Vzbudila jsem se před budíkem po šesté hodině. Pingo Doce otvírají v 7:30. Naběhla jsem tam si koupit obložený chleba k snídani. K tomu pastel de nata, mandlový brezel a džus. Poté jsem se zastavila na Mercado dos Lavradores pro slíbenou fialovou hortenzii. Stará květinářka asi zapomněla. Něco říkala a zabalila mi kromě jedné sazeničky údajně fialové hortenzie také nařezané stonky odkvetlé fialové hortenzie. Prý stačí zasadit do hlíny a ona vyklíčí. Chtěla za to jen 3 €. Zabalené hortenzie narvu do postranní kapsy nacpaného batohu. Čeká mě půlden s plnou polní. Batoh za těch 10 dní trochu ztěžkl o pohledy a nějaké suvenýry.
V lékárně Farmacia Central jsem měla domluvený čas testu v 9:20. Přicházím tam dříve. Na plácku pod katedrálou stojí odběrový vůz, kam si stoupnu do malé fronty. Dostanu tyčinkou do nosu a čekám 15 minut na výsledek. Naštěstí negativní. Vracím se na ubytování, beru věci a odhlašuji se. Klíče nechávám uklízečce na stole.
V 10 hodin nasedám na zastávce nedaleko Mercado do MHD č.31 jedoucího k Botanické zahradě. Cesta nahoru do vyšších pater Funchalu opět stojí za to. Autobus překonává svahy a zatáčky.
Na pokladně Botanické zahrady ukazuji číslo vygenerované v appce a jdu zdarma dovnitř. První se projdu malým muzeem. Je tu pár geologických exponátů a docela děsivá sbírka vypelichaných vycpaných zvířat, které jsou zřejmě tak staré jako celá zahrada.
Botanická zahrada je rozdělená do "pavilónů" věnovaných jednotlivým druhům rostlin. Je tu orchideová zahrada, zahrada s léčivými bylinkami, s růžemi a nebo třeba kaktusy a sukulenty. Právě Pavilon kaktusů a sukulentů na mě dělá největší dojem. Projdu se kolem známé mozaiky z různobarevných rostlin, která je symbolem zahrad. Kvůli podmračenému počasí to dnes nepůsobí tak krásně jako na propagačních fotkách.
Sedám si na terasu kavárny u vyhlídky na Funchal a dávám si kávu a quiche. Nemám kam spěchat.
Ve 13:05 sedám na autobus a jedu zpět dolů k přístavní promenádě. V kavárně na promenádě mě zaujme nabídka denního menu - kuřecí stehno s bramborami a pití za 6,50. Před cestou se musím posilnit. Dávám si tedy oběd. Zastávka autobusů jedoucích na letiště je nedaleko. Ve 14:35 přijíždí autobus společnosti SAM linky 23, který podle jízdního řádu také jede přes letiště. Řidič nejprve nevypadá na to, že by mě chtěl vzít a uznat zpáteční jízdenku, kterou jsem si koupila po příletu. Když ale nastoupí všichni cestující, nakonec mě vezme a jízdenku uzná. Jinak bych si musela ještě asi 15 minut počkat na aerobus.
Na letišti jsem po 15:15. U check-inu je již fronta Čechů vracejících se domů. Letadlo bude asi zase plné. Ukazuji QR kód příjezdového formuláře a antigen. Tentokrát se nad velikostí mého příručního batohu nikdo nepozastavuje. Dostanu palubenku a jdu na bezpečnostní kontrolu. Časově to vychází akorát. Využiju testeru parfému v duty free obchodě, abych náhodou nesmrděla. Přede mnou jsou více jak 4 hodiny letu. Odlétáme na čas v 16:40. Před startem letadlo letušky vystříkávájí jakýmsi sprejem proti hmyzu, který je prý pro lidi nezávadný...Přílet do Prahy je před 22 hodinou. Díky tomu, že nemusím čekat na zavazadlo, stíhám jeden z posledních autobusů 119, který mě doveze na Nádraží Veleslavín, kde přesedám na metro na Můstek. Spoje jezdící na letiště jsou stále ještě omezené a posledí jede kolem 23 hodiny.
V centru, kousek od Staromáku, jsem si před cestou na Madeiru zamluvila noc v hostelu Best Spot hostel. V noci mi totiž již nic na Moravu nejede. Díky tomu, že je turismus v Praze stále omezený, mám nakonec 8lůžkový společný pokoj (nocleh za cca 260 Kč) jen sama pro sebe. Recepční si ale kopíruje antigenní test (to, jestli na to má právo, neřeším). Pak se jdu projít okolními ulicemi a najít nějaké místo, kde bych něco zakousla. Nakonec to vyřeší kebab.
Projdu se po Staromáku a jdu spát.
Další ráno se odhlašuji z hostelu a jdu na snídani do cukrárny Světozor na Vodičkově ulici. Snídani řeším trochu netradičně chlebíčkem a pohárem beta. Další zastávkou před cestou do PV je Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Zajímá mě nejen stálá expozice (která je oproti očekávání skromnější) ale i pár fotek, které pořídili Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha během své expedice Z100.
Oběd řeším typicky česky U Pinkasů svíčkovou. A pak již hurá na vlak.
Žádné komentáře:
Okomentovat