Přejezd do zálivu Halong a procházka po okolí městečka Cat Ba

Rychločlun na ostrov Cat Ba odjížděl v 9. Po osmé jsem vyrazila přes město směr přístav Ben Binh. Po včerejší večeři jsem měla nějak rozhozený žaludek.

O tři čtvrtě na devět jsem se nalodila na rychlotrajekt, který mě měl dopravit do města Cat Ba za 45 minut. Cena za jízdné šla oproti informacím v průvodci dolů na 180 tisíc. Možná je to tím, že je teď na ostrově mimosezóna. Jak jsem zjistila později, je město oproti očekávání liduprázdné. Na to kolik restaurací a cestovních agentur tu je těch turistů poskrovnu.
Ubytovala jsem se v dopředu zamluveném Cat Ba Hostelu, kde v soukromém pokoji strávím pět nocí za 24 euro. Skvělá cena za soukromí.
A pak jsem se vydala na obhlídku nábřežní promenády. K snídani jsem měla dva malé croisanty, které jsem splašila při cestě na trajekt. A hlad se hlásil i slovo, i když dnes mě zlobilo zažívání. Sedla jsem do restaurace Asia Outdoors a z nabídky jsem si nakonec vybrala ovocný salát. Na žádné nudle nebo rýži jsem neměla chuť.
Po tomto lehkém obědě, kdy na mě navíc zapomněli a to ovoce mi donesli až za půl hodiny a pak se mi strašně omlouvali, jsem se vydala objevit tři pláže - Cat Co 1, 2, 3. Nejdříve jsem došla na Cat Co 3. Té dominuje plážový resort. Z jedné strany zátoky je pak rozestavěný budoucí výškový hotel. Celkově tu probíhá výstavba nových a nových hotelů. Snad každá druhá stavba je hotel.
Na pláži nebyl nikdo. Ani to nevypadalo, že by v resortu byli hosté.
Přešla jsem přes pláž a vystoupala na chodníček vedoucí podél skalního útesu. Ten mě zavedl na další pláž -Cat Co 1. Tu z jedné strany hyzdil opuštěně vypadající hotelový komplex s rezavějícím tobogánem.
K pláži Cat Co 2 to bylo jen 200 metrů. I zde stojí resort, ale udržovaný. Sedla jsem si chvíli na kraj cesty nad pláží a vyhřívala se na slunci, které dnes bylo po většinu doby za lehkou oblačností. I sem přišla studená fronta, tak to na tričko s krátkým rukávem bylo jen chvíli.
Vrátila jsem se do města, vyzvedla u přístavu mapu, vypila kokosovou vodu z jednoho ořechu (obsahuje elektrolity a po tom dnešním průjmu přišla vhod) a než jsem se vydala k opevnění z války Cannon Fort, stavila jsem se ještě na hotelu si chvíli odpočinout. Ty zažívací potíže a nedostatek energie z jídla mě unavovaly.
Cannon Fort je pevnost postavená v roce 1942. Sloužila na obranu této části ostrova a zaujímá celý kopec. Je to víceméně pevnost pod zemí s tunely a zákopy a několika kanóny a úložným prostorem pro minici.
Cesta nahoru k pevnosti začíná u výpadovky na přístav Ben Beo. Na jednom z billboardů u pláže Cat Co 1 byla vyobrazena fotografie pohledu z pevnosti na západ slunce. Když jsem se vydala nahoru, bylo před čtvrtou. Slunce tu zapadá před šestou. Doufala jsem, že třeba to slunce z toho oparu vyleze.
Několik desítek metrů před pevností vybírají vstupné ve výši 40 tisíc dongů.
Rozcestník pod vrcholem odkazoval na jednotlivé části pevnosti jako protiletecké bunkry, kanón, střílna...
A kromě toho zde byla krásná vyhlídka na přístav a možný západ slunce.
Prošla jsem se kolem dokola pevnosti a vrátila se na vyhlídku, kde jsem čekala, až slunce trochu sestoupí. A pak se odebrala zpět dolů do města. Sedla jsem do jedné  restaurace, kde měli v nabídce jídlo s bramborovou kaší. Jak se ale ukázalo, tu nakonec neměli. Tak jsem zvolila rybu se zeleninou a hranolkami. Po celém dni s žaludkem na vodě konečně plnohodnotné jídlo, které mi udělalo dobře.