V obci Rudice stojí památkově chráněný mlýn holandského typu z roku 1865, ve kterém je nyní muzeum s expozicí speleologických nálezů, které udělali jeskyňáři během průzkumu Rudického propadání. Před mlýnem je informační tabule týkající se celého rudického geoparku. A pak stačí jen sejít půl kilometru do údolí a octnete se u skalního amfiteátru Kolíbky, kde je ve vápencové skále několik jeskyněk, které jsou běžně přístupné. V pravěku v jeskyňkách žili lovci koní a sobů. Po nich se tu našly kamenné nástroje a kosterní pozůstatky lovených zvířat. Do skalních oken prý dříve matky vkládaly své děti. Odtud prý pochází název "Kolíbky". Kolíbky jsou nejen zajímavou archeologickou oblastí, ale i vyhlášeným místem mezi horolezci.
V lese u Kolíbek se ukrývá Rudické propadání. Stačí sejít svah a octnete se před skalními stěnami ke kterým míří Jedovnický potok. Ten pak mizí v průrvě ve skalách a padá do hloubky 86 metrů. Jedná se o nejvyšší propadání potoka do podzemí v ČR. Jedovnický potok potom pokračuje podzemím dalších 12 km a vyvěrá u Býčí skály. Krasový systém Rudické propadání-Byčí skála je druhou největší jeskyní v ČR. V podzemí se nachází i Obří dóm a Rudická propast, která je největší "suchou"propastí. Do podzemí se bohužel mohou dostat jen speleologové.Ti zde v roce 1922 během velkých průzkumů zanechali žebřík, který během těch let "zkameněl". Zajímavé fotky nejen z podzemí jsou umístěné na informačních tabulích v údolí Rudického propadání.
Rudické propadání bylo tentokrát cílem mého výletu, který jsem začala v obci Senetářov. Do Senetářova jsem se dostala autobusem z Vyškova na Moravě. Hned nedaleko autobusové zastávky stojí historická usedlost s doškovou střechou. Dům je mementem na perleťářství, které mělo v obci velkou tradici od 19.století. Výroba knoflíků tu probíhala do 80.let minulého století. Dnes je v domě muzeum perleťářství a tradičního bydlení. Bohužel, během mého výletu, bylo stále ještě zavřené.
Po zelené jsem pokračovala přes Sentářov směrem k Jedovnicím. Cesta mě vedla zelenajícím se lesem kolem Senetářovského potoka, který se později vlil do Podomského potoka. Ten mě zavedl k rozcestníku, kde jsem se napojila na červenou. Zde u rozcestníku začíná i NS Rakovecké údolí, která je ale momentálně v rekonstrukci.
Do Jedovnic to byly ještě 4 km. Za sebou jsem měla stejnou vzdálenost. Červená cesta mě vedla kolem Jedovnických rybníků - Dubový, Vrbový a Budkovan - až k rekreačně oblíbenému Olšovci. Byl čtvrtek a kolem rybníka panoval klid. Žádná otevřená občerstvení ani kempující lidé. Po břehu Olšovce jsem došla na okraj Jedovnic, kde stojí restaurace U Hastrmana. Za oknem byl vyvěšený jídelní lístek s denním menu. I když jsem s sebou měla proviant, nabídka mě nalákala. Na zahrádce jsem se tedy posilnila Frankfurtskou polévkou a Holandským řízkem. A mohla pokračovat dál.
Do centra Jedovnic jsem nezacházela. Jen jsem se u hlavního tahu napojila na zelenou a pokračovala podél Jedovnického potoka k Rudickému propadání. Minula jsem pozůstatky bývalé Salmovy hutě. Ta zde byla založena v roce 1847 hrabětem Antonínem Hugem Salmem, který se rozhodl využít nálezů železné rudy a množství dřeva z polomů. Ve svahu u silničky stojí kamenná zeď s vyústěním tunelu, kterým byla přiváděna voda. Železná ruda se zde zpracovávala do konce 19.století.
V údolí pod pecí stojí chátrající pila, která byla v 18.století součástí huti. U cesty je umístěná zajímavá informační tabule s dobovými kaligrafiemi oblasti, takže si lze snadno představit, jak to tu kdysi vypadalo.
Odtud je to již jen půl kilometru k místu, kde Jedovnický potok mizí v podzemí. Protože mi čas rychle ubíhal a počasí hrozilo přeháňkami, nemohla jsem se u Rudického propadání tolik zdržovat. Z otvoru ve skále nad propadajícím se potokem vycházela mlha. Zřejmě z toho, jak voda v podzemí dopadala na zem.
U skal Kolíbky jsem si prošla jednu jeskyni a pak již hurá nahoru do Rudic, kde jsem se zastavila u mlýna. A pak už rychle na autobus, abych stihla být do šesti v Brně.
Fajn výlet to byl a najdete jej zde: https://bit.ly/okolo_Jedovnice
Žádné komentáře:
Okomentovat