To, že mě dnes čeká deštivý den, jsem věděla. Kvůli nepřízni počasí jsem změnila plány. Původně jsem dnes měla být na celodenním výletě k písečné duně Bolonia na pobřeží kolem Atlanterry. Ale v dešti a silném větru se mi pochodovat otevřenou krajinou nechtělo.
Takže jsem dnes strávila v Cádizu, kde jsem se mohla před deštěm vždy schovat.
Vzbudila jsem se kolem osmé a před devátou vyrazila do ulic. Naštěstí nepršelo. Bylo zataženo a na východě dokonce vykukovalo slunce.
Po nábřeží jsem došla k jižní bráně v hradbách Puerta de Tierra a nafotila jsem si pěkné panorama pobřeží s katedrálou. Takovou tu klasiku z pohlednic. A pak se začala přibližovat ke katedrále. V jedné kavárně-cukrárně posnídala a pokračovala k věži Tavira, kde se ukrývá camara oscura neboli temná komora. Na prohlídku věže s touto technickou zajímavostí je třeba se dopředu objednat. Měla jsem termín až na zítra, ale šla jsem zkusit štěstí, jestli bych se vlezla do nějakého turnusu dnes. Otvírají v deset. V deset jsem tam byla a nebyl problém. Hned o půl jedenácté jsem se mohla seznámit s nejstarší camarou oscurou ve Španělsku. Mezitím jsem si prošla informace o věži, historii temné komory a Cádizu umístěné ve dvou patrech věže.
Torre Tavira je se svými 45 metry nejvyšší cádizskou věží. Proto se v 18. století stala oficiální strážní věží. Kromě ní je ve městě ještě 128 věží umístěných na střeše domů. V 18. století jich bylo dokonce 160. Jelikož byl Cádiz centrem obchodu se zámořskými koloniemi a přes přístav musely projet všechny lodě se zbožím, žilo ve městě spousta obchodníků, kteří z věží svých domů kontrolovali svoje zboží a situaci na moři. V Cádizu jsou 4 typy věží. A jedna osmihranná, která je nazývána „bella escondida“ (ukrytá kráska). Z ulice ji totiž nelze spatřit, jen z věží.
Na ukázku, jak funguje camara oscura, nás bylo jen osm. V naprosté tmě bylo díky zrcadlu a čočce promítáno dění na ulici na kulatý prohloubený „stůl“. Podle toho, jak byl stůl vysoko, byl ostrý obra domů v blízkosti nebo dáli. Byly nám ukázány hlavní památky. A také jsme si přiblížili nic netušící lidi u tržnice.
Po asi dvacetiminutové ukázce dění v okolí prostřednictvím tmavé komory jsem vystoupala na vyhlídku na věži, odkud je úžasný panoramatický výhled na okolí. Černé mraky nad mořem slibovaly déšť.
 |
| Torre Tavira |
 |
| Camara oscura |
Po prohlídce Torre Tavira (6€), jsem sešla k centrální tržnici s tím, že třeba nafotím nějaké zajímavé fotky a podívám se na zboží, ale tržnice byla poloprázdná. Hlavně stánky, kde se běžně prodávají ryby, byly prázdné. A nevypadalo to, že by se tu dnes ještě něco mělo dít. Do malažské tržnice to mělo daleko. Tak jsem se otočila a vydala se ulicí Sacramento směrem k pobřežní promenádě, kde jsem chtěla navštívit pevnosti Castillo de Santa Catalina a Castillo de San Sebastian. Černá obloha nade mnou ale nevěstila nic dobrého. A taky, že ne. Byla jsem pár metrů od pobřežní promenády, když začalo pršet. K tomu silný vítr, takže pokud bych se někam neschovala, byl by mi deštníkk ničemu. Naštěstí jsem se mohla schovat pod zastřešenou terasu čtyřhvězdičkového hotelu Parador de Cadiz. Čekala jsem asi deset minut na to, až se déšť trochu zmírní a s deštníkem jsem pokračovala po promenádě k pevnostem. Bylo jasné, že lepší počasí dnes již nebude a že stejně skončím mokrá.
Došla jsem k pevnosti Santa Catalina. Ale nešla dovnitř. Pevnost Santa Catalina a druhou pevnost San Sebastian od sebe dělí pláž La Caleta. Na ní stojí stylová budova lázeňského komplexu Nuestra Señora de la Palma y de Real, která byla postavená ve 20.letech minulého století. Pláž La Caleta je jedinou pláží ve staré části města. Dnes byla až na pár turistů, kteří se šli na ni vyfotit, a jednoho zřejmě místního beachboye středních let, který na chvíli skočil do moře a pak se promenádoval v plavkách po břehu, a téměř liduprázdná.
