Na kole po okolí Tam Coc

Na vyhlídkce nad je jeskyní Hang Mua, za mnou Tam Coc

s drakem na vyhlídce

Na programu dne bylo Tam Coc – další krasová oblast. A večer pak přejezd nočním busem do Phong Nha. Takže jsem sbalila všechny věci, nechala je v úschovně na recepci.

Posnídala jsem jogurt s ovocem, který nabízejí v hostelu a za 60 tisíc si půjčila na recepci kolo. S sebou vzala jednoduchou mapu okolí, kterou v hostelu nabízejí. Tam Coc je hlavním tahákem oblasti. Je menší než Trang An. Od Ninh Binh je tento přírodní úkaz vzdálený 6 km. Cesta tam vede podél tříproudé silnice. Kromě Tam Coc jsem chtěla navštívit ještě další zajímavosti jako je jeskyně Hang Mua nebo ptačí údolí.

Tam Coc

Tam Coc

Před půl devátou vyrazila na cestu. To sedlo na kole nebylo z nejpohodlnějších. Byl lehký opar. Silnici v Tam Coc lemují obchody se suvenýry a občerstvením. Vyloženě na turisty orientované. Zaparkovala jsem kolo na prostranství u ''přístavu'' loděk a šla k pokladně. Cena za vstup 120 tisíc plus 150 tisíc za loďku. Mohla bych se o tu cenu za loďku podělit s někým dalším, ale zrovna jsem tam byla jediná. A nechtěla čekat, zda se někdo objeví. A na další vietnamskou skupinku jako včera jsem nebyla zvědavá. Tak jsem si dovolila ten luxus a měla loďku s lodivodem, který pádloval nohama, jen pro sebe.

Na kole po okolí Tam Coc

Na trase jsme potkali další čluny s turisty i čluny zdejších lidí, kteří se snažili na turismu také něco utržit. Hned na začátku na mě mířil fotoaparát samozvaný fotograf, který po skončení jízdy bude nabízet fotky na památku za přemrštěnou cenu (naštěstí jsem se tomu vyhnula). Proplouvali jsme údolím kolem políček s rýží. Na jedné skále stál jakýsi chrám a po hřebenu se táhla silueta draka. Odtamtud musel být pěkný výhled. Doufala jsem, že se tam odpoledne také nějak dostanu.

Tam Coc

Odtud se vyplouvá

Propluli jsme jednou jeskyní. Na druhé straně čekalo několik prodejkyň občerstvení. Jedna se mě snažila přesvědčit, ať koupím lodivodovi jako spropitné redbull. Marně. Cesta zpět byla po té samé trase. Celkem ten výlet zabral hodinu a půl. Na konci si lodivod řekl o spropitné. Už tak to bylo nehorázně drahé v porovnání s Trang An. By.o mi ale blbé se s ním dohadovat, že už dostal dost a dala jsem mu deset tisíc. Vzala kolo, projela vesnici a po silničce vedoucí kolem rýžových políček zamířila k dalšímu zajímavému místu. Tím byla pagoda Bich Dong s nefritovou jeskyní. Parkoviště před pagodou bylo plné autobusů a stánků se suvenýry. Zde bylo docela živo. Nechala jsem kolo v rohu u skály a vydala se přes kamenný mostek do areálu. Mezi dvěma skalními stěnami stojí několik náboženských staveb. Odtud vedou schody nahoru k dalším chrámům umístěným v jeskyních. Schody končí u oltáře z druhé strany jeskyně. Cedule nad oltářem upozorňuje, že je zakázáno stoupat výše po zvrásněných balvanech. Podle hliněného povlaku na skále je ale znát, že se nahoru přesto občas někdo vydá. Chvíli jsem uvažovala, že tam vystoupám taky, hlavně, když jsem viděla nahoru stoupat jednoho týpka. Pak jsem to ale zavrhla a dala se k sestupu dolů k pagodě.

Pagoda Bich Dong

Když jsem byla dole, všimla jsem si, že průrvou mezi skalními stěnami vede stezka. Přístup na ni byl z parkoviště. Obešla jsem z pravě strany areál pagody a začala po schůdkách stoupat. Cesta mě dovedla do dalšího údolí. Směrovka ukazovala k nějaké jeskyni.

