Celodenní výlet na lodi po zátoce Ha Long a Lan Ha

Před osmou jsem stála u kanceláře Cat Ba Ventures. Dnes mě čekala hlavní aktivita, za kterou se míří na ostrov - celodenní plavba po zálivu Halong a Lan Ha. Zvolila jsem tour spojenou i s projíždkou na kajaku.
 Na začátek jsem dostala láhev vody. Celá naše asi dvacetičlenná skupina byla naložena do autobusu a byli jsme odvezeni do přístavu Ben Beo, kde nám naši průvodci koupili vstupenky do oblasti zálivu a mohli jsme se nalodit na loď. Ta byla jen pro nás.

A pak jsme vypluli. Proplouvali jsme rybářskou vesnicí až jsme se dostali na otevřené moře. Ostatní lodě zamířily na Monkey island poškádlit makaky. Alespoň, že jsme se vyhnuli masovému turismu. Proplouvali jsme mezi ostrůvky zálivu Lan Ha. Ten mi osobně přijde zajímavější než rozlehlý záliv Ha Long, který je označován jako jeden z divů světa. Na některých ostrůvcích byly malé pláže. Průvodci se střídali v podávání informací týkající se oblasti. Jednou z nich bylo, že bondovka "Muž se zlatou zbraní", která byla točena částečně v Thajsku měla být původně točena ve Vietnamu. I zde je osamělá skála tyčící z moře. Jenže vietnamská vláda chtěla moc peněz a nebo nedala povolení, tak se produkce přestěhovava do Thajska.
Zastavili jsme u malé rybářské vesničky (jestli se tak dájí nazvat dva domky na plovoucí plošině obklopené sádkami, kde chovali několik místních druhů ryb. Procházeli jsme se po úzkých chodníčcích mezi sádkami a průvodci nám ukazovali ty ryby.
Po půl hodině jsme se opět nalodili a pokračovali v plavbě. Po ránu byla na horní palubě zima a všichni jsme byli po zuby oblečení. Z Lan Ha jsme přejeli pomyslnou hranici do Halong. Záliv Halong má okolo 2000 ostrovů a prý tu denně pluje okolo šesti set výletních lodí. Loni prý oblast navštívilo 8,6 milionu turistů. No ještě štestí, že jsem sem zavítala v zimě. V sezóně tu musí být pěkně natřískáno.
Před dvanáctou jsme zakovili v jedné docela skryté zátoce a zatímco posádka připravovala oběd, mohli jsme si zaplavat. Část osazenstva do vody opravdu skočila. Moře tu prý má díky teplým proudům konstantní teplotu nad dvacet stupňů po celý rok. Jenže při představě, že ten vítr během plavby nebyl nejteplejší. Později jsme měli jít na kajak a ještě nás čekalo koupání, tak jsem se před obědem jen dívala, jak ti, co vylezli z vody drkotali zubama. Kousek od lodi se v jedné chvíli obevila asi půlmetrová medůza.
Oběd byl formou bufetu. Na každém stole bylo několik talířů s jídlem. Jarní závitky, sepie, krevety, kuřecí kousky, zelí, rýže, brambory...bylo to vynikající.
Po obědě jsme vypluli do oblasti, kde je několik jeskyní, kterými lze proplout na kajaku. Vyfasovala jsem gumový vodotěsný vak, do kterého jsem si dala to, co jsem nechtěla, aby mi bylo ukradeno. Už jsem četla, že se tu můžou strácet věci, když během pádlování na palubu vleze někdo, kdo tam nemá co dělat a posádka prý nemůže být pořád ve střehu. Tak jsem batoh s ostatními věcmi zastrčila pod sedačku u stolu a s přidělenou spolukajakářkou (k dispozici byly jen dvoukajaky) z Německa jsme nasedly na jeden z kajaků. Já již zkušenost měla, ona ne. A občas to bylo o nervy, když jsem se snažila vyrovnat směr a ona pádlovala naopak než měla.
Jako první jsme proplouvali dlouhou Dark cave, kam je kvůli výšce hladiny možné vplout jen některé dny. Jinak je to nebezpečné. Na hlavě jsme měli čelovky. V tom houfu lidí na kajaku jsme do sebe často naráželi. Jeskyně vedla do uzavřené zátoky. Zde jsme chvíli pobyli a pak stejnou cestou přes jeskyni pádlovali ven. Následovaly dvě kratší jeskyně a jedna úzká, kde bylo třeba pomalu manévrovat a vytáčet. Opět jsme se dostali do uzavřené zátoky. Na stromě na skále jsme viděli dvě veverky.
Celá ta projížďka na kajaku trvala hodinu a půl. Ani mi to nepřišlo.
Po třetí jsme vypluli směr "velrybí ostrov", kde měla být zastávka na koupel a případné šnorchlování.
Když jsme dorazili na místo, jsem se odhodlala a do té vody vlezla. Venku se již ochladilo a ta voda taky nebyla nejteplejší. Rozehřála jsem se plaváním k malé pláži u ostrova. Za chvíli k ostrovu doplulo několik dalších lodí. Na pláži jsem udělala pár rychlých fotek a s drkotáním zubů se opět ponořila do vody a plavala zpět k lodi. Tahle koupel mi stačila. Stejně tak ostatní, kteří se šli vykoupat s tím, že si za to zaplatili, ve vodě dlouho nepobyli. O půl páté jsme vypluli směr přístav. Slunce pomalu klesalo k obzoru. Když jsme vplouvali do přístavu, naskytl se nám krásný pohled na západ slunce.
Ke kanceláři agentury jsme byli opět dovezeni autobusem. Šla jsem dát věci na pokoj a vyrazila na večeři. Sprchu jsem chtěla absolvovat až poté.
Sedla jsem do restaurace zaměřené na mořské plody a ryby. Chtěla jsem si dnes dát kraba.
Vien Duong na tabuli má symbol Lonely Planet, ale já bych tuto restauraci do tohoto průvodce nedala. Čekala jsem dobrotu ve stylu kraba v omáčce jako loni v Semporně, kde jsem za 5 € dostala dva kraby. Tady mi donesli nezajímavě vzhlížícího jediného kraba, k tomu suchou rýži. A hranolky, které jsem si k tomu doobjednala, protože jsem tušila, že to asi nebude o zasycení, taky nechutnaly nejlépe. První brčko, které jsem dostala ke kokosovému ořechu nesálo a druhé jen napůl. Takže za docela velké peníze jsem odcházela zklamaná. Krab stál 150 tisíc.

velrybí ostrov