Národní park Phong Nha - Ke Bang: prohlídka jeskyní Tien Son a Phong Nha a projížďka krajinou k botanické zahradě, kde se ukrývá krásný vodopád Gio

Phong Nha Cave

Autobus dorazil do vesnice Son Trach u národního parku Phong Nha-Ke Bang o půl páté ráno. Dříve, než jsem čekala. Tma jako v pytli. Byla jsem vyklopena před kanceláří open bus společnosti Queen a nasměrována na hostel Phong Nha Gecko, kde jsem si přes booking zamluvila postel ve společné ložnici. Ale až od následující noci. Naštěstí jsou tu na brzké příjezdy zvyklí a byla jsem ubytovaná takhle brzy, aniž by mi za to něco účtovali. Takže jsem zabrala jednu z postelí v 10 lůžkové ložnici a do půl deváté ještě dospala.
Tu ložnici jsme okupovali všichni, co jsme dorazili dnes nad ránem.

O půl deváté to v hale u recepce, kde je pěkně zařízená jídelna, již žilo. Posnídala jsem palačinky a vydala se najít bankomat a přemýšlela, co dnes budu dělat. Na hostelu oproti očekávání kola nepůjčovali, zato podél silnice bylo několik půjčoven skůtrů. Napoprvé jsem bankomat nenašla a doptala se na něj zpět na recepci hostelu. Prý je před bránou do správy národního parku. Na druhou stranu, než jsem se vydala. Rozhodla jsem se si v hostelu půjčit skůtr.
Ty vzdálenosti na mapě jsou větší a provoz je tu minimální.
Dojela jsem k benzince u výpadovky z vesnice, natankovala za 40 tisíc a vydala se po silnici zpět k ke správě národního parku Phong Nha-Ke Bang, odkud vyplouvají lodě na prohlídku jeskyní Phong Nha a Tien Son. Když jsem v hostelu viděla na tabuli ty šílené ceny za vstupné a za organizovaný výlet, rovnou jsem vybrala tři melouny. V hostelu nabízejí denní tour do jeskyní Dark Cave a Paradise cave spojené s kajakem, zip line a koupelí v bahňe za téměř 1,4 milionu dongů! Během dne jsme se ale rozhodla tyhle dvě jeskyně udělat na vlastní pěst na motorce a tím osekat cenu na polovinu, nebo alespoň na 900 tisíc.
Nechala jsem motorku na parkovišti a šla si koupit vstupné do jeskyně Phong Nha a doufala, že se mi podaří přifařit do nějaké skupinky, se kterou bych se podělila o náklady za loď, která stojí 360 tisíc a vleze se na ni až dvanáct osob. Před pokladnou jsem uviděla skupinku holek a oslovila je, jestli se s nimi můžu šábnout o člun. Bylo jich osm a já byla devátá. Už měly koupené vstupenky nejen do Phong Nha, ale i do sousední jeskyně Tien Son, která stojí 80 tisíc (Phong Nha je za 150 tisíc). Taky jsem zvolila tuto kombinaci.
Zjistila jsem, že holky jsou studentky medicíny z Valencie a že jedna studovala v Česku v rámci Erasmu. Kromě nich jsem se dělila o člun se dvěma Francouzy a Američanem.
Plavba po řece Son trvala více než půl hodiny. Po obou stranách řeky stojí malé domky a občas se na břehu pásl vodní buvol. Počasí se vyvedlo. Teplota se pohybovala kolem 24 stupňů.
Když jsme dopluli před jeskyni Phong Nha, byli jsme vysazeni na břehu, odkud jsme měli jít na prohlídku jeskyně Tien Son. Na plácku u přístavu modrých výletních člunů bylo několik stánků s občerstevním a suvenýry. Během procházení kolem každá prodavačka spustila, ať si něco koupím. “Miss, you buy something“ je již vietnamskou klasikou.
K jeskyni Tien Son je třeba vystoupat po 330 schodech. Docela nářez. Když jsem dofuněla ke vchodu do jeskyně, pěkně ze mě lil pot. Ta námaha ale stála za to. První opravdu krásná jeskyně, kterou jsem ve Vietnamu viděla. Krápníková výzdoba opravdu úchvatná.
Kudy se do jeskyně přišlo, tamtudy se zase muselo sejít zpět ke kotvišti. Výhledy na okolí ze schodů také stály za to. U skalní stěny jeskyně Phong Nha stojí malý chrám.
Před nástupem na loď jsem si u jedné z prodavaček koupila kelímek se šťávou z cukrové třtiny.
Do jeskyně Phong Nha jsme vpluli pomalu. Lodivodi vypnuli motor, stáhli střechu, abychom mohli obdivovat strop jeskyně a vnitřkem jeskyně jen pádlovali.
Pluli jsme chodbou s vysokým stropem. Dopluli jsme asi dvě stě metrů dovnitř a pak to otočili. Vysazeni jsme byli v jednom místě, kde začínala pěší část. Opět mezi krápníky, které dosahovaly snad dvacetimetrové výšky. Jeskyně byla během vietnamské války bombardována a sloužila jako nemocnice. Není to ale na ní znát.
Výzdoba nebyla tak úchvatná jako v Tien Son, ale přesto tato jeskyně stojí za prohlídku.
Došla jsem zase ke kotvišti a odtud jsme již byli dovezeni stejnou cestou po řece ke správě parku. Celý výlet trval tři a půl hodiny.
Předtím, než jsem se vydala na motorce objevovat okolí, sedla jsem do jedné z jídelen  a poobědvala hovězí polévku stylu z Hue. A na cestu si koupila láhev vody.
A pak jsem zamířila jižním směrem k botanické zahradě, která je odtud vzdálená 13 km. Úzká silnička vedla  nejprve mezi poli a pak začala stoupat mezi kopce porostlé bujnou vegetací tropické džungle národního parku. Naskýtalo se mi krásné panorama. Po sedmi kilometrech jsem projela bránou strážce parku. Před půl třetí jsem zaparkovala v areálu botanické zahrady, která je spíše jakousi rezervací se stezkami. Vstupné 40 tisíc + 4 tisíce parkovné. Dostala jsem mapku a na ní vyznačenou trasu lesem, která mě měla zavézt až k vodopádu Gio a mohla jsem spatřit i zvířata. Na to, že v národním parku žije více jak sto druhů savců, 81 druhů plazů a na 300 druhů ptáků, viděla jsem jen opici na stromě v oplocené rehabilitační zóně a slyšela nějakou žábu, která je asi pěkně malinká, protože jsem ji nenašla.

