Docela dramatický přílet do Cancúnu

Boeing společnosti Condor nepatřil k nejvĕtším a služby byly dobré. I jídlo chutnalo. Nejdůležitĕjší ale bylo, že s námi letĕl dobrý pilot. Přistávání v Cancúnu bylo totiž dramatické. Již, když jsme přilétali, sedĕly nad pevninou husté mraky. Čím víc jsme se blížili letišti a klesali, tím více pršelo, až nakonec nebylo vidĕt ani na krok. Motory letadla burácely a nĕkde nad letištĕm to pilot zase zvedl a s omluvou, že by to bylo moc riskantní jsme obkroužili celou oblast znovu a o osmnáct minut pozdĕji se nám již podařilo mĕkce přistát. S ohledem na nedávnou leteckou katastrofu v Rusku a noční můru, kterou jsem mĕla asi týden před odletem, jsem si užila opravdu nepříjemné okamžiky, i když asi podobná přistání nejsou neobvyklá. Múj nĕmecký soused Marhias, se kterým jsem sdílela dvojsedadlo, dokonce přistával na Filipínách na třikrát. Každopádnĕ doufåm, že mám za sebou to nejneříjemnĕjší a že teď už to bude o dobrých zážitcích. Na imigračním to bylo rychlé. Dostala jsem povolení zůstat 180 dní. I batoh přiletĕl se mnou. Celní odbavení byla banalita. Vymĕnila jsem si nĕjaké pesa a vydala se najít zastávku autobusů ADO. Na internetu je možné si vyhledat časy odjezdů i cenu. Počasí nic moc, ale stejnĕ se po páté stmívalo a na nĕjaké dlouhé courání se mĕstem jsem nemĕla náladu. Mathias se přidal ke mĕ a vyrazili jsme najít hostal Las Palmas, který je jen dva bloky od autobusového terminálu. Vybrala jsem si jej právĕ kvůli jeho strategické poloze a nízké cenĕ 120 pesos za noc (cca 10 US). Při vybalování vĕcí jsem k mému nemilému překvapení zjistila, že mi rupla tuba opalovacího krému. Vše v etui bylo od bílého krému. Takže mĕ čekalo nejen čištĕní etue, ale i nákup nového krému. Vydali jsme se s Mathiasem po Avenidĕ Uxmal obhlídnout obchody a načerpat první dojmy a atmosféru. V malém kiosku jsme si poručili typické mexické quesadillas-kukuřičné placky plnĕné vším možným. Dala jsem si jednu s cuketovou smĕsí. Mňam. Opalovací krém jsem také pořídila.