MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

sobota 11. ledna 2014

Přejezd do Belize City


Všichni, co tu byli, mi doporučovali se Belize City vyhnout. Prý tu není co dělat a je to tu docela nepřátelsky vyhlížející. Průvodci ale o bývalém hlavním městě tvrdili, že se situace výrazně zlepšila. Každopádně jsem měla cestu kolem. Z Orange Walk autobusy nejezdily jiným směrem a trajekty na ostrovy také vyjížděly z Belize City.
Ráno jsem se probudila s bolestí hlavy a malátná a v žaludku to po týdnu zase divně škrundalo. Takže jsem zavrhla návštěvu rumárny (stejně bych nemohla ochutnávat) a vydala se na autobus. Ten byl pěkně natřískaný. Ty dvě hodiny jízdy jsem proklimbala. Nebylo mi moc dobře, od rána jsem nejedla a jediné, co mě zajímalo, byla postel.
 Vysedla jsem na hlavním nádraží v Belize City. Nevypadalo přívětivě, stejně jako pochybně vypadající taxikáři pokřikující na mě "lady" (tady je to běžné oslovení na ulici). Radeji jsem to vzala po svých. Hostel a centrum nebylo daleko a vzhledem k tomu, že jsem přijela po poledni a tudíž za světla, by se nemělo nic stát. První vytipovaný guest house jsem nenašla, tak jsem přešla Swing Bridge a došla k North Front Street Guest House, který byl v seznamu Lonely Planet a patřil k těm levnějším. Cena 30 BZ za noc v ložnici. Naštěstí jsem v třílůžkovém pokoji byla sama, tak jsem si pokoj zamčela vlastním zámkem a zamířila na krátkou obhlídku města. Taky jsem potřebovala koupit vodu a něco málo k snědku.
Došla jsem k majáku. Okolo to vypadá, že se buduje hotelová část města. Bylo tu čisto a klid. Horší to opět bylo po přejití mostu. Samotná světlá turistka tu byla pěkně na ráně a pozornost některých ne příliš přátelsky vyhlížejících mužů nebyla vůbec příjemná. Jsem zvyklá na to, že mě na ulici v cizích zemích odlovují. Nikdy to ale nebylo tak nepříjemné jako tady, kdy, když jsem  na to jejich "lady" nereagovala napoprvé, ani napodruhé, tak byly schopni za mnou ještě dvakrát zakřičet. Prostě dělám mrtvého brouka a je mi jedno, jestli to myslí dobře nebo ne.
Koupila jsem vodu, banán a jogurt a zamířila na pokoj, kde jsem se nafutrovala paralenem a šla spát. A doufala, že se z té chřipky (ještě před odjezdem z Playa ji tam někteří měli) vyspím.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...