Vypadalo to, že to tu spravuje nějaký soukromník. Došla jsem k zamčenému vchodu do jeskyně. Se mnou další čtyři holky z Argentiny. Za chvíli dorazil týpek s klíči a požadoval za vstup 10 tisíc. Ani jedné z nás se nechtělo platit za něco, co nevím, zda bude stát za to. Jsem to otočila zpět na parkoviště.

Na kole jsem pokračovala dál směr ptačí údolí. Teď v zimě tam prý těch ptáků moc není, ale prohlédnout jsem si jej chtěla. Když jsem ale dojela k bráně, kde vybírali vstupné 100 tisíc, moje touha pokračovat do údolí mě přešla. Bylo po poledni a hlad se hlásil o slovo. Dojela jsem zpět k pagodě a sedla do jedné pouliční restaurace a dala si smažené nudle.

A pak zamířila do Tam Coc najít odbočku na jeskyni Hang Mua.

Pohled z vyhlídky

Na tom nepohodlném sedle byla jízda k jeskyni zdlouhavá. Projela jsem malou vesnicí a podle směrovky dojela k areálu nově vznikajícího resortu u jeskyně. Již z dálky jsem viděla klikatící se chodník vedoucí na vrchol skály, kde je onen drak.

Chlápek před bránou mi ukázal, kde mám zaparkovat kolo a chtěl za parkovné tři tisíce. Kdybych kolo zaparkovala v areálu, bylo by to zdarma. Stále ještě jsem si nezvykla prokouknout tyhle podvody.

Prodejkyně na člunu

V průvodci uváděli, že vstupné do jeskyně je 30 tisíc. Na pokladně ale stálo 100 tisíc. Tuhle přírodní zajímavost jsem ale chtěla vidět. Jeskyně mě až zas tak nezajímala, ale ta vyhlídka ano. Tak jsem zaplatila a vydala se nejprve ke schodům na vyhlídku. Kousek od schodů je malá ''tygří'' jeskyně. Vstup na schodiště hlídá socha draka, jehož tělo se klikatí na zábradlí. Schodiště je docela strmé a čím výše jsem stoupala, tím jsem byla spocenější. S každým metrem se mi ale naskytoval zajímavější pohled na krajinu pode mnou. V dáli komíny Ninh Binh a pode mnou políčka, ze kterých “rostly“ vápencové skály. Zde to skutečně vypadalo jako v Halong Bay.

Pagoda Bich Dong

Pod vrcholem probíhalo focení svatebních šatů, nebo snoubenců. Na vrcholu stojí malý altánek, ze kterého je krásný výhled na všechny světové strany. Dole v údolí jsem mohla pozorovat lodičky s turisty, kteří se vydali na odpolední prohlídku Tam Coc. Škoda jen, že byl opar a slunce stálo zrovna nad Tam Coc, jinak by to byly úžasné fotky.

Na hřebenu skály u altánku stojí bílá socha draka, ke kterému ti odvážnější šplhají za zajímavou fotkou. Počkala jsem, až odtamtud sleze supinka Francouzů a trochu křečovitě s třesoucími koleny si s drakem udělala fotku. Povrch skály je totiž hodně nerovný a asi jen metr dlouhý a pode mnou sráz. Nic pro mě, které nedělají otevřené výšky dobře.

Bylo po třetí a ještě jsem chtěla navštívit tu jeskyni, která byla tím hlavím lákadlem, takže jsem sestoupala všechny ty schody. Jeskyně je ale obyčejný průchod. Po levé straně je sice vchod do malé jeskyňky s jezírkem, ale nic tak extra to není. Ten průchod nazvaný jeskyní vede do údolí Tam Coc. Plot ale brání v tom, aby se šlo dál. Stejně jsou v údolí jen bahnitá rýžová pole.

Takže jsem sedla na kolo a vydala se již do Ninh Binh. V sedm jsem měla čekat s věcmi u restaurace, kde jsem si koupila jízdenku na noční bus do Phong Nha.

Schodiště na vyhlídku

Ve sprše jsem ze sebe smyla pot a prach, povečeřela v hostelové restauraci a v sedm čekala na odvoz na nádraží. Majitel ''cestovní agentury'' mě dovezl o pár ulic dál k jednomu hotelu, kde stavěly dálkové autobusy a nabíraly turisty. Majitelka onoho hotelu nervézně rozdělovala cestující do autobusů podle cílové stanice. Musela jsem si počkat na třetí autobus. Ten přijel před devátou.

Areál resortu u jeskyně Hang Mua, v dáli Ninh Binh