MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

sobota 27. února 2016

Přejezd do hlavního města Sabahu - Kota Kinabalu



Dnes rano uz me svaly bolely mene nez vcera, presto bolely a chuze ze schodu mi porad dela mensi obtize. Po ctyrech dnech v prijemne dychatelnem podnebi vyssi nadmorske vysky nastal cas presunu do dusneho podnebi hlavniho mesta Sabahu - do Kota Kinabalu. To je od parku vzdalene 90 km a cesta busem by mela zabrat 2 hodiny.
Prvni autobusy mijici park meli jet kolem 11 rano, tak jsem nikam nespechala a po desate vyrazila s plnou polni po ceste smer silnice. Pri vystupu posledniho kopce me dohnal jeep majitele penzionu. Jel pro vodu a uz mel na palube dva pasazery. Pribral me a odvezl nas na misto, kde dalkove autobusy budou stavet s vetsi pravdepodobnosti.
Sedli jsme si na svodidla a cekali. Pak se k nam pridal jeste Australan, ktery byl ubytovan pres silnici v Jungle Jack. Bylo pul dvanacte a jeste nedorazil zadny bus. O tri ctvrte zavolal na Australana majitel Jack, ze jede do KK, ze ho vezme a i nas.
Tak jsme nasedli do bileho minivanu s napisem international volunteers a vyrazili na cestu. Jack si behem cesty povidal s Australanem a vypravel mu o svem zivote a o tom, jak zarizuje levny vystup na Mt. Kinabalu. V jeho nabidce za 980 MYR jsou dve noci u nej s jidlem, povoleni k vystupu a ubytovani v chate bezne urcene mistnim Malajsijcum, kteri jiz tak plati mene.
Po ceste jsme se stavili na caj v jakesi vesnici. K caji nam Jack objednal plnene knedle. At ochutname. Ucet byl na nej.
Dvouprouda silnice do mesta byla v nekolika usecich ucpana. Kvuli kolonam jsme do centra Kota Kinabalu dorazili kolem 3 odpoledne. Jack nas vysadil na autobusove stanici, ktera je jen pres ulici od hostelu Akinabalu, kde mam zamluvene ubytovani. Za odvoz nic nechtel.
Na prvni pohled mesto vypada pekne. Ubytovana jsem na ulici Gaya, kde je spousta restauraci a obchodu. Slunce pere a zacinam postradat to prijemne klima kolem Mt.Kinabalu.
Vybrala jsem si poslet v 10ti luzkove loznici, ktera, jak jsem pozdeji zjistila, pekne vrze. Ostatni volne postele na tom nejsou o nic lepe.
Po ctyrech dnech bez wifi jsem nejdrive zkontrolovala deni ve svete a pak vyrazila na prvni seznameni s mestem. Cilem bylo dojit na molo Jesselton Point, odkud vyplouvaji trajekty na ostrov Labuan, kam zamirim po ctyrech dnech v KK. Odtud vyplouvaji i lode na okolni ostruvky.
Dosla jsem na nabrezi. U centralniho marketu je nekolik "restauraci" zamernych predevsim na ryby a morske plody. Pred kazdou restauraci maji na ledu vystavenou nabidku cerstve nalovenych ryb a langust. Mozna sem zamirim nektery den na veceri. Podel nabrezi jsem dosla k Jesselton Point. Prepazka, kde prodavaji listky na Labuan, byla zavrena. Ostatni nabizejici okolni ostrovy byly v provozu.
Tak, jak se jmenuje molo, tak se do 2.svetove valky jmenovalo i mesto. Jesselton. Na zdi u brany jsou umysteny velke cernobile fotografie zachycujici mesto jeste jako Jesselton.
Na zpatecni ceste jsem obhlizela nabidku restauraci. V pekarne si koupila bulku s tunakem. Prosla si obchod s predrazenymi suvenyry. Dosla k bile drevene hodinove vezi, na kterou je videt z okna hostelu. Atkinson Clock Tower je prakticky jedinou puvodni "stavbou", ktera prezila 2.sv.valku. Byla vystavena v roce 1905 na pamatku nejakeho Atkinsona, ktery zemrel na "bornejskou nemoc" (malarii).
Na veceri jsem sedla do restaurace pred hostelem a porucila si "butter prawn". Donesli mi male krevety zrejme osmazene na masle v nejake krusticce. Bylo to dost mastne.
Behem ubytovavani jsem si hned zaplatila na dalsi dny rafting a navstevu kulturni vesnice Mari Mari. Zitra me ceka prave Mari Mari.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...