Tentokrát jsem se při brouzdání aplikací Mapy.cz nadchla pro myšlenku obejít Brněnskou přehradu. Trasa vedoucí z přístaviště po březích přehrady ke hradu Veveří a poté nazpět po druhé straně byla dlouhá zhruba 15 km. Byl to fajn výlet.
První etapa ke hradu Veveří byla dlouhá 7 km a terén nebyl náročný. I když se šlo převážně po asfaltu. Podél cesty stojí naučné tabule týkající se přehrady, fauny a flóry. Nejprve jsem ale z Přístaviště přešla hráz a o kus dál se zastavila nad hasičskou stanicí v parčíku, kde stojí boží muka a dva panely informačních tabulí "Paměť této krajiny". Na tabulích je spousta zajímavých černobílých fotografií vesničky Kníničky, která stávala v údolí předtím, než jej zatopila přehrada. O stavbě přehrady na řece Svratce se uvažovalo již za Rakouska-Uherska. Mělo se tak předejít záplavám. Rohodnutí postavit přehradu ale padlo až ve 30.letech 20.století. Brněnská přehrada byla postavená v letech 1936 - 41. Vedle informačních tabulí stojí i památník občanům Kníniček, kteří padli v I.světové válce.
Po cestě kolem přehrady ke hradu Veveří jsem minula Osadu, kde měly restaurace otevřená svá okénka. Dostala jsem se do oblasti Přírodního parku Podkomorské lesy. Mezi suchými listy na zemi vyrůstaly první jarní kvítky plicníku lékařského. Někde kvetly i sasanky a dymnivky. Nad hlavou mi létaly sojky.
Plocha přehrady se zužovala a klikatila se údolím vyhloubeným Svratkou. Asfaltka zmizela a chvíli jsem šla lesní cestou. V posledním úseku u Přírodní památky Kůlny pak cesta vedla po dřevěné lávce popírující svah. Na cestě jsem uviděla brouka majku fialovou. Na druhém břehu stál na skále hrad Veveří. Ten tu byl postaven na konci 13.století na místě, kde stávalo románské sídlo. Gotický hrad byl přestaven v 18.století a v 19.století byl na jižním svahu založen anglický park. V roce 1908 na hradě strávil část svých líbánek Winston Churchill. Tehdy byl britským ministrem obchodu a byl přítelem tehdejšího majitele hradu - anglického barona Mořice Arnolda de Forest-Bischofsheima.
Po cestě k hradu jsem minula Junáckou louku. Na této přírodní památce roste vzácná květena jako je hořec křížatý. Dnes tu ale ještě nic nekvetlo. Přešla jsem most přes Svratku. Je odtud pěkný pohled na hrad. Protože bylo po poledni a měla jsem hlad, sešla jsem k přístavišti pod hradem a na slunci poobědvala. Dřevěná lávka vedla pod hradem a zavedla mě k anglickému parku. Zde jsem vystoupala k dolní bráně. U ní stojí ruiny skleníků. Kdysi tu šlechta pěstovala růže. Skleníky měly zajímavou atmosféru. Vystoupala jsem k horní bráně. Obě brány byly zavřené. Za normálních okolností se brány hradu otevírají veřejnosti od dubna do října.
Na stromě u příjezdové cesty visí rozcestník. Věděla jsem, že mám pokračovat po zelené. Ta odtud vedla, ale jiným směrem, než jsem měla jít. Správně jsem se měla vrátit dolů pod hrad a odtamtud pokračovat přes parkoviště Obora k Ríšově studánce. Jenže jsem se napojila na zelenou, která vedla opačným směrem do Hvozdce. Když jsem sestoupala do Nového Dvora a skontrolovala mapu, došlo mi, že jdu špatně. Naštěstí stačilo jít po silnici a asi za kilometr bych se octla zase pod hradem. Po cestě jsem ale změnila plán. Místo toho, abych došla pod hrad a pak pokračovala po zelené, rozhodla jsem se přejít mostek přes potok Veverka a napojit se na modrou značku u myslivny Prádelna. Modrá turistická značka vedla také k Ríšově studánce a ušetřila jsem si tak kilometr až dva.
Nejprve mě čekalo stoupání. Až u Ríšovy studánky cesta začala klesat. Ríšova studánka dostala jméno po hlavní postavě Pohádky máje od Viléma Mrštíka. Studáka je také pramenem potoka Rakovec. I když jsem měla žízeň, radši jsem se napila vody z bandasky než z pramene.
Přede mnou bylo posledních 4,5 km po žluté do Rakovce u přehrady. Opět jsem šla po asfaltu a cesta celou dobu klesala. Nebyl to moc zajímavý úsek, kromě zastávky v malé tůně, kde desítky žab hrálo svůj kuňkací koncert. Jak jsem se blížila zpět k přehradě, říkala jsem si, že by bylo fajn si dát někde rádlera. Došla jsem k rybí restauraci na břehu přehrady a když jsem viděla, že na terase sedí lidé a okénko je otevřené, zkusmo jsem se zeptala, jestli mají rádlera (i když jej na venkovní tabuli v nabídce z pochopitelných důvodů neměli). Rádlera měli. Poseděla jsem chvíli u přehrady a pozorovala dění okolo. Břehy přehrady byly obsypané lidmi, kteří si užívali příjemného počasí. Dokonce se někteří i koupali.
Došla jsem zpět do přístaviště a po cestě k tramvajové zastávce se ještě nechala zlákat langošem. Pak už mě čekala cesta vlakem zpět. Den na to se opět ochladilo.
Video najdete zde: https://bit.ly/Okolo_BrnenskePrehrady
Žádné komentáře:
Okomentovat