Měsíc do odletu

Předtím, než tady na Mallorce začne další turistická sezona spojená se spoustou práce, rozhodla jsem si ještě trochu "odpočinout" a načerpat síly a nové zážitky někde na cestách. Původně jsem uvažovala, že si zajedu třeba do Francie, nebo Itálie, ale pak jsem se rozhodla pro pro mě zatím ještě neznámé Maroko, které mám také za rohem. Nejen, že ve Francii jsem již byla a, i když je francouzská architektura krásná, již by mě asi nedokázala nadchnout tak, jako před lety. Tentokrát (stejně jako u listopadové cesty po Singapuru a Malajsie - viz. http://katka-u-asijskych-tygru.blogspot.com.es/ ) mám potřebu vidět něco, co jsem ještě neviděla, a zažít kulturní šok (nepochybuji, že jej v městských medínách plných neodbytných obchodníků zažiji). Dalším skvělým důvodem, proč právě Maroko a ne některá evropská země, je podnebí. Cestovat v únoru nebo březnu po Evropě zasypané sněhem v mínusových teplotách mě vůbec neláká. Zato v Maroku budou přes den panovat příjemné teploty kolem dvaceti stupňů, takže se i ohřeji a neupeču (což by mi v létě hrozilo).
Maroko je velká země se spoustou zajímavých míst. Určitě by se dalo v této severoafrické zemi strávit hodně času. Já jsem se jej rozhodla si napoprvé jen tak oťuknout. Přece jen jej mám za rohem, letenka nestojí tolik, co do Asie nebo dokonce do střední Ameriky, tak není těžké se sem i v budoucnu podívat. Naporvé tedy "jen" na 12 dní (z mého pohledu je to jen. Přece jen mám za sebou i čtyřměsíční cestu).

Letenky jsem koupila za velmi slušnou cenu 280 € (odlet z Mallorky přes Barcelonu do Fezu a návrat z Marrakéše na Mallorku).
V plánu mám kromě návštěvy Fezu, Marrakéše, pobřežní Essaouira a pouštní Ouarzazate i pár dní procvičování surfování v Taghazout kousek od Agadiru. V listopadu mi v Malajsii vlny nepřály, tak snad se mi teď poštěstí dobré podmínky.
Již předem se psychycky připravuji na smlouvání o vše, ignorování náruživých obchodníků a finty vynalézavých Arabů a Berberů. Těším se na barevnou architekturu, nové chutě a ne vždy příjemné vůně (v koželužnách ve Fezu), místní pohostinnost a zajímavou přírodu. Poprvé se podívám na Saharu, snad uvidím zasněžené vrcholky Velkého Atlasu, naučím se vázat berberský šátek a okusím mátový čaj (a budu doufat, že se mi střevní potíže vyhnou).
V rámci příprav si oprašuji francouzské fráze (i když na severu nebudu mít problém se domluvit španělsky) a chci se naučit i základní arabské fráze. Do batohu tentokrát nabalím jen kalhoty a trička s delším rukávem, šátek na hlavu (berberský si chci dovézt jako suvenýr)...žádné šortky a tílka. V Malajsii nebyl problém se takto obléct, i když se na mě občas divně dívali, v Maroku nechci vzbuzovat přílišnou pozornost u Arabů. Rozhodně hodlám respektovat jejich kulturu a vhodným oblečením budu mít respekt i já a hlavně se smísím s davem.
Do odletu zbývá necelý měsíc. Už se těším.