Počasí slibovalo (alespoň dopoledne) polojasno, což je tuto zimu zatím velká rarita. Teplota se měla pohybovat lehce pod nulou. Díky silvestrovské mlze, která při nízkých teplotách namrzala na mě ráno za oknem čekala krajina pokrytá jinovatkou.
Musím se přiznat, že když mi v 6:50 zazvonil budík a já za oknem zase uviděla mlhu, opět jsem si lehla do postele. Ale po minutě jsem se zvedla s tím, že přece nepromarním možná přece jen slunečný den již výše zmíněnými činnostmi. Co kdyby přece jen na tom přísloví něco bylo? Takže jsem si do termosky uvařila horký čaj, připravila svačinku a pro jistotu do batohu přibalila sněhule (co kdyby mě v Nízkém Jeseníku kromě jinovatky čekal i sníh) a vlakem se vydala do Domašova nad Bystřicí. Na prvním výletě roku 2021 jsem se totiž rozhodla projít Naučnou stezku Údolím Bystřice.
Naučná stezka je dlouhá 13 km a spojuje Domašov nad Bystřicí s Hrubou vodou. Obě obce se nacházejí v kopcovité krajině Nízkého Jeseníku. Jak napovídá název stezky, cesta vede údolím, kterým protéká řeka Bystřice. Kromě řeky údolím vede i železniční trať spojující Olomouc s Bruntálem. Začátek naučné stezky s úvodní informační tabulí na mě čekal přímo před starou nádražní budovou. Po cestě jsem měla minout celkem 11 naučných informačních tabulí. Na druhé informační tabuli, která na mě čekala v centru obce před obecním úřadem, jsem se dočetla zajímavosti o historii Domašova. Tou nejvýznamnější událostí byla bitva, která nedaleko proběhla v roce 1758. Střetly se zde císařské oddíly vedené generálem Laudonem s pruskými vojsky. Generál Laudon Prusy porazil a tím skončilo obléhání Olomouce.
Již po cestě vlakem do Domašova nad Bystřicí vykouklo z mlhy slunce a modrá obloha. Slunce se odráželo od jinovatky, která tu pokrývala traviny a krajina se nádherně třpytila. Díky tomu jsem se co chvíli zastavovala, abych tuto krásu zachytila foťákem. Než jsem se z obce vymotala a dostala se do lesa, utekla snad hodina. Modř a sluneční paprsky ale po jedenácté hodině bohužel vystřídala zase mlha. Kvůli ní jsem neměla možnost obdivovat panorama vyhlídky ze skály Malý Rabštejn, která stojí na trase asi 2,5 km jižně od Domašova nad Bystřicí. Malý Rabštejn je oblíbený mezi horolezci. Na kamenech na vrcholu skály bylo vyryto mnoho nápisů s letopočty starými více jak 100 let. Po cestě na Malý Rabštejn jsem prošla oblastí Přírodní památky Kamenné proudy u Domašova.
V jednom úseku stezky jsem musela trochu šplhat a přidržovat se obnažených kořenů stromů. Půda byla zmrzlá a hrozilo, že by to mohlo klouzat. Naštěstí ten úsek nebyl pokrytý ledovou krustou. Nedávná vichřice na stezce vedoucí svahem zanechala několik popadaných stromů.
Kvůli počátečnímu fotografickému zdržení jsem po cestě z Malého Rabštýna zrychlila krok. Bylo před polednem a přede mnou ještě 10,5 km. Jeden vlak mi z Hrubé vody jel ve 14:37 a druhý těsně před čtvrtou. Sestoupila jsem z Malého Rabštýna do osady, kde jsou malé sádky a o kus dál lom na břidlici. Zde úzkou stezku vystřídala zpevněná cesta, která vedla po relativní rovince. Minula jsem zastřešenou studánku Nad tratí, kde byly připravené hrnečky na nabírání vody. Prošla jsem kolem obce Jívová přes Dvojitý most. Ten horní most byl železniční, po spodním mostě vedla silnička a pod ním tekl potok Jírovec, který pak vtékal do Bystřice. Cesta mě dovedla k bráně do areálu vojenského újezdu Libavá.
Vojenský újezd Libavá je svou rozlohou 235,5 km² druhým největším vojenským prostorem v Česku. Je to také významná ptačí oblast. Kvůli neustálému výcviku je vstup do prostoru možný jen s povolením. V 80.letech tu prý byly umístěné jaderné střely namířené na západní Evropu.
Hned na začátku osady s udržovanými zahradami a chatkami stojí chatka obklopená soškami ze dřeva a kamene. Vypadá to tu jako v pohádce. O kus dál za železničním mostem pak stojí dochovalý Panský mlýn. Vodních mlýnů bývalo v údolí více. V dobách Rakouska-Uherska se tu hodně hospodařilo, těžilo se kamení a řeka se využívala k dopravě. Nyní je to spíše rekreační oblast a je zde možné si pronajmout chatku v blízkosti meandru řeky.
Po cestě do další obce - Smilova - jsem procházela podél řeky. Ze skal na břehu visely ledové krápníky, ze kterých kapala voda. Minula jsem staré hospodářské stavení, které bývalo mlýnem. Za dalším železničním mostem, který překlenoval Bystřici, mi rozcestník oznámil, že mi zbývá ještě 4,5 km. Byly dvě hodiny odpoledne, takže bylo jasné, že vlak, který měl z Hrubé vody odjíždět za necelých 40 minut, nestihnu. Přede mnou byla ještě asi hodina cesty. A tak zde začala stoupat do svahu. Naštěstí nestoupala dlouho. Jen jsem se dostala nad meandr a opět cesta začala klesat. Po pravé straně se zvedaly prudké svahy Přírodní rezervace Hrubovodské sutě.
Do Hrubé vody jsem došla před třetí hodinou. Trochu jsem se děsila toho, že tu budu tu hodinu do odjezdu vlaku mrznout, ale zabavila jsem se jednak natáčením závěrečného rozloučení do vlogu a taky jsem pár desítek metrů jižně od vlakového nádraží objevila sjezdovku, která byla v obležení rodin s dětmi a těmi, kteří chtěli Nový rok strávit na čerstvém vzduchu a aktivně. Škoda, že jsem s sebou neměla pekáč, hned bych se taky svezla.
Ta hodina nakonec uběhla rychle. Teoreticky bych se mohla vydat na nedalekou zříceninu hradu Hluboký po Naučné stezce, která vedla kolem sjezdovky. Na to bych ale potřebovala více času a taky denního světla. Zběžně jsem si prohlédla zanedbanou budovu vlakového nádraží, na jejíž fasádě (která se neopravovala od druhé světové války) jsem objevila starý německý nápis "Grosswasser". Tak se obec, kterou až do skončení druhé světové války obývali němečtí osadníci, původně nazývala.
Byl to příjemný výlet. Mlha společně s jinovatkou dodávali krajině zimní kouzlo. Naučná stezka vede po modré turistické značce a trasa je středně náročná. To hlavně kvůli úseku z Domašova nad Bystřicí na Malý Rabštýn. Zbytek trasy je možný projet i na kole.
Video najdete zde: https://youtu.be/E2Kei2idoWQ
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat