Po několika dnech (vlastně už týdnech) poznávání přírodních zajímavostí a krás Vietnamu přišel čas na ty kulturně-historické zajímavosti. Přede mnou byl totiž přesun do Hue, bývalého císařského hlavního města, jehož část zaujímá právě historická "citadela", kde od počátku 19.století sídlili císařové dynastie Nguyen. A dnes mě čekala prohlídka tohoto města ve městě. A pobytem v Hue se také hlouběji dotknu tématiky vietnamské války, protože mě v dalších dnech čeká návštěva demilitarizované zóny kolem 17.rovnoběžky, která rozdělovala severní komunistický Vietnam od toho jižního proamerického.
Autobus do Hue mi odjížděl ve čtyři ráno. Opět to byl spací lehátkový, takže jsem si ještě dáchla. O půl osmé jsem byla vzbuzena pomocným řidičem. Vjížděli jsme do centra. Oproti očekávání jsme byli vyklopeni na parkovišti před citadelou a ne u kanceláře společnosti na ulici Chu Van An. Odtamtud bych to měla k hostelu April jen kousek. Takhle mě čekala ještě štreka. Již tak brzy ráno bylo pěkné horko. Sbalila jsem věci a již se chtěla vypravit směr most. Jeden z naháněčů moto taxikářů mě ale překecal částkou 20 tisíc, že mě odveze. Alespoň jsem si ušetřila minimálně půlhodinový pochod s plnou polní v horku. Běhěm jízdy hlavními ulicemi s šílenou dopravou mi říkal, že je od easyriderů a že nabízí tour po okolí. Prý za 15 dolarů. Když mě vysadil u hotelu, vytáhl deníček, kde byly anglicky psané děkovné dopisy jeho klientů. Teda údajných. Takových naháněčů je ve městě víc. Poděkovala jsem mu a šla se ubytovat. Můj plán na následující dny je jasný a žádná mototour v něm není.
Předtím, než jsem se vydala někam něco posnídat, zamluvila jsem si na další den organizovaný výlet do Demilitarizované zóny. V hostalu jej nabízejí za 450 tisíc. A pak ještě hodila na recepci špinavé prádlo. Slibovali jej mít vyprané do odpoledne (jenže odpoledne mi jiný recepční s chatrnou angličtinou tvrdil, že jej dostanu až zítra ráno). 
Posnídala jsem bagetu v jedné restauraci v sousední ulici a vydala se směr most Trang Tien a přes něj na druhý břeh Parfémové řeky (Song Huong), kde se rozkládá velký areál citadely. Obvod hradeb je 10 km dlouhý.Odmítla jsem několik dalších mototaxikářů a rikšáků, kteří nabízeli své služby. Podél vodního příkopu jsem se dostala k bráně Quang Duc, za níž se nachází areál starého města včetně vnitřního císařského areálu obehnaného dalšími hradbami.
Citadela byla vybudována mezi lety 1804 - 1833. Vnitřní císařský areál s purpurovým zakázaným městem byly epicentrem vietnamského královského života. Během francouzské a americké války bylo vnitřní město bombardováno a z celkových 148 budov se dochovalo 20.Vstupné do areálu vnitřního města je 150 tisíc a v ceně je i prohlídka muzea pokladů, které stojí o ulici východně od vnitřního města.
Prošla jsem hlavní vstupní bránou Ngo Mon a přede mnou se objevilo panorama paláce Thai Hoa, kde je umístěn trůní sál s velkými pilíři ze dřeva. Tam mířila většina turistů. Já jsem zvolila jít nalevo podél hradeb k chrámovému komplexu To Mieu. Zde je mezi dvěma chrámy umístěno devět dynastických uren věnovaných králům dynastie Nguyen. Každá je vysoká asi 2 metry. Urny symbolizují sílu a stabilitu dynastie. Po stranách prostranství jsou v červených "telefonních budkách" ukryty sochy draků.Uvnitř chrámů se nesmělo fotit. Bylo zde několik altářů s fotografiemi králů.
Z chrámového komplexu jsem se přesunula do rezidence královny matky Dien Tho. Kousek odtud je Purpurové zakázané město, ze kterého zbyly postranní chodby, císařova čítárna a královské divadlo. Tento areál sloužil osobním účelům krále. Po stranách ma rudo natřených chodeb jsou dobové fotografie a obrazy.
Po jedné odpoledne jsem se vydala východní bránou směr královské muzeum. Hned za bránou odmítla další otravené rikšáky.V muzeu nás bylo pár. Hlavní expozice se skládala z osobních předmětů králů jako byly sváteční oděvy, porcelán, nábytek...V postranním sále pak byla expozice týkající se architektury hinduistických chrámů z období Cham, které lze nalézt ve středním Vietnamu.
Po prohlídce muzea jsem zamířila najít nějakou restauraci na oběd. V LP byla jedna vyznačena jedna, ale spletla jsem si ulici a sedla do jiné. Dala se grilované kuře, které, i když mi tvrdili, že nebude pikantni, bylo.
Po obědě jsem koupila další láhev vody a vydala se ven z citadely směr Thien Mu pagoda. Ta je na stejném břehu jako citadela, jen asi o 4 km dál na západ. Proti slunci jsem si to štrádovala v tom horku a vlhku proti slunci. Odmítla další naháněče, kteří by rádi inkasovali za svezení.
Původní pagoda byla postavena v roce 1601, ale během staletí byla ničena a stavěna znovu. Od roku 1960 byla místem politických demonstrací. V areálu žijí budhističtí mniši. Jeden z nich , mnich Thich Quang Duc se v roce 1963 na protest proti protináboženské politice jihovietnamského prezidenta v Saigonu upálil. Tento čin se dostal do novin po celém světě. Auto, kterým se mnich dopravil z Hue do Saigonu, je vystaveno v jedné z budov jako relikvie.
Večeři jsem vyřešila v baru Why Not? V ulici Pham Nhu Lao, která je centrem nočního života.
Žádné komentáře:
Okomentovat