Den v Nha Trang

Do města jsme dojeli o půl páté ráno. Ještě byla tma. Podle mapy jsem byla tak kilometr od hotelu Hoa Giay, kde jsem měla zamluvený  pokoj. A recepce měla být teoreticky otevřená.
Noční procházku městem jsem vzdala a sedla na taxíka. Za 50 tisíc. Jenže hlavní brána hotelu byla zamčená a na recepci nikdo. Tak jsem si v Lonely Planet našla jiný hotel, který byl jen o pár ulic dál a doufala, že bude otevřený. Po cestě jsem se ještě zeptala v jiném hotýlku, ale chtěli po mě za těch pár hodin 250 tisíc, tak jsem pokračovala v cestě.
V hotýlku Mai Huy již byli majitelé vzhůru. Rozhodla jsem se, že se na zarezervovaný hotel vykašlu a strávím den a půl zde. Domluvili jsme se na ceně 15 dolarů za ten dena půl. Dostala jsem třílůžkový pokoj s tím, že další den pokud bude volný single pokoj, mi jej vymění.
Sprcha a dvě hodiny spánku. Po osmé jsem se vydala najít kancelář Sinh Tourist, abych si koupila na další den jízdenku do Dalatu.
Úplně původní plán byl zůstat v tomto letovisku dva dny, ale počasí zrovna není ideální pro celodenní šnorchlovací výlet na okolní ostrovy a předevčírem jsem se bavila s holčinou, která z tohoto města nebyla nadšená. I v průvodci je uváděné jako typické dovolenkové letovisko vyhledávané především ruskou klientelou. Podle toho to tu i vypadá. Místo anglicky psaných názvů a nápisů na cedulích je azbuka.
Sinh Tourist jsem našla. Jízdenka o půl osmé ráno za 119 tisíc.
Pak jsem šla najít kavárnu Tasty, kterou Lonely Planet označuje jako levnou, ale ceny v jídelním lístku byly skoro trojnásobné. Sedla jsem do jiné kavárny a dala si snídani. A pak již směr přímořská promenáda. Pláž se tu táhne od severu k jihu v délce 6 km. Dnes byly vlny a koupat se nesmělo. Jen několik nadšenců se nechávalo stahovat vlnami.
Vydala jsem se podél pláže na sever. Za řekou Cai je totiž na kopci nad řekou několik dochovalých a zrekonstruovaných chrámových věží z období Cham. Ty zde byly postaveny mezi 7. a 12.stoletím. Dodneška jsou využívány k náboženským účelům.
Podél pláže jsem prošla kolem věže, která je muzeem ruského vědce Alexandra Yersina, který založil Pasterův institut zabívající se lékařským výzkumem a vakcinací.
Došla jsem k mostu Than Phu, odkud se mi naskytlo pěkné panorama na řeku a i cihlový komplex honduistických věží.
Vstupné 22 tisíc. U chrámu půjčují hábit zakrývající ramena a kolena. V šortkách se do vnitřku chrámových věží nesmí. Prošla jsem se areálem, který původně měl až osm věží. V malém muzeu jsou k vidění fotografie z doby před rekonstrukcí.
Od hinduistického chrámu jsem se vydala dál podél pobřeží a hledala vhodné místo, kde bych pojedla. V oblasti je spousta jídelen orientovaných na ryby a mořské plody. Když jsem u moře, tak jsem si z jediného lístku v angličtině (vše tu mají v ruské azbuce) vybrala salát s mořskými plody. Ideální lehký oběd do docela teplého dne.
Došla jsem k ostrůvku, na kterém je chrám a z dálky je vidět velký znak svastiky.
Poté to otočila nazpět do centra. Mraky hrozily deštěm. Ten ale naštěstí nepřišel. Ve stánku se smoothie jsem zvolila nápoj nazvaný anglicky "sokolad blend". Marně jsem se prodavače ptala, co je to to sokolad. Až při prvním usrknutí jsem zjistila, že se jedná o čokoládu. Oni si tu nejsou schopni najít ve slovníku, jak se správně píše "chocolate". Ale v azbuce to určitě budou mít správně.
Chvíli jsem si sedla na pláž a pozorovala vlny. Vítr byl ale chladný. Po cestě na hotel, kde jsem si chtěla odpočinout, jsem se ze zvědavosti dívala na nabídku několika masážních salonů. Nebylo by špatné se trochu zrelaxovat. Stejně jsem neměla co dělat. U jednoho slevili z ceny 260 tisíc za hodinovou masáž celého těla na 200 tisíc. Tak jsem strávila hodinu na masážním lůžku. V přepočtu 8€/ hodinu je skvělá cena.
Se setměním jsem se vydala do okolních ulic najít nějaké pekařství, abych měla co na snídani a pak povečeřet. Opět jsem se nechala zlákat podnikem s mořskými plody. Jedním z mála, kde se mnou byli schopni komunikovat anglicky a ne jen rusky.