Tien Son Cave

Projít trasu mi mělo zabrat hodinu. Prošla jsem kolem malého jezírka na potoku Vang Anh, kde bylo upozorňení, že ta 2,5 metrová hloubka je nebezpečná pro neplavce.
Areál botanické zahrady jsem postupně obešla, až jsem se po úzké hliněné stezce dostala opět k potoku, který padal z 30metrové výšky a tvořil velmi pěknou kaskádu. Ze spodu kaskády jsem se dostala po lanem vyznačené cestě nahoru nad vodopád. Výhled opravdu pěkný. U vodopádu je umístěná lavička pro romantické schůzky.
Těsně před čtvrtou jsem opouštěla toto místo a mířila zpět do Son Trach. Po cestě jsem musela několikrát dávat přednost krávám, které se v klidu procházely po silnici. Ty jsou zde asi největším nebezpečím pro motorkáře.
O půl páté jsem zaparkovala motorku u hostelu a šla si zjistit, kudy bude zítra nejlepší se dostat k dalším jeskyním. Prý tou samou cestou. Takže zítra to bude okružní jízda po okolí.

Pak jsem si zašla koupit jízdenku na brzký ranní autobus do Hue. Nechtěla jsem riskovat, že zítra už by nebylo místo. U společnosti Hung Tranh za 150 tisíc. Odjezd bude ve 4 ráno.
V jedné restauraci přes ulici posvačila mangový salát a pak již strávila zbytek podvečera na hostelu.
Konečně to byl skutečně odpočinkový den bez houfu hlasitých vietnamských turistů a v pěkné přírodě. I zdejší jsou milejší.