Uběhl týden od skvělého výletu na zimní Pustevny (https://bit.ly/Zimní_pohádka_naPustevnách). Tuhé mrazy pominuly. Začalo se oteplovat. Sníh rychle tál. Předpověď zase slibovala polojasno, tak jsem sbalila batoh a vydala se na další výlet. Oko mi v mapě padlo na oblast okolo Ústí nad Orlicí. Městem vede železnice, takže je snadné se tam dostat. V centru začíná několik turistických tras vedoucích po okolí. Jedna vede také do sousedního Letohradu a po cestě prochází kolem řeky Tichá Orlice a zříceniny hradu Lanšperk. Celkově mě čekalo zhruba 16 km.
O půl desáté jsem vysedla na vlakovém nádraží v Ústí nad Orlicí jihozápadně od centra města. Na nádraží stojí historická budova z roku 1874, která málem padla za oběť budování železničního koridoru. Iniciativa "Nádraží nedáme" ale plány překazila a budova je nyní kulturní památkou.
Oproti předpovědi počasí, která slibovala polojasno, se okolí halilo do mlhy a šeda. Na okolních kopcích se sem tam ještě držel sníh.
Vydala jsem se do centra města. Po cestě na Mírové náměstí jsem procházela podchodem, ve kterém se na první pohled vyřádili na zdech vandalové. Při pozornějším pohledu jsem zjistila, že se nacházím v umělecké galerii plné zajímavých a pěkných grafitti obrázků. Najdete tu kreslené postavičky, hrdiny marvelovek i složitější obrazce.
Na Mírovém náměstí mě zase zaujal domovní znak pod střechou měšťanského domu, který stojí v rohu hned vedle barokní radnice. Že by zde kdysi sídlili Svobodní zednáři, nebo nějaká jiná okultní společnost? Náměstí je lemované pěknými domy s podloubími a uprostřed se tyčí Mariánský sloup. Ústí nad Orlicí bylo založeno v 2.polovině 13.století na soutoku Tiché Orlice a Třebovky. Město leží v podhůří Orlických hor.
Cesta mě z náměstí zavedla kolem radnice a kostela Nanebevzetí Panny Marie k rozcestníku mnoha tras. Přede mnou byla cesta po modré do Starých Oldřichovic na břeh řeky Tiché Orlice. Musela jsem projít předměstím, až jsem došla do údolí, kterým protéká řeka. Zde jsem se napojila na NS Okolo Cakle, která obkružuje údolí. Stojí tu pakr s horolezeckou stěnou Via ferrata a několika posilovacími stroji. Vedle je jez Cakle. Po asfaltem vydlážděné cyklostezce jsem došla k železničnímu přejezdu s rozcestníkem Na Tiché Orlici. Zde jsem opustila modrou turistickou trasu a napojila se na zelenou, která vede ke zřícenině hradu Lanšperk. Před sebou jsem měla necelých 5 km. Cesta mě zavedla do lesa a stoupala podél údolí.
Mezi bezlistými větvemi stromů začalo z mlhy prosvítat slunce. V průhledu na údolí, na jehož protějším kopci stojí zřícenina hradu Lanšperk, mi již slunce nasvětlovalo krajinu. Mlha mírně ustoupila a vypadalo to optimističtěji. Opět jsem sešla do údolí. Po mostě přešla na druhý břeh Tiché Orlice a vystoupala do obce Lanšperk, které vévodí kamenná stavba zbytků středověkého hradu. Ke hradu vede pěšinka kolem jednoho z domů. Na tabuli domu bylo křídou napsáno "Ke hradu tudy". Je docela snadné si odbočky nevšimnout. Na první dobrou jsem odbočku minula a pokračovala po silnici pár metrů dál. Tam stojí zajímavé roubené domky, které by potřebovaly opravit. Mají ale atmosféru.
Hrad Lanšperk byl postaven na strmém kopci nad Tichou Orlicí ve 13.století za vlády Přemysla Otakara II., v době druhé kolonizace. V tomto období byly osídleny do té doby pusté pohraniční hvozdy. Vlastníky hradu byli páni z Drnholce a Lanšperk se stal vojenským a správním centrem panství, které zahrnovalo i město Ústí nad Orlicí. V roce 1285 daroval král Václav II. lanšperské panství Závišovi z Falkenštejna. Od 16.století hrad pustnul a v současné době se z něj dochovala jen obvodová zeď a sklepení. Od roku 1944 jsou snahy hrad zachránit a na hradě probíhají konzervační práce. Do podzemí hradu vede jedna chodba. Vstup je ale zahrazen zamčenou bránou.
Od roku 2007 stojí na severní straně hradu kovová konstrukce 8 metrové vyhlídkové věže. Z ní je možné si prohlédnout půdorys hradu a také okolní krajinu. Za jasných dní jsou odtud prý vidět i Jeseníky. Bohužel dnes jsem se musela spokojit jen s pohledem na nejbližší krajinu a obec pode mnou. Výstup na vyhlídkovou věž je volný a je třeba vyšplhat po kovovém žebříku. Pro ty, co trpí závratí, může být výstup nahoru trochu oříškem.
