Přejezd na vysočinu do Dalatu

Den v Nha Trang bohatě stačil. Když jsem ráno vycházela směr kancelář Sinh Tourist, mírně mžilo. Po půl osmé jsem nasedla do lehátkového autobusu. Během čtyřhodinové jízdy jsem mohla sledovat zvlněnou krajinu plnou polí s cukrovou třtinou. Tahle oblast je prý jednou z nejmalebnějších.
Jak jsme se blížili k Dalatu, začaly se objevovat lány skleníků. Někde to až hyzdilo krajinu. Jen jsem doufala, že tak to nebude vypadat i v Dalatu. Zamluvila jsem si zde ubytování na čtyři noci s tím, že když budu mít pocit, že tu není co dělat, tak to zkrátím.
Před dvanáctou jsem vysedla u kanceláře Sinh Cafe a vydala se s mapou v ruce najít Dalat Central Hostel, který neměl být daleko. Centrum Dalatu leží u jezera Xuan Huong v nadmořské výšce 1475 metrů. V jazyce etnika Lat znamená Dalat "řeka kmene Lat". Město zde bylo založeno 1912 a stalo oblíbeným mezi cizinci. A je jím dodnes. Příjemné klima a krajina nabízejicí spoustu aktivit včetně adrenalinových láká spoustu turistů. Na rozdíl od Sapy tu ale místní lidé nejsou tak podbíziví a prodejci neotravují hláškami "you buy something".
Ubytovala jsem se a hned si na další den zamluvila canyoning - jednu ze zdejších oblíbených adrenalinových aktivit, které se provozují u vodopádu Datanla, který je 7 km jižně od centra. Cena 45 dolarů je prý fixně daná vládou. Dostala jsem slevu na 40 dolarů.
Pak jsem se vydala na obhlídku okolí a hlavně něco poobědvat. V pekárně Lian Hoa jsem si koupila jedno bahn mi se speciální náplní. Vynikající, až na ten koryandr. Našla jsem tržnici, kolem níž prodávali ovoce. Dalat je centrem pěstování jahod a avokáda. Neodolala jsem a koupila půl kila jahod za cca 30 Kč a dvě avokáda za 25 kč. K tomu ještě půl kila zelených "jablíček" (nevím, jak se to ovoce jmenuje, ale je osvěžující. No a s tímto nákupem se mi nechtělo tahat, tak jsem se vrátila na pokoj a nechala to tam. Část přitom poobědvala.
A pak se již vydala směr Crazy House. Tato stavba ve stylu Gaudího a Pána Prstenů se nachází v ulici Huynh Thuc Khang  asi 1,5 km jižně od města. Tento "šílený dům" navrhla v 90.letech vietnamská architektka Dang Viet Nga, která vystudovala v Moskvě a navrhla několik domů v Dalatu. Crazy House má za cíl přivést lidi zpět k přírodě. Komplex "stromových domů" je stále ve výstavbě a podle jednoho z průvodců by měl být dokončen v roce 2020. Kromě toho, že je to turistická atrakce, je zde i minihotel. Některé pokoje připomínají hobbitín. Tak, jak se větve táhnou, tak se komplexem proplétají chodby a vyhlídkové chodníčky připomínající šlahouny růže. Chodníčky vedoucí i na střechu a po obvodu stavby jsou úzké a s velmi nízkým zábradlím. Až mě tu chytala závrať. Rozhodně to není bezpečné pro děti.
V malém "lese divů" kousek od vchodu je možné si odpočinout u jezírka mezi velkými hřiby a pod dohledem velkého pavouka shlížejícího ze své pavučiny. Tato stavba, která je v první desítce nejbizardnějších staveb světa je v mnohém "crazy". Budí trochu ponurý dojem.
Od šíleného domu jsem došla zpět k jezeru a po jeho jižním břehu došla k mega nákupnímu centru ukrytému pod náměstím. První nákupní centrum s kinem, na které jsem narazila. Samozřejmě, že jsem šla omrknout nabídku. Rozhodně tu nejsou prázdné regály a potraviny na příděl. Prací prášky západních značek, kosmetika jakbysmet a velký výběr jogurtů, ovoce a zeleniny...zkrátka moderní supermarket.
Odcházel jsem a už se pomalu stmívalo. Večeři jsem vyřešila z toho, co jsem měla nakoupeno.