MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

sobota 2. února 2013

Výlet do Barichara

Ráno jsem vstala s očekáváním adrenalinového raftingu na řece V. stupně Rio Suarez (je 6 stupňů obtížnosti sjezdu řeky a myslím, že ta 5 je posledním stupněm, který se nabízí komerčně, pak už je sjezd pro neprofesionály nebezpečný). Jelikož již mám za sebou sjezd řeky stupně III./IV., rozhodla jsem se zkusit další obtížnost. Jenže dnes ráno, kdy se mělo volat do společnosti Columbia Rafting Expeditiones, aby se zjistilo, v kolik mě vyzvednou, mi bylo oznámeno, že se Rio Suarez nejede pro nedostatek účastníků a že se to přesouvá na neděli. O.K., tak jsem zvolila náhradní plán a vydala se na autobus do Barichara.
Návštěva této vesnice byla v plánu na zítřek, takže jsem jen přehodila dny. Barichara je malebná vesnice vzdálená 20 km od San Gil. Prý se tam natáčel Zorro. Na první pohled má jednoduchou architekturu. Domky jsou bílé s barevnými okny a dveřmi a červenými taškami na střeše. Hlavnímu náměstí se zeleným parkem vévodí katedrála. Když jsem tam po tři čtvrtě hodině vystoupila, vydala jsem se na obhlídku. Některé postranní ulice měly rozkopanou dlažbu, zřejmě tu vyměňují nebo zavádějí potrubí. To ale vesničce na kráse neubralo. Oproti San Gil, tam byl klid a jen málo lidí na ulici. Vydala jsem se na okraj calle 4, kde začínala královská cesta do Guane. Těch 10 km po cestě dlážděné kameny, ve kterých je možné najít zklameněliny, mi mělo zabrat dvě hodiny. Téměř celou dobu vedla cesta z kopce směrem do kaňonu. Středem širokého kaňonu (nebo také údolí) teče řeka Suarez. Protější hory byly zahaleny v oparu a také bouřkových mracích. Bylo dusno. Cesta vedla pěknou přírodou s fotogenickymi zákoutími. Občas jsem na kamení zahlédla zkamenělou škebli. Tady je těch zkamenělin hodně a místní se je snaží i prodávat. Oblast byla zřejmě kdysi v pravěku mořským dnem. Šla jsem jinak po cestičce zabraná do myšlenek, když jsem uslyšela nějaké šustění u cesty. Podívala jsem se tím směrem a uviděla zvířátko s černobílými ostny. Něco mezi ježkem, dikobrazem a krysou. Plazilo se to u cesty dokolečka, jakoby to bylo zmatené. Chvíli jsem to pozorovala a fotila a pak se vydala dál. Recepční mi potom řekla, že je to ježek, což mi nějak nehraje, ale marně jsem na internetu hledala přesný název. Stejně bylo zvláštní, že si tam tak ťapkal u cesty.
Vesnička Guane mě překvapila tím, jak byla pěkně udržovaná a malebná. Čekala jsem nějaký zapadákov, ale domky byly natřeny bílou barvou a na náměstíčku s kostelem bylo několik obchůdků s rukodělnými předměty a také tu prodávali místní aperitiv z kozího mléka "sabajon ". Autobus mi jel za nějakých 40 minut, tak jsem se prošla a rozhodla se ochutnat další kolumbijskou specialitu zvanou "chicha ", což je povařená a nakvašená směs kukuřičné mouky se zkaramelizovanou šťávou z cukrové třtiny. Prý je to docela silný alkoholický nápoj. Tak jsem si v krámu poručila jeden kelímek. Cena 1000 pesos. No, vypadalo to trochu jako tekuté bláto. A chutnalo to jako zkvašený burčák. Brr. Vypila jsem jen půlku a zbytek vyhodila. Raději jsem využila nabídky na ochutnávku sabajonu zdarma (tak to uvádějí na cedulích u obchůdků). Chutnalo to jako mléčný likér . Ale kupovat jsem to nehodlala. Nasedla jsem do autobusu a nechala se odvézt zpět do Barichary. Po cestě jsem začala cítit účinky chichy. Nohy mi ztěžkly a cítila jsem se trochu ovíněná. V Barichare jsem zašla na pozdní oběd a ve čtyři hodiny ujížděla zpět do San Gil. Bouřka byla již na cestě. Je to neuvěřitelné, ale dnes je tomu měsíc,co jsem přicestovala do Kolumbie. Tak rychle to tu letí.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...