Na této pláži se točila jedna scéna z bondovky "Dnes neumírej" s Brosnanem a Halle Berry, kdy měla pláž a pevnost San Sebastian sustituovat prostředí kubánské Havanny ( https://www.youtube.com/watch?v=ml75GSIY8mw ). Plážový bar musel být přistavěn jako kulisa pod lázeňským komplexem.
 |
| Bella escondida |
Opět se rozpršelo, tak jsem se šla schovat pod přístřešek na zastávce MHD. A doufala, že to tak nebude pokračovat celý den. Pomalu se blážila doba oběda a měla jsem přes google mapy vyhlédnutou jednu restauraci, která měla být poblíž. Když se déšť opět zmírnil, vydala jsem se podél pláže k bráně, za níž začíná cesta k pevnosti San Sebastian, která stojí na ostrůvku několik set metrů od pobřeží. I když mě lákalo se vydat na pevnost, raději jsem kvůli počasí zamířila najít restauraci Casa Manteca, kde bych pojedla. Po cestě ulicemi se najednou opět rozpršelo a "díky" poryvu větru, který se mi opřel do zad, jsem měla během chvilky, než jsem se stihla schovat do vchodu jednoho domu, promočené kalhoty. Nic příjemného. Došla jsem do restaurace, která byla plná starých fotografií a vypadala příjemně na posezení. Ale při pohledu na jídelní lístek jsem se zklamala. Neměla jsem chuť na nic z toho, co nabízeli. Tak jsem se zvedla a jelikož přestalo pršet, zamířila zpět k bráně a pak k pevnosti. Chvílemi ale opět mžilo.
 |
| La Caleta a lázeňský komplex |
Pevnost San Sebastian byla postavená v roce 1706, aby bránila město. Jméno dostala po malé bazilice, která na ostrůvku stála od roku 1457. Rozlehlý koplex ale působí trochu zanedbaně. Vstup je zdarma a v některých prostorách jsou výstavní plochy, ale jinak toho nemá co nabídnout. Tyčí se zde maják a jakási strážní věž. Je fakt, že svým vzhledem z dálky trochu připomíná havannskou pevnost "El Morro". Proto si ji filmaři vybrali do bodovky.
 |
| Cesta k pevnosti San Sebastian |
Prošla jsem se pevností a zamířila nazpět. Nebe nad městem bylo stále černé. Došla jsem na ulici Calle Virgen de la Palma, která nese jméno po kostelu, který stojí na jejím konci. Zde jsem si již předtím všimla několika restaurací, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Tak teď jsem se zaměřila na nabídku a nakonec se v restauraci Meson El Palmito nechala zlákat nabídkou denního menu ani ne za 10€ v podobě dvou chodů mé volby, nápoje a dezertu. Když jsem byla v přístavním městě, chtěla jsem ochutnat ryby. Zvolila jsem tedy mořskou štiku a jako další chod typické cadizské "frito gaditano", což se skládalo z fritovaných sardinek, sépií a krabích placiček. Bylo to dobré a bylo toho hodně. S plným žaludkem jsem pokračovala v procházce Cádizem.
Došla jsem na druhou stranu k přístavu, kde již od rána stála velká výletní loď. Pokračovala jsem podél barevných turistických značek, které vedou městem, a došla na náměstí plné zeleně Plaza de Mina. V korunách stromů cvrlikali ptáci a papoušci, kterých je tu také požehnaně. Na jedné straně je městské muzeum, ale bohužel je v pondělí zavřené. Jinak by to byla dobrá možnost, jak strávit čas ve špatném počasí. Hlavně by to bylo poučné vzhledem k tomu, že je Cádiz jedním z nejstačích měst Iberiského poloostrova. Jeho počátky jsou datovány již do prvního tisíciletí před n.l. A třeba bych se i dozvěděla i něco o tajemných podzemních tunelech, o kterých panují legendy. Jeden z vchodů do podzemí měl být i z pláže La Caleta, ale žádný jsem neviděla.
Odtud jsem pokračovala k náměstí Plaza de San Antonio a pocestě jsem narazila na čajovnu. Otvírala ale až v pět. Našla jsem multikino, zjistila, co je dnes na programu. Bylo před čtvrtou a první představení Fantastickcýh zvířat bylo až před sedmou. Centrum jsem si již prošla a tak mě napadlo zajít omrknout jiné multikino, které se nachází v nové části města. Od hostalu to bylo asi deset minut chůze. Čekala jsem, že kolem bude běžné obchodní centrum, ale do kina jsem vešla přes Corte Ingles, kde se mi nechtělo další dvě hodiny procházet. A nabídka filmů byla ta samá, co v centru.
Sedla jsem na autobus, který mě dovezl zase do staré části města, našla tu čajovnu a hodinku si vychutnala klidné prostředí s vynikajícím čajem. A pak kino. Pro večeři jsem si pak zašla do čínské restaurace a snědla jsem si ji pak na hostelu.
 |
| frito gaditano |
 |
| Casa de 4 Torres |
To, že mě dnes čeká deštivý den, jsem věděla. Kvůli nepřízni počasí jsem změnila plány. Původně jsem dnes měla být na celodenním výletě k písečné duně Bolonia na pobřeží kolem Atlanterry. Ale v dešti a silném větru se mi pochodovat otevřenou krajinou nechtělo.
