Na kajaku po okolních ostrovech

Ráno jsem se vzbudila s tím, že nevím, jaký program mě dnes čeká. Když jsem vymýšlela cestovní itinerář, měla jsem v něm dvoudenní plavbu s noclehem. Jenže cena pro jednoho se pohybuje od 130 dolarů nahoru a bylo mi doporučeno se zůčastnit jednodenního výletu. Ten mám již za sebou a jelikož se program denních výletů jednotlivých agentur od sebe prakticky neliší ani v tom, kde se jede na kajaku, nějak mi přišli, že jsem tedy již viděla, co jsem měla. I když mě lákalo se vydat sama na kajaku objevit nějakou pláž. Jenže včera mi všichni tvrdili, že mají jen dvoumístné kajaky a že je zajímavější se vydat na kajak v rámci tour. No jasně. S dalšími minimálně dvaceti a k sobě dostanu někoho, kdo v kajaku sedí poprvé!

Takže jsem se dnes vyhrabala po deváté z hotelu (dřív je na kajak stejně chladno), zašla si do Famili Bakery na jednoduchou a levnou snídani v podobě klasického čaje značky Lipton (jinou tu snad ani nemají) a čerstvého sladkého bochánku. A pak se ze zvědavosti zeptala u stánku agentury Cat Ba Sailing na nabízený pronájem kajaku. Za 230 tisíc (10 dolarů) jsem si na den pronajala jednomístný kajak. A bez nějakého vymlouvání mi to. Nechala jsem na hotelu věci, vzala jen ručník, opalovací krém, nějaké občerstveni,    foťák, peníze a vodu a nechala jsem se na skůtru odvézt přes kopec do přístavu Ben Beo, kde v jednom z domků byla půjčovna kajaků této společnosti. Do gumového voděodolného vaku jsem si dala věci, vyfasovala pádlo, vestu a mapu okolí s tím, že jsem byla nasměrovaná na Monkey island (opičí ostrov), který je zastávkou i pro výletní lodi.
Zaplatila jsem 40 tisíc za vstup do zátoky Lan Ha a vlastně celé oblasti ostrovů. Bylo po půl jedenácté, když jsem nasedla do kajaku a odpíchla se od břehu.
Tamířila jsem tedy směr opičí ostrov. Nejdříve jsem musela obeplout jeden ostrov a pak zahnout doleva průlivem. Dnes foukal trochu vítr a moře na otevřeném prostoru bylo zvlněné a bylo třeba trochu bojovat s proudy. K břehům opičího ostrova jsem dopádlovala po jedenácté. Od přístavu to byly podle mapy zhruba 4 km. Zakotvila jsem na pláži nějakého resortu a asi půl hodinky se slunila. Byl příjemný den. Dnes mělo být lehce nad dvacet stupňů. Teplota moře se tu pohybuje také nad dvacet stupňů.
Opičí ostrov nese jméno po makacích, kteří zde byli uměle vysazeni. Předtím se ostrov jmenoval "ananasový". Ananasy tu prý rostou u pobřeží.
Makaky v lásce nemám. Jsou to agresivní nenechavé opice. Naštěstí jsem žádného neviděla.
Ostrov je celkem velký a za útesem je další pláž. A přes průliv pak ostrov, který je na mapě označen jako "Kayak camp". Po dvanácté jsem tedy nasedla na kajak a zamířila podél ostrova dál. Během nasedání mi vlna hodila kajak na nárt a z tohoto výletu si odnesu modřinu.
Na druhé pláži jsem se nezastavila a pokračovala k sousednímu ostrovu. Z dálky byly vidět dvě pláže, ale žádný tábor kajaků. Ale za chvíli jsem si všimla skupinky kajakářů mířících z přístavu k ostrovu. Vylodili se na té hezčí pláži.
A já je následovala. Skupinka zabrala jednu půlku pláže a já tu druhou. Ručník jsem si rozložila u pěkného zákoutí u skály a slunila se a relaxovala až do třetí hodiny.
Slunce začalo pomalu sestupovat k obzoru a pomalu se ochlazovalo. Nasedla jsem na kajak a vydala se předpokládaný směr přístav. Jenže takhle z dálky se ty ostrovy slévají v celek a já to nasměrovala příliš na sever. Když jsem dopádlovala k protějšímu ostrovu a čekala, že za rohem bude vjezd do zálivu s přístavem, objevila se jen další skalní stěna s pláží. Takže jsem to otočila a pádlovala podél ostrova na jih. Tam, kam mířily i některé rybářské bárky. Hladina byla stále zčeřená vlnkami a já doufala, že se nikde nepřevrhnu. Při vyplouvání z pláže jsem totiž zjistila, že stačí jedna větší vlna a naberu vodu.

Když jsem dopádlovala k vjezdu mezi ostrovy, kde na konci byl přístav, trochu jsem se uklidnila. Přece jen přeplouvat "otevřené moře" mezi ostrovy, kde se do mě občas opřel vítr, mě znervózňovalo.
Cestou do přístavu jsem proplouvala rybářskou vesnicí položenou na vodě.
Ve čtyři jsem přirazila ke břehu. Za sebou jsem díky té nedobrovolné zajíždce měla asi pět kilometrů.
Uvázala jsem kajak a šla vrátit vybavení. S mokrým zadkem se pak vydala přes kopec do hotelu dát si sprchu a smýt ze sebe opalovací krém a písek.
A po setmění jsem si zašla dát chutnou rybu v rajčatové omáčce a k tomu pivo značky Hanoi, které mi nějak stouplo do hlavy.
Nakonec to byl příjemný den a zajímavý zážitek.