Druhý den v Hoi An

Vzbudila jsem se před osmou a zjistila, že v domě nejde proud. Později jsem zjistila, že proud nejde v celém městě. Po snídani jsem si půjčila kolo, které nebylo uzpůsobené na daleké výlety, ale na projížďku po okolí stačilo, a vydala se k 2,5 km vzdálené pláži Cua Dai. Bylo pod mrakem, ale naštěstí nepršelo. Pláž v tohle roční období zela rázdnotou. Nebylo divu. Moře bylo rozbouřené a písečné pobřeží trpělo erozí. Někde byly umístěny pytle s pískem, které měly erozi zbrzdit. Chvíli jsem si sedla na opuštěné lehátko a pozorovala okolí. V jedné části pláže ležely kulaté ''koše'', které místní rybáři využívají jako bárky.

Kdyby to kolo nebylo tak nepohodlné, zamířila bych dál na sever k pláži An Bang. Stejně to v tom počasí němělo cenu. Otočila jsem to nazpět a vydala se do historického centra. Semafory na křižovatkách nešly, tak mě čekal adrenalin během jízdy po silnici. Zdejší si tu s nějakými pravidly silničního provozu a dáváním přednosti hlavu nelámou. Nejdříve jsem se zastavila v krejčovském salonu, abych doplatila zbytek částky za šaty, a pak se vydala do historických ulic, které jsou během většiny dne pěší zónou. Mohou na ni chodci a kola. Jenže dnes byl povolen vjezd i motorkám. Prodírat se s kolem ulicemi bylo nepohodlné, tak jsem jej zamčela na nábřeží a vydala se pěšky. Včera jsem si koupila vstupenku do starého města a ještě jsem nestačila vyčerpat ani jeden ze vstupů. Takže jsem si zašla do muzea keramiky, do měšťanského domu Tan Ky, prošla jsem se přes Japonský zastřešený most a v městské tržnici, která je vyhlášená svým jídlem sedla na oběd. Zvolila jsem zdejší nudle ''cao lau''. Nejen, že se zde dobře jí, ale i levně. Nudle za 25 tisíc.

Pak jsem sedla na kolo a vydala se ulicemi na sever směr pagody. Jak jsem tak projížděla ulicemi a myslela si, že si udělám nějaký okruh, najednou jsem nevěděla, kde jsem. Z nepochopitelného důvodu mě můj orientační smysl zradil. Jela jsem směrem, kterým jsem předpokládala, že je hostorické centrum. Ale pořád nic. Nakonec jsem se zeptala v jednom hotelu a ti mě nasměrovali. Do centra jsem se dostala z úplně jiné strany, než jsem předpokládala, že jsem.

Kolo jsem opět nechala na nábřeží řeky a vydala se do krejčovského salonu na první zkoušku šatů. Jedna z krejčových mi s omluvou požádala, zda bych mohla přijít až večer, že kvůli vžpadku proudu švadlena nemohla šít. Celkem jsem měla mít tři zkoušky a další den odpoledne odjíždím z města.

Tak jsem se šla procházet městem. Za budovou tržnice je u nábřeží trh s ovocem a zeleninou. Nakoupila jsem trochu exotického ovoce a vydala se na hostel. U majitele ubytování jsem si zamluvila na další odpoledne dopravu do Nha Trang. Cena za dopravu nočním budem se měla pohybovat okolo 300 tisíc.

Když se setmělo, vydala jsem se pěšky na večeři. Sedla do jedné z restaurací po cestě a dala si rybu s hranolkami, která je prý jedním z doporučovaných jídel. A pak do krejšovského salonu, kde již měli šaty ušité, ale chtělo to pár úprav. Domluvili jsme se na další den na desátou na další zkoušku. Ještě jednou jsem se vydala po nasvětleném nábřeží obdivovat zdejší atmosféru.

I když i na dnešek byl hlášen déšť, naštěstí zůstalo jen u zatažené oblohy.