MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

neděle 20. listopadu 2016

Deštivý den v Arcos de la Frontera







Předpověď počasí na dnešek již nebyla tak příznivá, jako v předchozích dnech. Čekaly se přeháňky. A mě čekal prakticky celý den v ulicích ne zrovna velkého města a k tomu neděle, kdy je prakticky všechno zavřeno.
Autobus do Cadizu mi jel až v sedm, tak jsem se nikam nehnala. Před desátou posnídala v baru hostelu a pak se vydala prozkoumat ulice.
Arcos zažil největší slávu v dobách maurské nadvlády. Založen byl ale již Féničany. Patří k nejhezčím městům na turistické trase „pueblos blancos“, kam spadá i Ronda. 
Na nejvyšším bodě stojí hrad, který sloužil vojenským účelům. Vedle něj je pak kostel Santa Maria. 
Prošla jsem se úzkými uličkami kolem kostela, kudy kupodivu  běžně jezdí auta a to tak, že chodci zalezou do výsledků domovních vchodů. Na jedné straně kostela dokonce musí řidiči moc dobře sledovat zrcátka na obou stranách, aby o ně během projíždění nepřišli. K tomu to vytočit do vedlejší ulice taky není legrace. Tyhle ulice nejsou pro začátečníky. Sešla jsem ulicemi dolů k řece Guadalete a pokračovala kolem jejího toku. Město jsem měla asi 80 metrů nad hlavou. 
Nahoru jsem se dostala po stezce. Občas spadla nějaká kapka, ale ještě nelilo. Déšť přišel, až když jsem seděla v restauraci El Faro a obědvala.
Když se déšť utišil, vydala jsem se nafotit město z druhé strany kopce, na kterém stojí. 
Ve dvě jsem už neměla chuť se procházet v mrholení, tak jsem sedla do jednoho baru, pk do druhého, kde jsem si dala pár tapas a zabila přes hodinu a nakonec ještě sedla do cukrárny. Po šesté jsem došla na autobusové nádraží s tím, že mi zbývá ještě čas do příjezdu autobusu z Rondy, který pokračuje do Cadizu. Na nástupišti stál autobus společnosti Amarillo. Za chvíli přišel řidič a že je to linka do Cádizu. Odjezd za 15 minut. K tomu to byl přímý spoj, žádné zastávky na trase. Takže jsem do Cádizu přijela o půl osmé. 
Hostal Cadiz Inn je kousek od nádraží. Ubytovala jsem se a vydala se najít místo, kde bych so dala nějakou polévku. V neděli večer bylo město vylidněné. Nakonec jsem sedla do pivnice-zmrzlinárny Andalucia a dala si polévku z mořských plodů. Pokud někdy budete v Cádiz, vyhněte se této restauraci. Na sklech mají vylepené fotografie jídel. Mě se z té polévky o dvě hodiny později udělalo zle. V Cadizu je spousta jiných miste, kde se dá dobře najíst, ale ne na ulici Plaza Topete. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...