(pátek 11.6.) Dnes mě čekala původně neplánovaná atrakce - plavba na "pirátské" Kolumbově lodi Santa Maria. Když jsem plánovala cestu na Madeiru, nemyslela jsem si, že se něčeho takového zúčastním, protože dnů bylo málo a možností výletů po ostrově hodně. Jenže leváda do Rei, kterou jsem měla také v plánu, pořád byla oficiálně dočasně zavřená (z informací na webu visitmadeira.pt) a v rámci aplikace Madeira Safe to Discover jsem si nasbírala dost bodů, abych si mohla plavbu na replice Kolumbovy lodě užít zdarma. Dva dny dopředu jsem si tedy přes appku zamluvila termín na dnešní odpoledne. Aktuálně loď vyplouvala v pondělí, středu a pátek buď ráno, nebo odpoledne ve tři. Protože ráno mohlo být ještě chladno na možnou koupel v moři, rozhodla jsem se pro odpolední termín. A dopoledne se rozhodla vyrazit do rybářské vesničky Câmara de Lobos, která je od Funchalu vzdálená jen asi 5 km na západ a dostat se tam lze městskou linkou 1 - linha verde.
Budíček byl v 7. Na 8:10 jsem chtěla být na zastávce MHD, odkud autobus vyjíždí. Zastávka je na nábřeží kousek od lanovky. Velký páteční trh v Mercado dos Lavradores byl v plném proudu. Místním trhovcům a jejich turistickým cenám jsem se vyhla a na ulici po cestě na autobus si koupila u stánku s normálními cenami pár ringlí a třešní.
Jízdenku do Câmara de Lobos kupuji u řidiče. Jednotná cena za jízdu "zelenou linkou" byla 1,95 €. Cesta trvala 25 minut. Vysedla jsem v zatáčce před vesničkou a vydala se po stezce vedoucí mezi banánovníky k pobřežní promenádě. Po ní lze dojít do Câmara de Lobos až z Funchalu. Došla jsem k zálivu, kolem kterého vesnička vyrostla. Câmara de Lobos patří k nejstarším obcím na Madeiře. Zátoku si oblíbil již objevitel Madeiry João Gonçalves Zarco, který zřejmě zátoku i pojmenoval po množství tuleňů, kteří se v té době v zátoce vyskytovali. Câmara de Lobos znamená tulení doupě.
Další slavnou osobností, která se zapsala do historie vesnice, byl Sir Winston Churchill. Ten na Madeiru zavítal v lednu 1950, aby zde strávil necelé 2 týdny dovolené. Během svého pobytu zavítal i do Câmara de Lobos. 8.ledna dorazil do vesnice, sedl si na terasu nad přístav a začal malovat. Tento moment je zachycený i na fotografiích a místní obyvatelstvo je na tuto návštěvu pyšné. Na terase, kde Churchill maloval, je nyní pamětní deska. Hned vedle je restaurace po něm pojmenovaná a dole u přístavu kousek od kapličky pak byla umístěná bronzová socha malujícího Churchilla.
Kromě Churchilla je lákadlem vesničky malebný přístav a barevné rybářské loďky, na kterých rybáři v noci vyrážejí lovit tkaničnice atlantské, alias espady. Ty pak končí na talíři snad všech restaurací jako oblíbená espada s pečeným banánem a marakujovou omáčkou.
Po cestě do přístavu jsem minula starou historickou pec na pálení vápna. Našla jsem místo, ze kterého Churchill maloval přístav. Dnes tu postávají místní rybáři a pozorují dění.
Sestoupala jsem do přístavu a zamířila si prohlédnout kapličku Nossa Senhora da Conceição. Nenápadná kaplička zvenčí má nádherný interiér s množstvím dobových obrazů. Kaplička patří k nejstarším na ostrově a má příjemnou atmosféru. V uličce kolem kapličky je několik restaurací a obchůdek se suvenýry. Zde jsem si pořídila krásnou podložku pod horké hrnce z korku a malované kachličky uprostřed. Vyfotila jsem se se sochou Churchilla a vydala se k molu, na kterém stojí malý maják. Nepřehlédnutelný je z plastů sestavený tuleň na zdi mola. Pěkný street art.
