MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

úterý 2. června 2020

Objevování talayotské osady Es Claper des Gegants

V době, kdy velkou část Evropy obývaly keltské kmeny, na Mallorce a Menorce žila kultura talayotská. Mnoho se o těchto "Baleárských Keltech" neví. Jen to, že stavěli kamenné osady a pobřebiště, živili se zemědělstvím a později obchodovali s Féničany. Talayotská kultura oficiálně zanikla s příchodem Římanů v roce 123 př.n.l., kteří po skončení punských válek Mallorku zabrali. Na obou ostrovech se dochovalo množství talayotských staveb. Zvláště Menorka je jimi proslulá. Ale i na Mallorce můžete navštívit kamenné talayotské osady a pohřebiště. Jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť se nachází nedaleko Cala Ratjady mezi letoviskem Font de Sa Cala a Canyamelem. Až donedávna jsem o jeho existenci neměla potuchy. Když se mi do ruky dostala mapa s nově vyznačenými turistickými trasami, které vedou oblastí obce Capdepera, rozhodla jsem se postupně projít ty trasy, které jsem ještě neznala (viz. trasa vedoucí kolem pecí na pálené vápno, nebo trasa vedoucí přes kopce do zátoky Cala Torta).
A protože se nejedná o náročnou a ani časově náročnou cestu, stačilo, když jsem vyrazila odpoledne kolem třetí.
Nejprve jsem se vydala po stezce č.1,3 z pláže Son Moll v Cala Ratjadě vedoucí po pobřeží do Font de Sa Caly. Prošla jsem stezku, po které chodívám běhat k hotelu Aguait. Pokračovala jsem kolem zátoky Es Carregador, kde se na malé štěrkové pláži opalovali místní. Zde pro mě začínala ta objevná část. Stezka mě dovedla oblasti skal a velkých kamenů, po kterých jsem občas musela přelézat. V kamenech pod nohama jsem si všímala křemenných žil a zbytků krasových útvarů.
Jeskyně jsou na Mallorce hojné a v okolí se nacházejí známé Cuevas de Artá a jeskynní systém je prý i v kopci Puig Sa Cova Negra nad Capdeperou.
Pole balvanů a skal jistě ukrývá množtví zajímavých zákoutí a jeskyněk. Jednu jsem viděla, ale kvůli času jsem se nepokoušela ty dva metry dolů slézt. Někdy příště. Šipky a modré značky mě dovedly na rozcestí pod vrcholem útesu. Cesta vedla dolů do Font de Sa Cala, která byla již na dosah. A také nalevo kolem vrcholu. Nejprve jsem se vydala zjistit, co je na konci této cesty. Byla tam vyhlídka na moře a v roku u srázu za balvanem jsem objevila kamenné schody vedoucí podél srázu kamsi dolů. Když jsou tam schody, tak z nějakého důvodu. Vydala jsem se tedy dolů. Schody za chvíli skončily a vyšlapaná cesta mě dovedla k malé jeskyňce v útesu. Zřejmě to bývala jedna z pašeráckých skrýší v době občanské války. Možná, že jako skrýš slouží dodnes. Každopádně výhledy na okolí byly odtud úchvatné v tom odpoledním slunci.
Po cestě jsem zamířila do Font de Sa Caly. Nejprve stezkou vedoucí kolem vilek a poté již rezidenční čtvrtí kolem malých pláží až na hlavní pláž. Zde jsou umístěné informační tabule všech turistických stezek, které Font de Sa Calou procházejí, nebo tu začínají. Stezka 1,3 tu končila. Za sebou jsem měla 4,5 km. Kdybych se nezastavovala, mohla jsem ji ujít za hodinu a tři čtvrtě. Tak to alespoň bylo uvedené na informační tabuli.
Napojila jsem se na stezku č.14, která na pláži začíná a vede právě k starobylé talayotské osadě Es Claper des Gegants. Cesta to měla být hodinová a měla jsem ujít 3 km, abych se dostala do cíle.

Nejprve jsem se vydala podél hlavní silnice směrem na Capdeperu a odbočila nalevo na ulici vedoucí na západ. Chůze po betonu a později po štěrku byla zdlouhavá. Cesta asi po kilometru odnočila doleva a pokračovala kolem soukromých pozemků směrem ke kopcům. I archeologické naleziště stojí na soukromém pozemku patřícím nedalekému golfovému klubu. V google mapách je napsáno, že je dočasně uzavřené, ale podle Pilar, která pracuje na radnici v odboru turismu, a která je nyní mou vedoucí, se na naleziště lze dostat přes zídku, i když by byla brána zamčená.
Když jsem došla k bráně, která ohraničuje soukromý pozemek, bylo jasné, že přes zídku nebudu muset jít. Brána byla otevřená. A i kdyby nebyla, hned vedle přes zídku vedl dřevěný žebřík. Za bránou byla velká směrovka s nápisem Es Claper des Gegants. A takových směrovek jsem po cestě krajinou potkala více. Tento poslední úsek byl nejzajímavější. Stezka byla lemovaná stromy, keři a travinami a mezi vysokými travinami jsem také došla k talayotu. Nikdo tu nebyl. Jen já a hromada kamenů a pozůstatky kamenných staveb. Nejlépe se dochovala kamenná věž - talayot, který sloužil jako obranná věž, pohřebiště a nebo také místo setkání lidí. Strop je již zřícen.
Hned vedle stály obvodové zdi domků. Talayotská vesnice byla postavena asi před 3 tisíci lety a lidé tu žili ještě chvíli po příchodu Římanů na ostrov. Část kamenů z osady skončilo v domech okolních vesnic. Přesto je dosud patrné, jak rozlehlá osada byla. Byla obehnána hradbami a dovnitř vedly tři brány.
Místo působilo magicky a trochu tajuplně. Hlavně v tom odpoledním slunci. Archeologové tu našli nějakou keramiku a také uměle vyhloubené jímky na vodu, ve kterých se zadržovala dešťová voda.
Obešla jsem naleziště po stezce vedoucí kolem bývalých hradeb. Objevila jsem zajímavé modré květy, které jsem neviděla nikde jinde na ostrově. Na dvou stromech rostly malé červené bobule. Kdybych tak věděla, zda jsou jedlé.
Bylo po sedmé hodině, když jsem talayot opouštěla. Slunce zapadalo za 2 hodiny a přede mnou byla ještě cesta zpět do Font de Sa Cala a poté po silnici nazpět do Cala Ratjady. To již ale bylozhruba 6 km. Po cestě zpět mě naplnila radost a štěstí z úžasného výletu a nově objevených míst. Někdy se musím k talayotu vrátit.

Video najdete zde: https://www.youtube.com/watch?v=QbrasW9JIAk&t

Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...