MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

čtvrtek 12. listopadu 2015

1.etapa svatojakubské cesty: Ferrol -> Neda

Mám za sebou prvních 15 km anglické svatojakubské cesty. A pěkně me bolí nohy. Ono to totiž nebylo jen 15 km, ale více.
Vyrážela jsem v osm ráno z hotelu busem na autobusové nádraží v A Coruña a protože jsem sedla na bus, který nestaví přímo před nádražím, musela jsem ještě několik ulic projít.
O půl desáté odjezd přímým busem do Ferrolu a po desáté vyrážím ulicemi Ferrolu najít staré přístaviště,kde začíná cela trasa. Takže jsem prošla půlku centra města a před jedenáctou stanula ve starém přístavu u budky turistických informací, kde jsem chtěla, aby mi dali první razítko do průkazu poutníka (credencial). Jenže, ačkoliv je otvíračka informaci od půl jedenácté do dvou a pak ještě zavečer, pět minut před jedenáctou bylo zavřeno! A to mi procházející pán řekl, ze tam před chvílí ještě někdo byl. Za dalších pět minut mi další chlápek, co se chtěl prohodit par vět s turistkou, řekl, ze dana osoba asi sedí v kavárně na kafi...No to je mi pracovní doba! Sotva se přijde do práce, už se jde na kafe...
Nakonec jsem se šla zeptat do kavárny vedle ulice označené žlutou svatojakubskou mušli (ono to z dálky vypadá jako hvězda) a tam mi řekli, ze mi dají razítko. Před půl dvanáctou jsem mohla vyrazit na cestu do Ferrolu.
Ferrol jako přístavní město je docela rozlehlý. Než jsem se z něj podle speciálních svatojakubských ukazatelů vymotala, ušla jsem asi 7 km. Po asfaltu! Nohy me bolely, ještě něž jsem vyšla z města. Navíc, kdybych si nevytiskla průvodce jednotlivých etap, tak bych ve Ferrolu strávila více času hledáním směrovek.
Ani mimo Ferrol jsem se prakticky asfaltové cesty nezbavila. Okolní krajina je totiž hustě zastavena a kolikrát není poznat, kdy jedna vesnice konci a druha začíná. Neda stojí na začátku ústí řeky Xubia do zátoky Ferrolu.
Před ní je vesnice O Ponto, kde jsem se nechala zlákat plakátem jedné restaurace na menu pro poutníky za 6,50. Bylo již před třetí a já měla docela hlad, tak jsem se nadlábla, dostala další razítko a pak se vydala na poslední 2 km k ubytovně.
Ubytovna byla zavřená, tak jsem zavolala na jedno z telefonních čísel, co bylo na dveřích a za čtvrt hodiny mi přišli otevřít. Byla jsem jediná, kdo se ten den ubytoval. Zapsali si me do listiny, dostala jsem razítko a zaplatila 6 € poplatek za ubytování. Dostala jsem klíč, který mám před zítřejším odchodem šoupnout pod dveře. Za chvíli přišel opravář spravit (nebo dodělat) teplou vodu.
Chvíli jsem odpočívala na posteli, konečně jsem si mohla zout ty trekáče, které byly napůl nové a toto byl zatím nejdelší pochod s nima. Trochu me bolely malíčky. V záloze mám ale lehké botasky, které jsem nazula později a šla se projít vesnici a obhlédnout místa. Kde bych pak povečeřela. V supermarketu Dia si koupila nějaké ovoce a později sedla do jednoho penzionu, který mi doporučoval pan z ubytovny, a dala si vynikající "caldo gallego" s chlebem. Tahle polévka je opravdu chutná.
Po sedmé opět na pokoji a odpočinek. Další den me čeká 16 km do Pontedeume. Opět by mělo byt pěkné počasí.


















Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...