Ke hradu Lanšperk se váže také několik legend a pověstí. Tou nejznámější je pověst O čertovu mostu, která odkazuje k obrovským pískovcovým balvanům v okolí hradu. Podle legendy v dávných dobách upsal hradní pán svou duši Luciferovi za to, že mu postaví most až na hrad Žampach. Hradní pán se totiž nechtěl trmácet na sousední hrad (vzdušnou čarou je Žampach vzdálený asi 7 km, po silnici 9 km) úzkou stezkou přes kopce a údolí. Podmínkou, kterou Lucifer hradnímu pánovi dal bylo, že během noci, kdy budou pekelníci most stavět, nesmí zakokrhat ani jediný kohout. Hradní pán dal tedy všechny kohouty v okolí pobít. Jedné chudé stařeně se ale podařilo svého kohouta schovat. Těsně nad ránem, když už byl most téměř hotový, najednou zakokrhal stařenin kohout a most se s rachotem zřítil do údolí a kameny z něj uvízly na svazích okolo hradu.
Z hradu jsem pokračovala po zelené přes obec dál. Na kraji obce stojí na kopci pěkná kaplička Nanebevzetí Panny Marie v pseudogotickém stylu z konce 19.století. V kapli jsou uložené ostatky svatého Bonifáce a svatého Donáta. Pod kaplí stojí další pěkný roubený domek.
Na rozcestníku na kraji obce mě překvapil údaj, že do Dolní Dobrouče, kterou jsem na cestě do Letohradu měla projít, jsou to ještě 4 km a pak bůhví kolik kilometrů do Letohradu. Bylo před druhou hodinou odpoledne a já nevěděla, co mě na cestě čeká, čím se můžu zdržet. Stmívá se ale později a teoreticky jsem to stihnout mohla. Z Letohradu mi také spoje zedily relativně pravidelně, takže jsem nebyla tolik svázaná časem. Při nejhorším jsem mohla v Dolní Dobrouči nasednout na vlak a vrátit se přes Ústí nad Orlicí domů. S tímto jsem se tedy vydala z Lanšperka po cestě směrem do Dolní Dobrouče. Cesta postupně klesala do údolí. Zde ale na mnoha místech bylo chladněji a sníh a led na cestě ještě nestihl roztát. Abych se nezdržovala opatrnou chůzí a klouzáním po ledu, nasadila jsem nesmeky, které jsem si s sebou pro jistotu nesla v batohu a krizové úseky takto prošla. Dostala jsem se mezi louky a zvlněnou krajinu. Do Dolní Dobrouče jsem došla asi po 40 minutách.
Kolem vlakové zastávky jsem zamířila k rozcestníku Valdštejn a odtamtud pokračovala po modré do obce Červená. Do Letohradu to bylo ještě 5,2 km. Stezka mě vedla kolem meandrů Tiché Orlice. Na svahu po levé straně jsem zaregistrovala několik míst s ledopády.
V osadě Červená, která se v dobách německé kolonizace jmenovala Rotnek, jsem míjela domek, v jehož okně seděla panenka jako z hororu a pozorovala ulici. Docela strašidelný výjev.
Nad osadou stával v husitské době hrad nebo nějaká strážní stavba. O jeho existenci svědčí reliéf terénu připomínající pozůstatky valů a příkopů. Modrá turistická trasa vede pod kopcem a nahoru vede odbočka. Když už jsem tam byla, tak jsem si nahoru vystoupala. Kvůli stromům ty výhledy nebyly nijak zajímavé. Na vrcholu je umístěný kříž a lavička k odpočinku.
Modrá trasa mě vedla dál lesem k rozcestí Pustiny. To jsem již byla jen 2 km od Letohradu. Stačilo vystoupat další kopec a octla jsem se na cestě po hřebenu vedoucímu ke kapli sv. Jana Nepomuckého, která má pětiboký půdorys. Barokní kaple zde byla postavená v letech 1734 - 36. Od kaple je pěkný výhled na město v údolí. Odpolední slunce nasvětlovalo okolí. Na svahu pod kaplí bobovalo několik dětí, které se těšily z jedné z posledních možností, jak si takto zařádit. Sníh i zde rychle tál.
S nesmekama na nohách jsem sešla od kaple a vydala se kolem bobujících dětí po svahu k místu, kde ve středověku stával hrad Kyšperk. Dnes je na tomto místě jen informační tabule a pár laviček. Je vidět, že se tu asi snaží to místo nějak zkrášlit. Hrad Kyšperk tu byl postaven na začátku 13.století. Ale o dvě století později prý již byl pustý. Hrad prý zanikl v době, kdy byl v Letohradu vybudován zámek.
Z dáli se ozývalo houkání vlaku. Blížila se čtvrtá hodina. Původně jsem v tento čas chtěla již sedět ve vlaku a vracet se domů. Tím, že jsem tento vlak nestíhala, měla jsem další hodinu k dobru. Zamířila jsem do zámeckého parku, který je vybudován v anglickém krajinářském stylu mezi lety 1820-30. Původně zde prý stával rybník. V rámci parku je i voliéra exotického ptactva.V prosklené části voliéry s bydýlky ale žádní ptáci nebyli. O jejich přítomnosti v zadní části vypovídaly skřeky. Ve voliéře najdete papoušky kakadu a další jedince z teplých exotických oblastí. Každý návštěvník parku může přispět dobrovolným příspěvkem.
Barokní zámek v Letohradu začal stavět v roce 1680 Hynek Jetřich Vitovský. V pěkném zámku dnes najdete hotel, restauraci, školu a také malé muzeum.
Bylo půl páté, když jsem se rozloučila se zámkem a z centra města se vydala na vlakové nádraží. Pak již nasedla do příměstského vlaku, dojela do Ústí n.Orlicí a ostamtud LeoExpresem do Olomouce a pak dalším vlakem domů.
Byl to fajn den na čerstvém vzduchu. I to počasí nakonec vyšlo.
Video z výletu najdete brzy na youtube
Žádné komentáře:
Okomentovat