MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

středa 24. února 2016

První den výstupu na Mt. Kinabalu: cílem ubytovna Laban Rata (3272m)

Tyhle radky pisu po dosazeni cile dne, kterym je ubytovna Laban Rata nachazejici se ve vysce 3272 m nad morem. Jsem totalne K.O.,ale konecne v cili. Za slusnych 5 hodin narocneho vystupu s ne zrovna nejlehcim batohem na zadech. Prekonano 6 km a 1400 m prevyseni.
Den jsem zacala po seste, kdy jsem si sbalila veci, nacpala do sebe dalsi diclofenaco na ty zada, v 7 dostala snidani, nechala velky bagl na recepci a vyrazila smer vstup do NP Kinabalu, ktery je od Kinabalu Mountain Lodge 2 km. Vcera se nad Mt.Kinabalu valely mraky. Dnes rano se mi z cesty naskytl ohromujici pohled na majestatni horu. Pohled, ktery trochu desil. Tam jsem se mela behem nekolika hodin dostat.
Na brane parku jsem byla pred osmou. Prvni skupinky horolezcu uz tu byly. V recepci Sutera Sanctuary jsem predlozila fakturu o zaplacenem ubytovani a jidle, dostala papiry, na zaklade nichz jsem pak dostala povoleni k vystupu. K tomu jsem dostala vouchery na jidlo.
Povoleni k vystupu a pojisteni me prislo na 207 MYR. Jeste zbyvalo zaplatit horskeho vudce. Cena za nej je 230 MYR,ale muze se o nej podelit az 5 lidi. Bylo na me, najit si lidi do party, se kterymi bych vudce sdilela.
Poptala jsem se par, ale ti uz pruvodce meli. Vetsinou byli v ramci organizovane tour. Pak jsem zahledla prichazet parecek. Hned jsem se jich zeptala, zda jiz maji vudce a jestli se na nej slozime. Souhlasili.Predstavili jsme se a jake bylo moje prekvapeni, ze Katka je Ceska a jeji muz Ben Slovak! Takze cesko-slovenska skupinka. Oni nasli jeste levnejsi moznost ubytovani nez pres Sutera Sanctuary, ale jen se tremi jidly.
Vudce nas kazdeho vysel okolo 77 MYR. Dostali jsme cedulku s vlastnim jmenem na fosforovem provazku, kterou mame mit celou dobu na krku. V restauraci Balsam jsem si vyzvedla zabaleny obed. Nasedli jsme do "taxiku", ktery nas vyvezl k brane Timpohon, odkud zacina vystup. Zatimco sprava parku je v nadmorske vysce 1564 m, Timpohon Gate v 1866 metrech. Na brane jsem podepsali nejaky papir a zacal vystup. Bylo krace pred devatou. Podle naseho vudce Johnnyho zabere vystup 4-6 hodin. V zavislosti na fyzicce.
Prosli jsme kolem vyschleho vodopadu Carson Fall a zacal vystup po schudkach. Schody jsou drevene, kamenne. Porad se stoupa a je jen malo mist, kde si clovek "odpocine" behem chuze po "rovince". Dnes pry na vrchol stoupa 70 lidi. Denni limit je 140 navstevniku.
Po ceste jsme potkavali nosice, kteri meli na hlave zaveseny az 50 kg naklad. Vetsinou suroviny. Za jeho vyneseni do Laban Rata dostavaji docela pakatel za kazde kilo.
Dokonce kolem nas prosli nosici tramu. Na rameni jeden dreveny tram. Zrejme na vystavbu nejake chaty. Tu praci jim nezavidim. Ani praci horskeho vudce. Pot ze mne lil jiz po prvnim pul kilometru. Cesta je lemovana altanky s informacemi o flore a vzdalenosti k dalsimu altanku. Prvni dva kilometry docela "usly". Obed byl planovany v altanku na 4.kilometru. Tam jsme dosli kratce po jedenacte. Vsude na nas "utocily" zachtivave veverky, ktere se snazili ukoristit neco z naseho obeda. Dokonce lezly az na klin a na ruku.
Prekonat dalsi kilometr zabralo hodinu. Musela jsem se zastavovat, abych se vydychala a zklidnila tep.
K Laban Rata jsem vystoupala ve tri ctvrte na jednu. Vrchol se obcas objevil mezi mraky. Zaregistrovala jsem se v recepci, dostala rucnik (nemusela jsem tahnout svuj), klic k 4 luzkove spolecne loznici. Recepcni neco tvrdil, ze tam budu sama. Jestli je to pravda, uvidim behem odpoledne, jak dorazi zbytek lidi. Vecere je od 16:30 do 19 hod. A pak spanek. Budicek je ve 2. Pak lehka snidane a ve 3 zacne nocni vystup na vrchol Low`s Peak (4095 m).
Hned jsem se na pokoji prevlekla do sucheho. Jeste se prosla kolem chaty a pak si sedla do jidelny. K dispozici je horka voda. Prozretelne jsem na Borneo "propasovala" par sacku caje z koky, ktery jsem si dovezla z Kolumbie a ktery je vynikajici na vyskove nemoci. Zatim necitim, ze bych mela nejaky problem. Unava je z toho vystupu. Caj je ale plny vitaminu a povzbudi. Hned se mi udelalo lepe. Dalsi dam po probuzeni a posledni pred sestupem.
Takze prvni den jsem prezila. Zahul to bude zitra, kde me ceka vrchol a pak sestup dolu k Timpohon Gate.
Vecere byla vydatna. Formou bufetu, takze jsem se nacpala. Venku se scenerie meni podle toho, jak se prevaluji mraky. Slunce ale sviti, vrchol je videt.









Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...