Ještě jsem si vystoupala na vyhlídku na kopečku Ilheu, kde je malý pačík. Na nejvyvýšenějším místě rekonstruovali dřevenou rybářskou loď, která tu slouží jako dekorace. Naproti se nad oceán zvedá vysoký skalní útes Cabo Girao, který je se svými 590 metry prý druhým nejvyšším útesem na světě.
Před jedenáctou jsem sedla na autobus společnosti Rudoeste, který projížděl po silnici nad přístavem a za 2,20 € se nechala dovézt zpět do Funchalu. Tam jsem nejprve zamířila do lékárny Farmacia Nacional objednat si termín na antigenní test na den odletu. V lékárně jsem vyplnila dotazník a zamluvila si časovku. Testovat budou v dodávce, která bude stát u katedrály.
Pak jsem se vydala na Mercado dos Lavradores obhlídnout situaci. U květinářů jsem si koupila pár cibulek a semínek a zamířila na ubytování se naobědvat z toho, co mi zůstalo v ledničce. Po půl třetí jsem se vydala do přístavu k maketě pirátské lodi. Stačilo říct jméno a počkat. Dostala jsem ochutnávkový lístek, který jsem pak na lodi mohla vyměnit za skleničku vína madeira. Na lodi nás bylo asi 15 plus "pirátská" posádka oděná do dobových oděvů. Ve tři jsme vypluli na moře. To bylo dnes klidné. Slunce svítilo a bylo příjemně teplo.
Loď plula kolem pobřeží směrem k útesu Cabo Girao. Pod ním na chvíli loď zakotvila my jsme měli možnost si skočit do moře. Sice jsou zdejší vody na můj vkus chladné, přesto jsem se hecla a dvakrát si ze zábradlí Kolumbovy lodi skočila do vody. Zahřála jsem se pak skleničkou madeiry. Námořníci na chvíli rozvinuli plachty s velkými červenými kříži a pluli jsme na plachty směrem ke Câmara de Lobos. Když jsme míjeli zátoku, řekl nám jeden z námořníků, že právě v Câmara de Lobos byla postavena tato replika Kolumbovy lodě. Kryštof Kolumbus se na Madeiře zastavil v roce 1468 a pak o šest let později, kdy se měl na sousedním ostrově Porto Santo oženit s dcerou guvernéra ostrova.
Plavba na pirátské lodi trvala 3 hodiny. Zpět do Funchalu jsme dorazili v šest. Vydala jsem se na pokoj dát si sprchu a pak zase do města. Ještě jsem si chtěla zajít k soše císařovny Sisi, která stojí u kasina kousek od parku Santa Catarina. Císařovna Sisi na Madeiře pobývala několik měsíců na přelomu roku 1860 - 61. Údajně si zde léčila začínající tuberkulózu. Bydlela v paláci, který padl za oběť právě onomu kasinu. Kousek od kasina je palác Quinta Vigia s malou zahradou. Zde sídlí prezident Madeiry. A hned vedle směrem k přístavu je rozlehlý park Santa Catarina. Prošla jsem se parkem k malé kapličce z 15.století. Nedaleko kapličky je socha Kryštofa Kolumba.
A protože jsem již měla hlad, vydala jsem se z parku dolů k promenádě. Zaujala mě nabídka restaurace La Gruta. Běžně je zde asi nutná rezervace, ale jedno místo volné měli. Z nabídky jsem si vybrala špíz ze sépií a krevet se salátem. Špíz byl skvělý. Jen v misce se salátem jsme objevila malého slimáka. Upozornila jsem na něj číšníka a jako omluvu jsem dostala zdarma dezert. Zvolila jsem si kousek domácího dortu ze sušenek. Na mě moc sladké.
O 20€ lehčí jsem se vydala na zavečerní procházku po přístavní promenádě. Tribuny a zátarasy po včerejších oslavách Dne Portugalska pomalu mizely.
Žádné komentáře:
Okomentovat