Na skůtru po ostrově aneb Jak jsem se naučila jezdit ve Vietnamu na motorce

Když jsem plánovala cestu po Vietnamu, zařadila jsem do programu místa, kam se lze nejsnadněji dostat na motorce. Kolo tady už moc nefrčí a snad každý Vietnamec má motorku. A snad v každém hotelu motorky půjčují. A to za velmi nízkou cenu. Prý okolo pěti dolarů na den.
O Vietnamu se také říká, že je vhodnou zemí na učení se řízení motorky, protože tu místní jezdí pomalu. No, ne všechna místa ve Vietnamu jsou vhodná na to, aby turista poprvé sedl na motorku. Třeba v Hanoji by to byl nerozum. A jak jsem zjistila, tak ani oblast Dong Vanu a nebo Sapy není pro začátečníky.
Ale tady na ostrově Cat Ba je to v pohodě. Již první den mě zaujala dvouproudá silnice kolem nábřežní promenády, po které auta prakticky nejezdí a motorkářů tu také moc není. Navíc rovinka. Ideální místo na to se učit rozjíždět a otáčet. A půjčoven motorek je tu snad tolik, co hotelů. A snad žádný majitel těch motorek se na nováčky nedívá jako na idiota a s klidem jim motorku půjčí. Někteří Vietnamci vypadají, že se na skůtru už narodili.
Popravdě řečeno jsem měla z toho učení se na motorce strach a den, kdy bych šla do půjčovny s tím, že to tedy zkusím, jsem oddalovala. Týpek v Dong Vanu, který mě nenechal ujet ani pět metrů a už mi motorku bral, mi na sebevědomí nepřidal.
Ale vzhledem k tomu, že v následujících dnech je na programu oblast, kde bych se nutnosti půjčit si skůtr nevyhla (a platit si řidiče se mi nechce, protože si tu krajinu tak neužiju), stanovila jsem si na poslední den na Cat Ba půjčení skůtru a učení se a případně i projížďku po ostrově i tam, kam jsem nedojela na kole. A poslední den jsem zvolila i kvůli počasí. Ještě na včerejšek hlásili pěkně (a že jsem si to na kajaku na moři a na pláži užila) a na dnešek již polojasno až oblačno.
Takže jsem ráno zaplatila těch pět nocí a na zítra koupila jízdenku "bus-trajekt-bus" do Ninh Binh, posnídala v jedné restauraci u promenády a pak se vydala obhlédnout, v které pouliční půjčovně si řeknu o skůtr. Nakonec jsem se nechala oslovit na straně blíže moři, kde jsem měla větší klid na rozjezd. Chlápek mi ochotně přistavil jeden skůtr. Cena jen 80 tisíc dongů na den. Ukázal mi, jak se startuje (na you tube jsem shlédla desítky videí o tom, jak poprvé na skůtru, takže teorii jsem měla zmáknutou, teď to chtělo uvézt v praxi), kam si mám dojet natankovat (nádrž byla téměř prázdná) a mohla jsem jet. Nastartovala jsem a pomalu přidávala plyn, až se stroj opatrně rozjel. Nohy jsem položila do žlabů a pomalu jela po autuprázdné široké silnici na konec promenády, kde jsem musela zatočit a jet nazpět směr benzínka. Šlo to. Na křižovatce jsem opatrně zahnula směr most, za kterým byly cedule "petrol". Benzínkami zde byly ženské, které prodávaly benzín načepovaný v petlahvích. Sama mi nalila do nádrže nejdřív jednu petláhev za 40 tisíc (ta je prý na půl nádrže) a raději jsem si nechala nalít i druhou petláhev. Takže dnešní učení na skůtru mě přišlo na 160 tisíc dongů, což je asi 180 Kč.
Opět jsem to opatrně otočila a zamířila po promenádě zpět na opačný konec a pak na cestu k pláži Cat Co 1, kde jsem opět provedla nácvik otáčení a pak k pláži Cat Co 3, kde je na konci malý kruháč. Pomalu jsem si začínala na motorku zvykat a uvolňovat se.
Po tomto úvodním seznamování se s řízením motorky jsem vyrazila směr pryč z města. V plánu bylo projet se až na druhý konec ostrova do přístavu Gía Luan a po cestě navštívit jeskyni Da Hoa. A na zpáteční cestě to vzít stejnou cestou jako před dvěma dny na kole a zastavit se za vesnicí Cat Don na pláži. V tomto úseku mě měla čekat silnice ve výstavbě a tedy jízda po šterku a kamení.
Takže jsem zvládla projet trochu chaotickým provozem na "předměstí" a vyrazila směr národní park. Na této trase jsem věděla, co mě čeká. Na rovince za vesnicí Hai Son jsem již zvyšovala rychlost. Škoda, že na tom skůtru nefungoval tachoměr. Konstantně tam byla nula.
Občas mě ale předjel nějaký rychlejší místní. Jakmile jsem přejela národní park, byla krajina pro mě již neznámá, tak jsem zastavovala na každém místě se zajímavým pohledem na okolní skaliska. Tím jsem si zautomatizovala zastavování, startování a rozjíždění se.
Dojela jsem do vesnice Gia Luan. Za ní byla odbočka na jeskyni Da Hoa. Nevěděla jsem, jestli na tu nově vybetonovanou cestu můžu na motorce, tak jsem to otočila a zaparkovala u nejbližšího občerstvení. Paní mi hned nabízela nápojový lístek. Řekla jsem jí, že si nejdříve zajdu do jeskyně a pak si něco dám.
U schodů stoupajících k jeskyni parkovali svou motorku dva turisté. Jeskyně ale byla zamčená a bránu se nedalo přelézt.
Tak jsem to otočila zpět. V občerstvení si nakonec dala slepičí polévku Pho. Bylo čtvrt na dvanáct a ty tři toustové chleby s marmeládou, co mi donesli k snídani, mě nezasytily.
Poté jsem vyrazila dál. Byla jsem asi dva kilometry od přístavu. Sjela jsem k moři a u hráze si všimla několika zaparkovaných motorek. Odtud se dalo dostat k chrámu, který je vyznačena na mapě. Nechala jsem tedy motorku u silnice a vydala se po dřevěném mostku na kůlech k ostrůvku, kde byl malý chrám. Za cihlovou budovou je ukrytá jeskyňka, kde je oltář. Zřejmě původní chrámové místo.
Přístav již byl na dohled. Nejde ale o žádný velký přístav. Trajekty odtud vyplouvají zřejmě jen párkrát denně. Kromě dvou taxikářů a dvou autobusů zde nic nebylo.
Tak jsem to otočila a jela nazpět směr národní park, kde je odbočka na pobřeží. Dříve, než jsem ale zahnula na jih směr Cat Ba, zatočila jsem na sever po "meziostrovní cestě" a dojela k pláži Dau Voi. Příjezdová cesta byla kamenitá a nerovná. Ale zvládla jsem dojet až k pláži a to poskakování mě bavilo.
Pláž není nijak udržovaná. Moře vyplavilo na písek lastury a škeble. Možná, kdyby svítilo slunce, by bylo fajn se chvíli opalovat. Takhle jsem se chvíli prošla, nasedla na motorku a pomalu předrncala po úzké stezce na silnici. A pak již zpět  směr Cat Ba.

