Návštěva vesnice Cat Cat a zastávka u Stříbrného vodopádu a Vodopádu lásky

I dnes to vypadalo, že předpověď počasí bude odlišná od reality. Naštěstí. Po ránu sice byla typická mlha, ale vše nasvědčovalo tomu, že se objeví i slunce.
Před devátou jsem sedla do kavárny u parku, kde jsem snídala již včera a dala si snídaňové menu. Plán na dnešek - vesnice Cat Cat se stejnojmenným vodopádem. Vzdálenost od Sapy jen 3 km.
Sotva jsem se octla na jedné z hlavních nákupních ulic vedoucích ven z města, přilepila se na mě naháněčka z etnika Hmong a že mě zavede do vesnice Lao Chai, že si mám Cat Cat nechat na zítřek. A snažila se mě zlanařit značnou dobu. Zajímalo mě, kolik si za tu procházku hodlá účtovat. První cena 500 tisíc! Se zbláznila. Nakonec snížila na 150 tisíc. A později, že nechce peníze, ale že od ní koupím zboží. Nehodlala jsem se nechat doprovázet a měnit plán. Řekla jsem, že ne, vlezla do pekárny a tím se jí zbavila.
Pak jsem se vydala ulicí Fansipan dolů do údolí. Cat Cat je vzdálená od města jen 3 km a stala se turistickou vesnicí. Za vstup do ní si tu účtují 40 tisíc. A pak se schází úzkou uličkou mezi domky, kde na verandě a uvnitř nabízejí suvenýry. Tradičními kroji počínaje a různými levnými cetkami konče.
Skupinka vietnamských turistů si dokonce tyto kroje koupila. Navlékli se do nic a celou dobu se v nich procházeli.
Cedule upozořnovaly na tradiční domy Hmongů, na tkalcovskou dílnu, šperkaře...trochu mi to připomínalo skanzen. Došla jsem i k domu šamana. V předsíni měl zavěšené sušené maso.
Vesnice je na svahu. V údolí je malý vodopád. Jako atrakce jsou na řece postaveny z bambusu a dřeva vodní mlýny a lávky.
Podle směrovky jsem se vydala pryč z vesnice. Zajímavé bylo, že po stejném chodníku jako se procházeli turisté se procházela i prasata.
Přešla jsem před most opět na druhou stranu řeky a předtím, než jsem se dala na výstup do města, jsem se nechala zlákat na šťávu z cukrové třtiny. Dobrota. Ani neobsahovala tolik cukru. A jen za 15 tisíc.
Po cestě nahoru jsem odmítla několik mototaxikářů a to i přesto, že jsem chtěla dojet k dvěma vodopádům. Raději jsem ale chtěla vidět oficiální ceny uvedené na tabuly na náměstí, než se dohadovat na nesmyslně nadsazených cenách taxikářů u vesnice.
Zpět na náměstí jsem se dohodla s taxikářkou na ceně 150 tisíc za odvoz ke Stříbrnému vodopádu a Vodopádu lásky a zpět. Solidní cena za téměř tříhodinový výlet.
Nejprve mě jeden taxikář hodil k terminálu lanovky na Fansipan, kde mě předal jinému, dal mu instrukce a mohlo se jet. Oba vodopády jsou od města vzdálené přes deset kilometrů.
Stříbrný vodopád (silver falls) byl vidět již z dálky. Padal ze svahu u silnice. Nejdříve jsme zamířili asi o dva kilometry dál k Vodopádu lásky.
Řidič mě nechal na parkovišti s tím, že sraz za hodinu. Vodopád byl ukryt v lese a vedla k němu stezka. Vstupné ale bylo trošku přemrštěné - 70 tisíc dongů!
Stezka byla pěkná. K vodopádu to byl asi kilometr. Své jméno dostal asi kvůli romantickému prostředí. Pěkné místo na randění.
Ta hodina stačila jen na to, abych udělala pár fotek a šla nazpět.
Vstupné na stezku vedoucí pod Silver falls bylo 20 tisíc. Schody nahoru mě zavedly na mostek klenoucí se nad kaskádou. Že by mě ten vodopád nějak nadchl, to ne. Ale splnila jsem si jednu ze zajímavostí regionu.
Pak už jsem byla odvezena zpět do Sapy na náměstí, kde jsem zaplatila řidiči dohodnutou sumu a šla se projít.
Před večeří jsem se nechala zlákat na masáž nohou v jednom ze salónů. Půl hodiny za 120 tisíc. No, jednou to stačilo. Snad deset minut se masérka věnovala masáži přední části stehna. A jen chvíli lýtkům.
Na večeři jsem zvolila jednu z restaurací, kde na ulici grilují různé špízy. V Sapě je to oblíbené. Tři malé špízy a jedna grilovaná cuketa za 90 tisíc mě moc nezasytily. V cukrárně jsem pak ještě dala jako dezert ne zrovna povedené tiramisu. A pak již na pokoj.