MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

úterý 3. března 2015

Chaotický Marrakech






Z Essaouira jsem se presunula do Marrakese. Pry je to chaoticke mesto. Co jsem tak slysela, nekteri maji radsi Marrakes nez Fez. Byla jsem zvedava. Hlavne na slavne namesti Jemma El Fna.
Pres hostelworld jsem si vytipovala hostel Waka Waka, ktery mel byt v centru. Na mape, kterou na dane strance meli, jsem si jej nasla a tak jsem doufala, ze jej bez problemu najdu i bez taxi. To jsem se ale spletla. Nejen, ze na hostelworldu byl spatne zaznacen, ale ani nebyl oznacen nejakou ceduli.
Vydala jsem se z vlakoveho nadrazi, kde stavi autobusy Supratours, s plnou polni jej najit. Kdyz jsem prisla na predpokladanou adresu u brany do stareho mesta, nikde jsem nevidela nic podobneho hostelu. Zeptala jsem se mistniho a ten mi rekl, ze je to ctvrt hodiny cesty medinou. Tak jsem se vydala zkusit jej najit. Chlapek me pak dohonil a ze me tam zavede. Jakmile jsme se octli v labyrintu ulicek s kramky, oslovil me starik a ktery hostel hledam. Pry je na opacnou stranu. Dalsi chlapek vedle nej mi rekl, ze mu mam verit, tak jsem zkusne nechala, at mi ukaze. Zavedl me do jedne z ulicek a ukazal na zad u dveri, kde bylo slabe kridou napsane Waka Waka. A nad dvermi cilo 13, ktere melo byt adresou hostelu. Rekla jsem mu, ze to neni zadny hostel, at si ze me nedela srandu a sla pryc. Za rohem jsem potkala turistku a zeptala se ji, jestli nevi, kde je dany hostel. Ona mi rekla, ze tam, kde mi starik ukazoval, ze mu mam verit, ze tady v Marrakesi to tak je neoznacene. Starik pritom kyval a ze mam verit. Tak jsem pockala, az nekdo otevrel dvere a opravdu to byl hostel Waka Waka. No pekny bordel tu maji. Takze jsem mu dala baksis a sla se ubytovat na jednu noc. Nasledujici den jsem se totiz presouvala do Ouarzazate a v Marrakesi jsem mela byt posledni den pred odletem.
Takze jsem se dnes setkala jednak s podvodnikem a jednak s poctivym muzem. Tady ale clovek nikdy nevi a musi byt pripraveny na nepoctivce.
Splavena po hodine chuze mestem jsem si chvili odpocinula a pak se vydala na poznavacku. Nakonec se hostel nachazi jen kousek od slavneho nemesti Jemaa el Fna, ktere je pry rajem kejkliru. A pry je dobre si davat bacha, co se foti, protoze vsichni zaklinaci hadu a jini umelci chteji spropitne za foceni.
Na zacatek jsem si ale dala sklenici cerstveho pomerancoveho dzusu za 4 dirhamy. Vynikajici. Patri to k mistni atrakci. Jinak me ale namesti moc nenadchlo. Spise to je takovy chaoz..Okolni kramky nabizeji spise cinske zbozi. Ty prave umelecke predmety jsou v ulickach kolem namesti.
Na jednom rohu namesti sidli turisticka policie. Opet jsem se vydala na misi ´´policejni nasivka´´, ale policista v civilu me zklamal s tim, ze v Maroku je to nelegalni vymenovat policejni nasivky. Tak nic. Pokracovala jsem v poznavani mesta a zamirila k tumbam Saadiu v jizni casti stareho mesta. Kousek od nej jsem si pak prohledla palac El-Badi, ktery byl kdysi pry vystaven ve zlate, jenze brzy byl vzdrancovan a dnes je z nej ruina. Presto stoji za to jej navstivit. Hlavne pak vystoupat na terasu na hradbach, odkud se mi naskytl krasny pohled na mesto a okolni panorama zasnezeneho Vysokeho Atlasu.
Odtud jsem se vratila zpet smerem k velkemu namesti. Kousek od nej se do vysky 70 metru zveda minaret mesity Koutubia. A naproti pres silnici je zastavka autobusu mhd. Tak jsem si sla zjisti, ktera linka jezdi smer vlakove nadrazi a letiste. A zda vubec nejaka pojede. Nastesti tu maji docela prehledny plan mesta a linek, takze jsem si nejen zjistila linku na nadrazi, cenu a casovy interval, ale i linku 19 mirici na letiste (ta stoji 30 dirhamu). Takze nemusim jezdit drazsim taxikem.
Vratila jsem se na Jemma el Fna, sedla na terasu jedne z restauraci a konecne se poradne najedla. Objednala jsem si nicosijsky salat, ktery byl v tom horku idealnim resenim, a dzus. A pak potaji nafotila nejake ty kejklire, prosla se trzisti a kolem seste se vratila na hostal.
Prvotni pocit nebyl moc privetivy, ale stejne jako ve Fezu i tady jsem si zvykla na mistni atmosferu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...