MOTTO

"Cestování je jako droga - když jednou propadneš tomu intenzivnímu kouzlu dálek a svobody, chceš stále víc, až se ti touha poznat nové kouty světa stane závislostí a nasbírané zkušenosti z cest ovlivní tvůj pohled na život..." Katka Francová

neděle 6. března 2016

Výlet do NP Ulu Temburong



Bangar
Vcera jsem se chvili obavala, ze misto vyletu do narodniho parku Ulu Temburong budu muset hledat jinou variantu (tou by byla asi naftova pole a muzeum v Seria). Odpoledne mi ale majitelka Borneo Guide potvrdila, ze me prida k par lidem a ze tedy do narodniho parku pojedu. Cena ne zrovna nejnizsi - 135 dolaru. Brunej je celkove drazsi a do narodniho parku se jinak nez s pruvodcem nelze dostat. Turistum je zpristupnena jen mala cast parku, aby byla zachovana panenskost dzungle.
Pred pul osmou jsem mela byt na nabrezi, odkud odjizdeji rychlocluny do Bangaru. S sebou plavky a veci na prevleceni. Soucasti mela byt koupel pod vodopadem a canopy.
Po pul osme dorazila pruvodkyne se zbytkem osazenstva. Anglicky starsi par zijici v Kuala Lumpur a Francouz. Pruvodkyne nas zavedla do sousedniho stanku na snidani. Clun odplouval o pul devate. Cas jsme zabili povidanim o cestovani.
Rychloclun do Bagaru je beznou linkou. Cesta po rece obklopene mangrovy zabrala asi 45 minut. V Bangaru nas nalozila jina zena do dodavky. Zde se k nam jeste pripojily dve Malajky. Byli jsme odvezeni do Batang Duri, kde konci cesta. Odtud jsme meli pokracovat na tradicnim "longboatu" po rece Temburong. Dlouhy clun je docela vratky a je treba sedet na stanovenem miste a moc se nehybat. Vyrazili jsme proti proudu reky. Diky motoru zdolavali male pereje aniz bychom se namocili. Behem cesty jsme se kochali hustym porostem kolem reky.
V okamziku, kdy uz me bolelo pozadi od nepohodlneho sezeni, jsme zastavili u rezortu Ulu Ulu, kde jsme se zaregistrovali. Odtud jsme na clunu pokracovali dal.
Vysedli jsme o pet minut pozdeji. Cekalo nas stoupani po chodnicku se schody ke canopy. Pry nas cekalo na 1200 schodu. V tom vlhku z nas brzy kapal pot. Cesta ke canopy je dlouha pres kilometr a prevyseni je cca 200 m. Odpocivali jsme v altancich,ktere jsou postaveny na trase. Presli jsme po visutem moste. Bylo po desti a nektere schudky mohly klouzat.
Nase mlada pruvodkyne behem cesty nadhodila dotaz, zda ma nekdo strach z vysek, ze ten vystup na vez muze nekomu delat problem. Te poznamce jsem nevenovala pozornost az do chvile, kdy jsme dorazili na misto. Vez pripominala leseni a zebriky byly poskladany jako u leseni. Vylez jsme meli do vysky 40 m. Pohled na to "leseni", na jehoz vrcholu melo byt nekolik mostku, odkud mel byt pekny vyhled na okoli s korunami stromu, mi moc klidu nedodalo. Cekala jsem beznou vez s tocitymi schody. Batohy jsme nechali dole a jeden po druhem zacali v rozestupech lezt po zebricku nahoru. Snazila jsem se nad tim moc nepremyslet. Nastesti po par metrech se kolem toho leseni objevil plot, ktery trochu zmirnil moji fobii z vysek s otevrenym prostorem. Nakonec to nebylo tak strasne jako lezeni na stromovou terasu v Danum Valley. Vyhled z mostku spojujicich jednotlive veze leseni byl pekny. Z bezpecnostnixh duvodu na jednom mostku mohli byt jen dva lide. Za poslednim mostkem jsem jeste vylezla na vyhlidku na vezi. Musim podotknout, ze jsem se v te vysce krecovite drzela zabradli. Dolu jsem pak lezla take trochu v kreci. Zajimavy adrenalin. Zajimavy styl canopy. Jedna z Malajek se nahoru neodvazila.
Vydali jsme se po schudcich nazpet k rece. Nasledoval prejezd k vodopadu. Tedy ke brehu, odkud jsme se potuckem prosli az k malemu vodopadu s jezirkem, ve kterem plavou male rybky. Takovy ten druh rybek okusujicich kuzi na nohou. Chvili jsem se nechala "lechtat" rybimi "masery". Na koupel v jezirku nedoslo. Nikdo se k tomu nemel a protoze vcera prselo a hladina reky byla pry v normalu, cekala nas jina zabava - sjizdeni reky v nafukovacich pneumatikach. Takovy "river tubing". Jiz v Belize jsem se v pneumatice projela po rece jeskynemi (spolecne s dalsimi stovkami navstevniky) a tak jsem vedela, jak nasednout a manevrovat. Veci jsme nechali ve clunu, ktery nas nasledovat. Sedla jsem do pneumatiky a s ostatnimi se nechala unaset proudem. Trochu, ale jen trochu me zneklidnovalo vedomi, ze v rece ziji krokodyli. Podle pruvodkyne ale jen mali, kteri se zivi rybami. Ti velci pry nemaji radi motorove cluny brazdici reku. Nezbyvalo, nez duverovat pruvodkyni, ze mistni krokodyli lidi nezerou a ze se jedna o bezpecnou zabavu a doufat, ze si nejaky krokodylek nesplete muj zadek s rybou.
Lilovala jsem toho, ze jsem utopila svuj podvodni fotak. Byl to super zazitek splavovat male preje, nad hlavou vysoke stromy...
Konecna byla u srubu agentury, kde na nas cekal obed. Klasicka ryze, kure na kari, ryba a zelenina. Prevlikat jsme se nemeli, pry se cekal dest. Ten nastesti neprisel, tak jsme si zpatecni cestu na clunu mohli uzit.
Na molu v Bangaru jsem se ale prevlekla. Byla mi trochu zima. Zpet v BSB jsem byla ve ctyri. Nechala jsem veci na pokoji a vyrazila do supermarketu pro vodu, v lekarne si koupila nejake pastilky proti kasli a ryme z tradicni mediciny a zaskocila na internet. Sabine jiz odjela, tak jsem mela pokoj pro sebe. Natlacila jsem do sebe bagetu s tunakem, paralen a sla spat.



















Žádné komentáře:

Okomentovat

Výlet do bývalého kambodžského hlavního města Udong

Na 8:30 jsem měla domluveného tuk-tukáře, který mě měl odvézt do Udongu. Udong je vzdálený asi 37 km severně od Phnom Penhu a býval hlavním ...