Katka na cestách: Po naučných stezkách hradu Pernštejn

Pernštejn - jeden z pohádkových hradů, které svým vzhledem lákají filmaře z celého světa. Pro mě jeden z nejzajímavějších hradů, které jsem jako dítě navštívila. A protože si čundry okolo hradu Pernštejn vybavuju už jen útržkovitě, rozhodla jsem se sem po x letech vypravit.

Hrad Pernštejn stojí na skalním ostrohu nad obcí Nedvědice. Údolím pod hradem protéká říčka Nedvědička, která se za obcí vlévá do řeky Svratky. Pernštejn si postavili v roce 1285 páni z Medlova, kteří poté přijali jméno hradu za své rodové a začali si říkat páni z Perštejna. Název hradu vznikl z německého "Bärenstein" (Medvědí skála). Původní stavba byla skromnější, ale v následujících 300 letech probíhala čilá přístavba. V 16.století se ale již přestalo s přestavbami a přístavbami hradu a tak se dochoval jeho pozdně gotický a raně renesanční vzhled. Nejstarší stavbou je věž Barborka pojmenovaná po patronce hradu.

Pernštejn je státním hradem a významnou kulturní památkou. Otevřený veřejnosti je od dubna do října a na oficiálních stránkách hradu (https://www.hrad-pernstejn.cz ) viselo varování, že v zimních měsích nejsou lesní přístupové cesty udržovány a pohyb na nich může být kvůli ušlapanému sněhu nebo náledí nebezpečné. Den před mým výletem jsem ale na webkameře viděla, že v Nedvědicích sníh není, i když odpoledne trochu pršelo. Mělo se ale zase ochladit pod nulu, ale předpověď dávala skorozataženo s občasným sluncem. V českých podmínkách toho slunce v zimě moc není a tak každý paprsek se počítá.

Takže jsem o půl osmé nasedla na rychlík do Brna, tam nasedla na osobák do Tišnova a přeběhla na další osobák mířící přes Nedvědice směr Žďár nad Sázavou. Oproti očekávání byla krajina pocukrovaná bílým sněhem. Již od zastávky v Nedvědicích jsem viděla Pernštejn trůnící si na kopci. Zde začínala turistická trasa a zároveň jedna z Naučných stezek Pernštejn. Naučné stezky Pernštejn jsou tři. Respektive si můžete zvolit jednu ze tří etap. Ta nejkratší je dlouhá 4 km a vede okolo hradu. Ta o kousek delší (5,2 km) se napojuje na první etapu a vede krajinou severně od hradu. A ta nejdelší, 13,5 km etapa se napojuje z jižní strany a vede po kopcích jižně od hradu, prochází obcemi Sejřek, Doubravník a Červír a končí opět v Nedvědicích. A právě tuto poslední etapu jsem si chtěla projít. Nejprve jsem ale zamířila po nejkratší etapě k hradu.

Pro jistotu jsem s sebou dnes měla jednu teleskopickou hůlku, protože boty mi na sněhu docela kloužou (po návratu jsem si objednala na zimu vhodné trekáče a nesmeky, takže příště již půjdu s adekvátním vybavením pro české zimní podmínky - na Mallorce a v exotice mi stačily klasické trekové boty).

Po cestě k hradu jsem míjela malou rezidenční čtvrť s vilami významných obyvatel obce pocházejících z konce 19. a počátku 20.století. Jednou z nich je třeba Loosova vila, kterou vlastnila matka slavného architekta Adolfa Loose, která po manželově smrti vedla zdejší mramorový lom (kterým se Nedvědice ve své době proslavily). Vilka s červenými kachlemi se je nepřehlédnutelná. O kousek dál pak na č.p. 112 stojí na skále Vendolského vila postavená v roce 1906. Ve vile se scházívali přátelé turistiky z okruhu Petra Bezruče. Před odbočkou k lesní cestě vedoucí ke hradu pak stojí vila Mittrowských ze 4.let 19.století, která byla příležitostným bydlením majitelů hradu.

U lesní cesty vedoucí k jedné z bran viselo na ceduli upozornění, že je na cestu vstup zakázán kvůli kácení stromů a nebezpečí pádu některého stromu. Ale že je možné jít ke hradu po silnici. Takže jsem se na 1. nádvoří dostala přes parkoviště. Ačkoliv je v zimě hrad zavřený, na 1.nádvoří je možné se dostat. Brána je otevřená. Pokladna je až před vstupem na další nádvoří. 1.nádvoří ve středověku sloužilo jako hospodářská oblast. Budovy kolem nádvoří sloužily jako chlévy. Před bránou na druhé (zavřené) nádvoří je vstup do hradních zahrad. Branka ale byla zamčená. Přesto lze rozlehlé zahrady obdivovat alespoň takto z výšky.

