MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

pátek 7. května 2021

Nové dobrodružství na obzoru - příprava na cestu

Trénink na výstup na Pico Ruivo
Nahoru a dolů. V poklusu funím po schodech z přízemí do osmého patra paneláku. Poprvé, podruhé, počtvrté, posedmé. Každé patro má 16 schodů. Dnes mám tedy v nohách 8x16x7x2 (sestup se taky počítá) schodů. Celkem 1792. Proč to dělám?  

Protože jsem si minulý týden (27.4.) koupila letenku na Madeiru a tam mě kromě nádherné přírody a procházek kolem levád čeká i náročná trasa na nejvyšší horu Pico Ruivo, kdy se překonává značné převýšení a spousta schodů. A já prostě po tomto treku nechci skončit stejně jako na Borneu, kde jsem se po výstupu a sestupu z nejvyšší bornejské hory Mt. Kinabalu (mimochodem moje první 4tisícovka) nemohla dva dny normálně hnout a sejít dva schody pro mě bylo utrpení. Takže, abych se vyhnula následné několikadenní povýstupové paralýze kvůli namoženým svalům, začala jsem s tréninkem. Předevčírem jsem panelák zdolala 6x, dnes 7x, za dva dny jej chci "dát" 8x a postupně tak navykat svaly na nohou. Mám na to měsíc.

Rozhodnutí vyrazit na Madeiru se ve mě rodilo už nějakou chvíli. Nejprve jsem uvažovala tam vyrazit za dobrovolnickou prací. Jenže v březnu, kdy jsem nad tím uvažovala, na Madeiře ještě platil zákaz vycházení od 19 večer a oslovený majitel hotýlku na mou zprávu přes messenger nereagoval. Když jsem ale začátkem dubna objevila na FB známých, kteří vlastní cestovku VLHA, oznámení, že začátkem června jedou na Madeiru na neoficiální zájezd a může se přidat, kdo chce, začlo mi to v hlavě šrotovat. Kovidové podmínky na Madeiře se zlepšovaly. Po celou dobu na Madeiře byly otevřené obchody, restaurace a hotely a na cestu mi stačil jen PCR test, který jsem si mohla nechat udělat na náklady tamní vlády po příletu na letiště. Místní autonomní vláda oznámila uvolnění restrikcí nočního zákazu vycházení (začalo platit začátkem května) a pro českou vládu byla Madeira oranžová, což znamenalo, že mi před návratem do ČR stačil jen antigenní test. Takže jsem mrkla na možné letecké spojení a po zvážení pro a proti cesty se Smartwings nebo TAPem jsem se rozhodla pro přímý let z Prahy se "smartama". Odlet 3.června, návrat 14. června. Cena necelých 9 tisíc korun, což se ještě dá. S TAPem by mě čekalo přenocování na letišti v Lisabonu, což jsem za současných podivných kovidových podmínek nechtěla riskovat.


Hned, jak jsem měla potvrzení o rezervaci letenek, začala zábavná část cesty na Madeiru - vyhledávání informací, pročítání recenzí, hledání vhodného ubytování a plánování itineráře. A velké těšení. Po mnoha měsících frustrace z rozumu odporujících nařízení a zákazů a nemožnosti žít si život svobodně po svém, jsem se zase konečně mohla na něco těšit (a to těšení si užívám, i když vím, že stačí zase nějaká "zmutovaná mutace a nařízení z vrchu a už nevím kolikátý ministr zdravotnictví a agent STB řídící vládu mi mou radost může zatrhnout. Tentokrát ale věřím, že globální plán pro Evropu je uvolňování a tak by červen měl být pro cestu ideální).

Stačily mi 3 dny a plán cesty jsem měla hotový. K dispozici mám 10 celých dní. To se nakonec ukazuje jako docela málo vzhledem k tomu, kolik možností pro výlety Madeira nabízí. Tak jsem zvolila ty, co mě zajímají nejvíce. To, který den se kam podívám, pak bude záležet na počasí a také na autobusových spojích. Pro lepší orientaci jsem si vytvořila tabulku. O víkendech totiž autobusy jezdí jinak než v týdnu. Navíc jsem se domluvila s Hankou a Vlastíkem z CK VLHA, kteří na Madeiře budou prakticky ve stejnou dobu, že by mě na některá místa, kam mi autobusy nejezdí (a musela bych stopovat, nebo využít taxíka) vzali s sebou, protože budou mít jedno místo v autě volné.

Ubytování jsem si zamluvila přes Airbnb přímo v centru Funchalu poblíž autobusových terminálů a starého centra města. Cena za noc v dvoulůžkovém pokoji s koupelnou a možností využívat kuchyňku Rezidence Funchal krásných 17 €. Jedna z nejlevnějších možností. Levnější by byl hostel, ale tentokrát se mi nechce 11 nocí sdílet "dormitorio" s dalšími cestovateli. Raději budu mít soukromí. Ne kvůli obavám z nákazy, ale kvůli pohodlí (po dni na treku je fajn si se po pokoji procházet jen v kalhotkách a neřešit rozházené oblečení :-)) a lepšímu spánku. 

Včera jsem si zamluvila termín na PCR testy (kéž by do té doby zavedli testy ze slin a nebo tuhle koronašaškárnu úplně zrušili) a doufám, že do té doby vláda sníží cenu na těch 350 Kč, jak se předpár dny vyjádřil ten, co teď vede ministerstvo zdravotnictví. Ostatně, už si na tom testování (a umělém vytváření "nemocných" a udržování "epidemie") nahrabali dost (velká část testovacích center spadá do svěřeneckého fondu premiéra)...







Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...