). Ono na tom něco je. Zdejší psi jsou takoví flegmoši. Často to vypadá, že nemají pána, protože se potulují po okolí, spí na silnicích, žebrají v restauracích u stolu...ale jinak jsou neškodní.
*nebezpečí na silnici - tento postřeh souvisí s tím předchozím. Oním největším nebezpečím během jízdy po silnici jsou kromě neočekávaných výmolů právě ti psi, kteří v klídku přecházejí z jedné strany na druhou a nebo rovnou na silnici leží a spí. Proto je třeba si během projíždění vesnic dávat pozor ne na pobíhající děti, ale na pobíhající psy. A někdy i na slepice s kuřaty (kohouti bývají uvázáni někde na bidýlku. Několikrát jsem na ně taky troubila a vyhrožovala, že jestli ze silnice nevypadnou, budou na polívku.
*spojení se světem - vzhledem ke zkušenostem z jiných asijských zemí by se dalo čekat, že internetové (respektive wi-fi) připojení nebude problém. Vždyť i v komunistickém Vietnamu byla wi-fina všude a dokonce ani neblokovali sociální sítě. Ale Filipíny jsou jiné. Nebyla jsem v zemi, kde by byla wi-fi tak pomalá a nebo někde ani nebyla. Rychlost připojení mnohdy závisí i na klimatických podmínkách a na tom, zda jste ve velkém městě, nebo někde "mimo civilizaci". Každopádně můžete zapomenout na to, že se budete moct dívat na videa a nebo posílat videa. Opravdu příšerné připojení je v oblíbeném El Nidu. Zato internetové kavárny nabízejí levný a rychlý pevný internet. Takže pokud potřebujete skontrolovat poštu, ověřit odlety letadel, nebo počasí, obrňte se trpělivostí. A nejlépe si všechny informace o daných místech včetně map stáhněte a vytiskněte ještě doma.
*gastronomie: rýže je tu podávána ke všemu. K snídani, obědu, večeři. Po pár dnech už jsem té suché rýže měla po krk a začala vyhledávat jiný druh pokrmů. Oblíbená je zde i pizza a v turistických oblastech podávají i západní jídlo. Filipínské jídlo je dobré. Někdy dokonce vynikající, pokud se jedná o ryby a mořské plody. Kuře zde dělají na sto způsobů a nejchutěnjší je grilované kuře. Vyhlášené cochinillo, neboli grilované sele, jsem si nedala. Jednou jsem ochutnala křupavou vepřovou roládu, která byla tak nasáklá tukem, že už jsem pak vepřové odmítala. Vynikající jsou ovšem ovocné shaky. Nejčastější je mangový. Manga mají totiž opravdu dostatek.
Žádné komentáře:
Okomentovat