Katka na cestách: Procházka k pramenům řeky Svitavy

sobota 6. února 2021

Procházka k pramenům řeky Svitavy

Jen pár kilometrů od městečka Svitavy pramení řeka, podle které dostalo městečko jméno. Řeka Svitava pak přes město protéká a za dalších 97 km se v Brně vlévá do Svratky. K místu, kde Svitava pramení, vede ze Svitavy nenáročná naučná stezka. A protože jsem měla ve Svitavy pracovní schůzku, rozhodla jsem se toho využít a po skončení schůzky se vydala na procházku právě k pramenům řeky Svitavy.

Začala jsem na náměstí Míru, které lemují krásné měšťanské domy s barevnými fasádami a podloubími. Nepřehlédnutelná je červená renesanční Stará radnice ze 16.století, která je vedená jako kulturní památka. Hned vedle pak stojí nejstarší dochovalý měšťanský Dům u Mouřenína z roku 1554, jehož majitelé měli právo vařit pivo. Na východní straně centra pak stojí Ottendorferův dům, ve kterém sídlí Muzeum esperanta.

První zmínky o Svitavách pocházejí z roku 1265. V 18.století město zažilo jak hladomor, tak i požár, který zničil část původních měšťanských domů. V roce 1908 se ve Svitavách narodil Oskar Schindler, který během druhé světové války zachránil před koncetrákem na 1200 Židů.

Prošla jsem se centrem a po modré zamířila směrem k Svitavskému rybníku. Ten stojí na sever
ozápadním předměstí u kolejí. Zde začínala Naučná stezka K pramenům Svitavy. Stezka vedla po rozbahněné pěšince kolem rybníka. Pár dní už byla obleva, sníh se změnil ve vodu, kterou půda nestihla vstřebat. Tak jsem se v nových zimních trekáčích čvachtala v blátě a za chvíli jsem měla kalhoty plné hnědých cákanců. Kolem stezky jsou umístěné naučné tabule se zajímavými informacemi o zdejším ekosystému rybníků.

Na břehu rybníka bylo v roce 2017 postaveno malé molo, které slouží jako ornitologická pozorovatelna. V oblasti rybníka se během roku vyskytuje na 140 druhů vodních ptáků, z toho 40 druhů je chráněných. Kromě kačen se tu třeba vyskytují volavky, jeřábi nebo třeba orel mořský. Já jsem žádného ptáka ale neviděla, tak jsem pokračovala dál k Hornímu rybníku. Tomu se také říká Rosnička. Cesta zde byla pokrytá krustou ledu. U rybníka stojí Občerstvení a v létě je to asi oblíbené místo ke koupání.

U malého parkoviště u příjezdové cesty k Rosničce jsem se napojila na Fitness stezku, která chvíli pokračuje souběžně s naučnou stezkou. Fitness stezka je dlouhá 1,8 km a nabízí asi 10 stanovšť, na kterých si výletníci můžou zacvičit. Původní plán byl vydat se po celém okruhu Naučné stezky K pramenům řeky Svitavy, který prochází lesem severně od Rosničky. Postupující čas mě ale přinutil se nezdržovat procházením delšího úseku a vydat se rovnou k pramenům. Cesta v lese byla zledovatělá, takže jsem musela jít opatrně. Nebylo to ale daleko. Došla jsem k Jezírku u pramene Svitavy, u kterého stojí naučná tabule se zajímavými informacemi o tom, jak to s těmi prameny je.

Řeka Svitava pramení na hranici rozvodí Černého a Severního moře. Prvním vodním zdrojem není jeden pramen, ale několik pramenů, které se nacházejí v oblasti Svitavské pahorkatiny. Já jsem se dostala k jednomu z hlavních pramenů. Stačilo se jen kolem jezírka vydat po lesní pěšince mimo cestu a došla jsem k malé tůni, na jejímž dně pramen vyvěrá. Do tůně přitékala další voda z roztálého sněhu. Pískovcová skalní stěna nad tůní je pokrytá vyrytými iniciálami.

Protože byly dvě hodiny odpoledne, ve čtyři mi jel vlak, tak jsem se rozhodla vrátit po stejné cestě zpět. Kdybych pokračovala po okruhu, protáhla by se mi cesta asi o dva kilometry. Neměla jsem ale ambice podnikat velké výlety. Pro dnešek mi stačila alespoň tato procházka. Z centra města to k pramenu byly zhruba 3 km.

Moje rozhodnutí vrátit se zpět bylo správné. Počasí i přes předpověď vůbec nepřálo. Ještě den před výletem předpověď slibovala polojasno. Realita po příjezdu do Svitav byla ale oblačná a občas byla obloha dost tmavá. V lese u pramene jsem přesto dokonce uviděla nad sebou modrou oblohu. Jenže po návratu k rybníku Rosnička začaly padat dešťové kapky a za chvíli se rozpršelo tak, že jsem se rozhodla vytáhnout pončo, které jsem pro strýčka příhodu nosila v batohu. Pršelo mi pak po celou cestu na vlakové nádraží a přestalo, až když jsem sedla do čekárny.