Za vesnicí Cat Don přišel úsek silnice ve výstavbě. Před dvěma dny bylo možné projet po jedné straně, dnes na té straně pokládali kameny a válcovali je. Druhá strana silnice již byla plná uválcovaného kamení. Nezbývalo mi, než opatrně vyjet na tu uválcovanou stranu a drkocat se po kamení. Pak přišly úseky se šterkem, až jsem dojela k pláži, kde jsem se již před dvěma dny zastavila. Zde jsem si chtěla chvíli oddechnout v houpací síti. Zaparkovala jsem u hotelu ve stylu hippie a šla na pláž zabrat jednu síť. Bylo před třetí. S chlápkem z půjčovny jsem se dohodla, že se vrátím ve čtyři. Do města to odtud bylo ještě pět km. Tak jsem půlhodinky relaxovala a dopisovala blog.
Na "předměstí" bylo opět rušno co se počtu dopravních prostředků na silnici týká, takže jsem zpomalila, zbytřila. Naštěstí se mi do cesty nedostal žádný šílenec a já dojela na promenádu k půjčovně. Chlápek ale nikde. Tak jsem si ještě udělala kolečko na příjezdovou cestu k pláži Cat Co 3.
Jen, co jsem odevzdala motorku a přílbu, sedla jsem do protější restaurace hotelu Full moon a dala si hovězí s rýží. Na večeři brzy, ale měla jsem hlad. Večeři jsem pak řešila nákupem rozinkové bulky a jednoho kusu dračího ovoce. A pak již na pokoj smýt ze sebe ten prach.
Takže jsem si dneškem splnila další bod na programu a také potřebu umět řídit motorku. A nic složitého na tom není (jinak bych asi mluvila v Hanoji ;-) ). Takže další zábrana padla.

Postřeh na závěr:
Fascinuje mě, jak tady nikdo nechce vidět řidičák a za půjčení ani nebere zálohu a ani nechce jméno a číslo dokladu. Prostě tu půjčí motorku jen tak bez ničeho. Za směšně malou částku.