Katka na cestách: Dopolední návštěva Cave Temple v Dambulla a odpolední procházka kolem Sigiriya

I když jsem měla budíka na šestou, vzbudila jsem se o půl hodiny dřív sama. Venku ještě tma, i když během chvilky se začaly na straně směr Sigiriya objevovat červánky. Posnídala jsem a před půl sedmou se vydala chytit tuk-tuka, který by mě odvezl k pokladně u jeskynního chrámu. Slavný Cave Temple (nebo též Dambulla Royal Rock Temple) otvíral v sedm a všeobecně se doporučuje jej navštívit brzy ráno a nebo zavečer. Jednak kvůli horku a také kvůli množství návštěvníků. Davům i chůzi po rozžhavené skále jsem se chtěla vyhnout a tak jsem šla do chrámu hned v době otvíračky.

Pod Cave Temple

Tuk-tuk mě přišel na 250 Rs. Chrám je ukrytý v nitru nepřehlédnutelné skály, který se zdvíhá asi 2 km jižně od centra Dambully.
Vysedla jsem pod schody k pokladně. Dva zaměstnanci právě šli nahoru a prodali mi vstupenku. Cizinci platí 1500 rupií. Ještě nebylo sedm. Žádný jiný turista na místě nebyl. Začala jsem stoupat schody nahoru k chrámu. Doprovázeli mě dva psi a jak jsem se octla výš, objevily se na okolních stromech opice. Výhledy na okolí byly moc pěkné. Ve vzduchu se vznášely dva horkovzdušné vyhlídkové balóny. Tuto atrakci si lze v okolí Dambully a Sigiriya užít. A v jednom z těch balónů byla i kolegyně -dobrovolnice z MEF Charlotte, se kterou jsme se domluvily, že se odpoledne potkáme v Sigiriya.

Došla jsem ke chrámu. Právě jej otvírali. A protože ve stánku, kam se dávají za poplatek boty, nikdo nebyl, schovala jsem sandále do batohu a měla jsem to zadarmo. Do chrámu jsem vešla jako první. Bílá budova chrámu se táhla podél skalní stěny. V ní bylo ukryto pět otvorů do jeskyní, ve kterých před zavlečením buddhismu na ostrov žili lidé. V prvním století před n.l. začaly být jeskyně vyzdobovány barevnými freskami a později i sochami Buddhů a jiných významných postav. Naproti chrámu roste posvátný strom Bo. Kolem nádvoří je natažený plot s dráty, kterými vede elktřina. Není to kvůli zlodějům, ale kvůli opicím, které se v okolí chrámu pohybují a mohly by toto vzácné umělecké a náboženské místo poškodit.

Postupně jsem si prošla všech pět jeskyní. Barevné fresky na stěnách byly moc pěkné. V první jeskyni byl dlouhý ležící Buddha a u jeho nohou další dvě sochy. Druhá jeskyně byla největší a kolem jejího obvodu sedělo množství Buddhů. Tyto první dvě jeskyně mě zaujaly nejvíce. Před třetí jeskyní je malé jezírko s lekníny.
Prošla jsem si jeskyně a vydala se z areálu ven. Pomalu přicházeli první turisté. V malé modlitebně jsem ještě dostala na zápěstí provázek a modlitbu. Nazpět do města jsem se vydala po cestě vedoucí k velkému zlatému Buddhovi v chrámu Golden Temple.

Prodejci občerstvení a různých cetek zrovna podél cesty rozdělávali svoje stánky. Prošla jsem se kolem obří zlaté sochy Buddhy, pod níž je muzeum Buddhismu a podél silnice zamíříla nazpět do města. Zaujala mě cestička vedoucí ke skále. Tam jsem objevila "chrámové jezero".
Došla jsem do města, v supermarketu koupila jablka na cestu a šla dobalit. Ráno jsem na stole nechala vzkaz, že se vrátím kolem jedenácté. Bylo devět hodin. Na celou prohlídku s návratem pěšky jsem potřebovala jen dvě a půl hodiny.
Posnídala jsem a před desátou přišel majitel s novými hosty. Platit jsem měla dole. Netušila jsem, že je zaměstnancem (nebo nějakým správcem) toho lékařského centra, které sídlí v přízemí budovy. Platila jsem u okýnka v recepci centra. Toto byl nejlevnější pobyt ze všech. Za noc jen 570 Rs.

