Letos jsou všechny spoje dost omezené a ne zrovna ideální. Přesto by tento výlet byl možný. V úterý ráno kolem půl osmé jsem sedla na autobus směrem do Manacoru, o půl deváté jsem vysedla v Sant Llorenc a přešla přes centrum na jižní autobusovou zastávku na silnici mířící do Son Servera. O půl hodiny později jsem již mířila do obce, která je správním centrem oblasti letovisek Cala Millor, Cala Bona nebo Costa de los Pinos.
Obec Son Servera byla založena v roce 1300 mallorským králem Jaime II. na pozemcích rodiny Servera. Odtud pochází také jméno vesnice (nebo městečka). Z předkřesťaské doby se na území dochovalo několik hydraulických mlýnů. Centrem Son Servera je náměstí Plaza de San Juan, kterému vévodí kostel s obrannou věží, na které jsou nyní umístěné hodiny. Pod kostelem stojí socha Es Pastoret, která upomíná na morovou ránu z roku 1820, kterou nepřežilo 1040 obyvatel obce. Kousek od náměstí stojí architektonická zvláštnost - nedokončený kostel Iglesia Nova. Iglesia Nova (neboli Nový kostel) začal být stavěn v roce 1905 architektem Joanem Rubió, který spolupracoval s Antoniem Gaudím. V roce 1929 ale staviteli došly peníze a stavba kostela byla zastavena. Kostel tak dostal současnou konečnou podobu připomínající ruinu. Ruina to ale není. Svou romantickou atmosférou připomíná dobu krále Artuše. Možná proto je oblíbeným místem svatebčanů.
Právě stavba Nového kostela mě zajímala nejvíc. Areál je otevřený od půl desáté do dvou. Kromě mě a černé kočky v kostele nikdo nebyl. Nad hlavou mi poletovali holubi z jedné strany neexistujícího stropu na druhou. Tam, kde by stával klasický oltář, roste růžový keř. A další rostliny a květiny jsou ve výklencích po straně. Na zemi udržovaný trávník.
Protože toho v Son Serveře není tolik k vidění, zajímavější pohled je na městečko z vrcholu. Na jižní straně se nad městečko zvedá kopec Puig de Sa Font. Kopec dostal jméno po pramenu, který někde pod vrcholem vytéká ze země a od minulosti zásoboval Son Serveru vodou. Nahoru na vrchol vede stezka. Je docela strmá, ale za zhruba 20 minut jsem stála nahoře. Pode mnou Son Servera a pobřeží Costa de los Pinos s letovisky Cala Millor a Cala Bona. Bylo pod mrakem, ale to nevadilo.
Vydala jsem se zpět dolů do centra Son Servery a poté zamířila směrem ke Costa de los Pinos po okresce. Ta vedla kolem vilek a pěkných zahrádek. Po cestě jsem si utrhla i pár zralých fíků ze stromu, který sice rostl za plotem, ale větve sahaly nad silnici.
Po cestě jsem přehodnotila plán a rozhodla se až do Canyamelu přes kopec nechodit. Teoreticky bych to stihla do odjezdu autobusu, ale nechtěla jsem to hnát. Místo toho jsem došla na pobřeží, které bohužel moc vábně v tom počasí nevypadalo. Výlet jsem zakončila právě zde. Nazpět do Cala Ratjady mě svezl kámoš Martin, který v Costa de los Pinos bydlí a zrovna odjížděl do práce. Byl to takový příjemný výlet na pár hodin.
Video najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=ptNfm0t5Rrk&t
Žádné komentáře:
Okomentovat