Včerejší volný den jsem opět využila k poznávání Mallorky. Je půlka října a počasí až do teď přeje výletování. Příští týden ale již přijdou deště a léto definitivně skončí. Takže jsem se rozhodla, že využiju slunečného počasí a zajedu si na Alcúdijský poloostrov podniknout nějaký výlet. Možností, kam se na poloostrově vydat, bylo více. Lákal mě výstup ke strážní věži Talaya de Alcúdia, zajímavá by byla i cesta k vyhlídce Penya del Migdia, která je v mém průvodci 70 nejlepšími treky po Mallorce zaznačená jako obtížná kvůli poslednímu úseku, kdy se jde uzoučkou stezkou nas srázem a není to nic pro lidi se závratí a strachem z výšek. Každopádně jsem chtěla nejprve dojít podél pobřeží ke kapličce Ermita de la Victoria.
Autobus, který z Cala Ratjady jezdí do Port de Pollenca a staví v Alcúdii, mi jel až o půl jedenácté. V Alcúdii jsem vysedla o půl dvanácté. Na výlet jsem měla něco přes šest hodin. Poslední a zpáteční autobus mi z Alcúdie jel po šesté. Teoreticky je to dost času na výlet. Jenže nakonec se ukázalo, že bych potřebovala ještě alespoň dvě hodiny k dobru, abych stihla dojít i na některou z těch vyhlídek. Obloha byla totiž tak vymetená a bez oparu, že se nádherně vyjímal protější poloostrov Formentor a celkově ty výhledy na okolí mě nutily, co chvíli zastavovat na focení.
Hned po příjezdu do Alcúdie jsem si zašla do turistických informací. Ochotná paní mi pověděla, kolik času potřebuji na vystoupání k Talaya de Alcudia a k Penya del Migdia. Prý tři hodiny bez nějakého zastavování. Ke kapli Ermita de la Victoria je to z Alcúdie 6 km a zhruba hodina a čtvrt bez zastavování. Teoreticky bych mohla stihnout vystoupat až ke strážní věži a na Penya del Migdia, to bych se ale nesměla po cestě moc zdržovat focením. A to mi jaksi nešlo. Takže jsem nakonec po cestě musela upustit od plánu vyostoupat až na vrchol z některého kopce a za cíl jsem si stanovila alespoň tu kapli. Chtěla jsem si užít krásy pobřeží a slunečný den a nikam se nehnat.
Z centra Alcúdie jsem nejprve zamířila podél silnice směr sportovní přístav Bon Aire. Těsně před ním jsem odbočila k plážím ve čtvrti El Mal Pas. Úzkou cestou mezi rezidenčními vilkami jsem sestoupala na pobřeží. Moře bylo průzračně čisté a koupalo se v něm několik turistů. Přešla jsem po malé pláži Platja de Sant Pere a zamířila si z dálky prohlédnout sousední pláž Platja de Sant Joan. Pak jsem se vrátila a po skalách po pobřeží pokračovala k přístavu v Bon Aire. Před ním stojí autobusová zastávka, kde třikrát denně staví místní linky spojující Bon Aire s Alcúdií. O půl šesté jedna jede a pokud bych nestíhala a nebo toho pochodování měla plné kecky, můžu se svézt.
Pokračovala jsem podél silnice lemující pobřeží dál.Nejprve stoupala, paka zase klesala. Došla jsem do oblasti nazývané Victoria. Stojí tu tábor, o kus dál pak rekreační oblast S'Illos s malou oblázkovou pláží a ostrůvkem, kolem kterého několik lidí šnorchlovalo a plavalo. Ve stínu borovic je umístěno několik stolů určených k pikniku. Od rekreační oblasti silnice začala stoupat. Přede mnou byl ještě asi kilometr a půl. Výhledy čím dál zajímavější. Prošla jsem kolem oblasti určené k lovu. Minula jsem zastřešený pramen vytékající ze skály. Jen o pár metrů dál vedly do svahu schody. Došla jsem po nich ke kapli.
Ermita de la Victoria je malou kapličkou s rozlehlým prostranstvím před ní. Nahlédla jsem do pěkně zdobeného interiéru a šla omrknout restautraci na vyhlídce Mirador de la Victoria. Ceny v restauraci vysokohorské. Výhled přes stromy nebyl nijak dechberoucí. Lepší je to ze silnice. A protože se blížila třetí hodina odpolední a tušila jsem, že by mě posezení na terase restaurace nejen stálo dost peněz, ale i času, sestoupila jsem ke kapli a v malém samoobslužném občerstvení si dala shandy. Trochu osvěžení před návratem do Alcúdie. U kaple jsou i veřejné záchody a rozlehlé parkoviště. Od něj vede do kopců stezka. Na ni jsem se ale již nevydávala. Měla jsem čas tak akorát na klidný návrat do města.
Po půl čtvrté jsem sbalila foťák a vydala se nazpět. Do Alcúdie jsem došla v pět. A protože jsem měla ještě hodinu čas, vydala jsem se na krátkou procházku ulicemi historického města a sedla do cukrárny na zřejmě poslední zmrzlinu letošního léta.
Byl to příjemný den.
Autobus, který z Cala Ratjady jezdí do Port de Pollenca a staví v Alcúdii, mi jel až o půl jedenácté. V Alcúdii jsem vysedla o půl dvanácté. Na výlet jsem měla něco přes šest hodin. Poslední a zpáteční autobus mi z Alcúdie jel po šesté. Teoreticky je to dost času na výlet. Jenže nakonec se ukázalo, že bych potřebovala ještě alespoň dvě hodiny k dobru, abych stihla dojít i na některou z těch vyhlídek. Obloha byla totiž tak vymetená a bez oparu, že se nádherně vyjímal protější poloostrov Formentor a celkově ty výhledy na okolí mě nutily, co chvíli zastavovat na focení.
Z centra Alcúdie jsem nejprve zamířila podél silnice směr sportovní přístav Bon Aire. Těsně před ním jsem odbočila k plážím ve čtvrti El Mal Pas. Úzkou cestou mezi rezidenčními vilkami jsem sestoupala na pobřeží. Moře bylo průzračně čisté a koupalo se v něm několik turistů. Přešla jsem po malé pláži Platja de Sant Pere a zamířila si z dálky prohlédnout sousední pláž Platja de Sant Joan. Pak jsem se vrátila a po skalách po pobřeží pokračovala k přístavu v Bon Aire. Před ním stojí autobusová zastávka, kde třikrát denně staví místní linky spojující Bon Aire s Alcúdií. O půl šesté jedna jede a pokud bych nestíhala a nebo toho pochodování měla plné kecky, můžu se svézt.
Žádné komentáře:
Okomentovat