Golden Temple

Na zastávce již stál přistavený autobus mířící do Sigiriya. Cesta tam trvala asi 40 minut a přišla mě na 40 Rs.
Protože jsem přejela ulici, která by mě dovedla k ubytování Jaana Guest, nechala jsem se zlanařit tuk-tukářem, který mě tam za stovku odvezl. Přijal mě syn majitelů. Dostala jsem prostorný pokoj s koupelnou v chatce v zadní části zahrady. Kolem rostly banánovníky, papáje a jiné stromy. Příjemné a klidné místo. Zde jsem měla strávit tři dny.
Vybalila jsem si a vydala se do vesnice. Nevýhodou ubytování bylo, že bylo od "centra dění" asi 2 km. Takže jsem došla k hlavní silnici a pokračovala směr slavná skála, na níž někdy v 2.století před n.l.postavili klášter. Ono se vlastně ani pořádně neví, k čemu skála sloužila. Někdy v 5.století ale tehdejší král přenesl správní buddhistické centrum z Anuradhapury právě do sem do Sigiriya.

Na silnici kolem Sigiriya

Po cestě jsem si obešla archeologicky významnou stavbu, která stojí před odbočkou vedoucí k jedné z turistických bran. Žádná vysvětlivka u cihlové stůpy nebyla.

Téměř v centru dění jsem si sedla do jedné restaurace a oběd vyřešila bufetem rice & curry. Docela to ušlo.

Na dnešek jsem se domluvila s Charlot, že se odpoledne potkáme v Sigiriya, kam ona také zamířila. A další den spolu podnikneme ranní výstup za východem slunce na Pidurangala Rock.

Na Charlot jsem narazila v samotném centru. Zrovna přijela autobusem ze svého ubytování, které je také mimo vesnici. Společně jsme se vydaly na procházku za vesnici a obešly Sigiriya Rock.

Když jsme došli k hlavnímu vchodu do areálu Lví skály, sedly jsme si do kavárny na sprite a zmrzlinu a chvíli odpočívaly. Na okolních stromech se houpali hulmani. Jinak se zde vyskytují i makakové.

Ve vodním příkopu kolem areálu Lví skály prý žijí krokodýli. Na ně odkazuje cedule s upozorněním, aby se nikdo nekoupal. Věřím, že v tom horku by nejeden do vody skočil.

Domluvily jsme se, že mi Charlot dá vědět, jak je to s ranním odvozem tuk-tukem ke vchodu na stezku vedoucí na Pidurangala Rock a u odbočky k Charlotinu ubytování se rozloučily. Mě čekal ještě asi kilometr.

U silnice stály volské povozy a jen ojediněle se nějaký turista nechal svézt. Prý byla mimosezóna a zájem o tyto projížďky moc nebyl. Na můj vkus tu bylo docela dost turistů. Hlavně těch jednodenních, co přijedou turistickými autobusy. A taky tu bylo dost těch, co se nechali vozit na slonovi. V okolí žije dost divokých slonů a u silnice je i cedule upozorňující na možné slony přecházející silnici. Toto byl ale jediný domestikovaný slon, který zde sloužil jako turistický zážitek. To už i to ježdění v MEF vypadalo lépe.

Když jsem se vrátila na ubytování, koupila jsem si v malém stánku přes ulici kokos a na terase jej pak popíjela.

Paní domácí nevařila hostům večeře a pan domácí mě odkázal na restaurace u silnice. Nakonec jsem skončila v docela luxusní restauraci jednoho lepšího resortu. Ceny trochu vyšší. Dala jsem si špagety s mořskými plody v krémové omáčce a čaj. To jídlo ale nebylo nijak extra dochucené a snědla jsem jej jen z hladu. Celkový dojem také kazila asi třicetičlenná skupin a čínských velmi hlasitých turistů, kteří než se usadili k večeři, uběhla celá věčnost.