Po nábřeží jsem došla k jižní bráně v hradbách Puerta de Tierra a nafotila jsem si pěkné panorama pobřeží s katedrálou. Takovou tu klasiku z pohlednic. A pak se začala přibližovat ke katedrále. V jedné kavárně-cukrárně posnídala a pokračovala k věži Tavira, kde se ukrývá camara oscura neboli temná komora. Na prohlídku věže s touto technickou zajímavostí je třeba se dopředu objednat. Měla jsem termín až na zítra, ale šla jsem zkusit štěstí, jestli bych se vlezla do nějakého turnusu dnes. Otvírají v deset. V deset jsem tam byla a nebyl problém. Hned o půl jedenácté jsem se mohla seznámit s nejstarší camarou oscurou ve Španělsku. Mezitím jsem si prošla informace o věži, historii temné komory a Cádizu umístěné ve dvou patrech věže.
Torre Tavira je se svými 45 metry nejvyšší cádizskou věží. Proto se v 18. století stala oficiální strážní věží. Kromě ní je ve městě ještě 128 věží umístěných na střeše domů. V 18. století jich bylo dokonce 160. Jelikož byl Cádiz centrem obchodu se zámořskými koloniemi a přes přístav musely projet všechny lodě se zbožím, žilo ve městě spousta obchodníků, kteří z věží svých domů kontrolovali svoje zboží a situaci na moři. V Cádizu jsou 4 typy věží. A jedna osmihranná, která je nazývána „bella escondida“ (ukrytá kráska). Z ulice ji totiž nelze spatřit, jen z věží.
Došla jsem k pevnosti Santa Catalina. Ale nešla dovnitř. Pevnost Santa Catalina a druhou pevnost San Sebastian od sebe dělí pláž La Caleta. Na ní stojí stylová budova lázeňského komplexu Nuestra Señora de la Palma y de Real, která byla postavená ve 20.letech minulého století. Pláž La Caleta je jedinou pláží ve staré části města. Dnes byla až na pár turistů, kteří se šli na ni vyfotit, a jednoho zřejmě místního beachboye středních let, který na chvíli skočil do moře a pak se promenádoval v plavkách po břehu, a téměř liduprázdná.
Na této pláži se točila jedna scéna z bondovky "Dnes neumírej" s Brosnanem a Halle Berry, kdy měla pláž a pevnost San Sebastian sustituovat prostředí kubánské Havanny ( https://www.youtube.com/watch?v=ml75GSIY8mw ). Plážový bar musel být přistavěn jako kulisa pod lázeňským komplexem.
Opět se rozpršelo, tak jsem se šla schovat pod přístřešek na zastávce MHD. A doufala, že to tak nebude pokračovat celý den. Pomalu se blážila doba oběda a měla jsem přes google mapy vyhlédnutou jednu restauraci, která měla být poblíž. Když se déšť opět zmírnil, vydala jsem se podél pláže k bráně, za níž začíná cesta k pevnosti San Sebastian, která stojí na ostrůvku několik set metrů od pobřeží. I když mě lákalo se vydat na pevnost, raději jsem kvůli počasí zamířila najít restauraci Casa Manteca, kde bych pojedla. Po cestě ulicemi se najednou opět rozpršelo a "díky" poryvu větru, který se mi opřel do zad, jsem měla během chvilky, než jsem se stihla schovat do vchodu jednoho domu, promočené kalhoty. Nic příjemného. Došla jsem do restaurace, která byla plná starých fotografií a vypadala příjemně na posezení. Ale při pohledu na jídelní lístek jsem se zklamala. Neměla jsem chuť na nic z toho, co nabízeli. Tak jsem se zvedla a jelikož přestalo pršet, zamířila zpět k bráně a pak k pevnosti. Chvílemi ale opět mžilo.
Došla jsem na druhou stranu k přístavu, kde již od rána stála velká výletní loď. Pokračovala jsem podél barevných turistických značek, které vedou městem, a došla na náměstí plné zeleně Plaza de Mina. V korunách stromů cvrlikali ptáci a papoušci, kterých je tu také požehnaně. Na jedné straně je městské muzeum, ale bohužel je v pondělí zavřené. Jinak by to byla dobrá možnost, jak strávit čas ve špatném počasí. Hlavně by to bylo poučné vzhledem k tomu, že je Cádiz jedním z nejstačích měst Iberiského poloostrova. Jeho počátky jsou datovány již do prvního tisíciletí před n.l. A třeba bych se i dozvěděla i něco o tajemných podzemních tunelech, o kterých panují legendy. Jeden z vchodů do podzemí měl být i z pláže La Caleta, ale žádný jsem neviděla.
Žádné komentáře:
Okomentovat