I když to nebyl zrovna ideální den na výlet, potřebovala jsem zmizet v přírodě a poznat další zákoutí Česka. Tak jsem sedla na autobus a vyrazila do Šternberka, kde jsem si zvenčí prohlédla hrad a centrum města a pak pokračovala po turistické stezce do lesů za městem. Zvolila jsem si modrou turistickou trasu, procházející údolím Dolního Žlebu, přes obec Chabičov, okolo Oltářního kamene do obce Řídeč. Odtamtud se pak po červené vrátila zpět do Šternberka, nasedla na vlak a vrátila se domů. Za sebou téměř 20 km.
Zajímavosti na trase:
Hrad Šternberk je jedním z lákadel stejnojmenného města. To vzniklo z osady pod hradem a v současnosti je jeho centrum městskou památkovou zónou. Hrad byl postaven v polovině 13.století a kromě pánů ze Šternberka jej vlastnili o páni z Kravař, knížata z Minstrberka a Lichtenštejnové. Současný vzhled získal hrad na konci 19.století, kdy došlo ke generální přestavbě. Hrad Šternberk je národní kulturní památkou a spravuje jej Národní památkový ústav.
Hlavní brána hradu byla otevřená a já se dostala na nádvoří. Ze schodů vedoucích přes jezírku je pěkný pohled na sousedící kostel Zvěstování Panny Marie, který sousedí s budovou bývalého augustiniánského kláštera a Šternberského kláštera. Kostel vévodí Hornímu náměstí, na kterém stojí Mariánský sloup a u něj rozcestník, od kterého jsem celou trasu začala.
Svahem lemujícím údolí Dolní Žleb vede několik stezek. Tato oblast se už nachází v areálu Přírodního parku Slovinecko. Z Dolního Žlebu začala stezka stoupat nejprve po asfaltce a později lesem až do Chabičova. Za Chabičovem jsem přešla po další asfaltce do listnatého lesa (zatím bez listí), která po vrstevnici kopírovala kopce.
Vyhlídka na Dubové hoře je vybavená dřevěným altánkem, kde je možné posedět a posvačit. Kdyby nebyl opar a pod mrakem, byl by odtud pěkný výhled na krajinu Hané a Šternberk v dálce. Kousek dál jsem prošla kolem Josefčiné studánky.
Překročila jsem Zlatý potok a o pár set metrů dál si mezi stromy všimla břidlicového kvádru Oltářního kamene. Povídá se, že tu Keltové pořádali obřady a bohoslužby se tu prý konaly i v době třicetileté války. U kamene někdo postavil několik kamenných mohyl. Místo má zvláštní atmosféru. Bohužel jsem neměla možnost si místo více prohlédnout a atmosféru nasát. Najednou se totiž někde poblíž ozvalo prasečí zakvičení a zachrochtání a já se raději klidila a pokračovala v cestě. Nastala doba, kdy mají bachyně divokých prasat mladé a můžou být agresivní. Sice jsem se rozhlížela, jestli někde prasata neobjevím, ale asi splývala se hnědým okolím lesa.
Na rozcestí Sterlisko cesta začala zase sestupovat do nížiny. U Řídečské myslivny je malé jezírko a posezení. A také rozcestí, kde začíná červená turistická trasa spojující Šternberk s hradem Sovinec. Sovinec je odtud vzdálený 10 km. Do Šternberka to bylo 7 km. Prošla jsem obcí Řídeč a přes pole se dostala na silnici vedoucí do Šternberka. Poslední úsek po krajnici byl nejméně záživný. Pak mě ještě čekal pochod ulicemi na vlakové nádraží.
Stezka je jistě zajímavější mimo zimní období, kdy se již příroda probudí.
Video z výletu najdete zde: http://bit.ly/okolo_Sternberka_ytb
Žádné komentáře:
Okomentovat