Po částečné prohlídce areálu hradu jsem se vypravila po žluté směrem na vyhlášenou vyhlídku Maria Laube (neboli Mariino loubí). Vyhlídka s přístřeškem stojí na kopci asi půl km od hradu. Sníh na cestě naštěstí nebyl ušlapaný a dalo se jej obcházet "po suchu". Z vyhlídky je pěkný pohled z výšky na hrad. Po žluté bych pak mohla pokračovat na další z etap naučné stezky. Mě ale zajímala jiná trasa. Vrátila jsme se k hradu a po Pivovarské cestě vedoucí kolem plotu zahrad jsem sestoupila do údolí k říčce Nedvědička. Zde na rozcestí stojí Haslingerův kříž, který v roce 1865 nechal zhotovit tehdejší majitel Pernštejna - hrabě Mitrovský - na památku prvního zvoleného starosty Pernštejna - Rudolfa Haslingera. Přes cestu pak stojí studánka Korejtko, která v minulosti sloužila jako zdroj pitné vody pro zdejší pány. Dnes na studánce visí nápis doporučující vodu nejprve převařit.

O pár desítek metrů dál po proudu říčky jsem došla k dřevěnému krytému mostu. Ti, kdo viděli film Madisonské mosty můžou v tomto 12 metrovém trámovém mostě vidět jistou podobnost. Most je dobře udržovaný a vede přes něj naučná stezka. Cesta mě zavedla přes koleje k dalšímu mostu. Kamenný most v lese byl součástí středověké kočárové cesty vedoucí od hradu Pernštejn do Sejřku a na navazovala na cestu do Brna. Pod mostem protéká potůček.

Cesta pokrytá sněhem mírně stoupala kolem svahu. Na Skalní vyhlídku, ke které bych musela sestoupat po svahu, jsem kvůli zrádnému povrchu nešla. O zajímavý výhled na hrad z dalšího úhlu jsem ale nepřišla. O kus dál na rozcestí, kde se naučná stezka stáčela do svahu, byly kvůli kůrovci vykácené stromy a z obnaženého svahu byl hrad pěkně vidět.

Stezka mě dovedla na odpočívadlo s přístřeškem na kopci s další naučnou tabulí. Na pastvě u přístřešku se pásli koně. Vytáhla jsem madarinku na svačinu a hned jeden z koníků přicválal somrovat. Dala bych mu, kdybych věděla, jestli mu ten citrus neublíží. Mandarinka ale raději skončila v mém žaludku.

Cesta mě dovedla kolem hospodářských stavení Nového dvora na silnici a do obce Sejřek. Rozcestník mi udával, že do obce Doubravník to bylo 3,5 km po zelené. Cesta vedla po polní cestě po hřebenu kopce. Minula jsem další odpočívadlo s přístřeškem, kde je umístěná panoramatická fotka s popisky jednotlivých vrcholů na obzoru.

Na hodinkách se blížila druhá hodina a vzhledem k tomu, že se stmívá po čtvrté a přede mnou byl ještě relativně kus cesty, rozhodla jsem se místo z Nedvědic odjíždět zpět domů z Doubravníku, kterým železniční trať také prochází a je zastávkou před Nedvědicemi.

Po půl třetí jsem sestoupala jsem do Doubravníku. Na návsi obce jsem si prohlédla jsem si z venčí kostel Povýšení sv. Kříže, jehož věž se zrovna opravovala a kupole zvonice místo na věži stála dole a čekala na rekonstrukci. Kostel nechali postavit v 16.stol. páni z Pernštejna. Barokní věž ale pochází z konce 18.století. V 19.století byla ke kostelu přistavěna hrobka rodu Mitrovských . V hrobce jsou v 19 sarkofázích uloženy ostatky hraběcího rodu, který vlastnil hrad Pernštejn v letech 1818 - 1945.

Vlakové nádraží stojí na druhém břehu řeky Svratky jen kousek od návsi. Na rozcestníku u cesty u nádrží, kudy prochází naučná stezka, stálo, že do Nedvědic by to po červené bylo ještě 5 km (minimálně hodina cesty) a po modré dokonce 8 km. Takže rozhodnutí výlet ukončit ještě za světla, bylo na místě. Výlet byl moc fajn.

Návrat domů byl opět po stejné trase.