Hanoj po druhé aneb Dostavení s Ho Chi Minem, k obědu české pivo a jídlo a zavečerní přejezd na sever

Dnes večer mě čeká přejezd nočním busem na sever do Ha Giang. Dopoledne jsem chtěla navštívit Chrám literatury, kde bylo včera natřískáno a pak ještě oblast s Ho Chi Minovým mauzoleem, domem, muzeem a pagodou na jednom pilíři.

Ráno jsem se vzbudila po sedmé, zabalila batoh, posnídala a vyrazila do ulic. Zdejší chodníky buď okupují motorky nebo místní sedící na miniaturních stoličkách. Přežila jsem během přecházení několika magistrál a stanula u chrámového komplexu. Vstupné 30 tisíc. Před devátou tam byl relativní klid, před desátou se tam nahrnuly školy. Chrám literatury byl postaven již na počátku 11.století a vzdělávalo se tu konfuciánskému učení. Prošla jsem se po celém areálu, koupila několik záložek do knih s vietnamskou kaligrafií jako suvenýr a vydala se směr Ho Chi Minhovo mauzoleum. Po ulici Le Hong Phong jsem došla k prostranství, kudy dovnitř vstupovali návštěvníci. Ceduli, na které stálo, že tam jdou ti, co mají domluvenou schůzku, jsem si nepřečetla. Až skoro u bezpečnostní kontroly mě odchytil hlídač a začal se vyptávat. Nakonec mi řekl, že když jsou ty svátky TET, že mě dovnitř vpustí i bez domluvené schůzky. Prošla jsem bezpečnostní kontrolou a musela v úschovně nechat batoh. Fotit se v mauzoleu nesmělo. Bylo mi sděleno, že na prohlídku mám půl hodiny, zě v 11 mauzoleum zavírá. Dobře jsem to nevědomky vychytala.

Trasu k mauzoleu hlídají hochiminhovi "strážci" v bílých uniformách. V zástupu jsem prošla čtverhranou budovou, kde je uloženo nabalzamované tělo "otce Vietnamu". V místnosti stojí asi šest strážců. A je tam zima. 

Vrátila jsem se zpět pro batoh a podle instrukcí se vydala k bráně do areálu, kde je i pagoda na jednom pilíři. Zde byl i vstup do mauzolea pro běžné návštěvníky bez schůzky. 

Prošla jsem se kolem pagody, udělala fotku budovy mauzolea a po rozlehlém prostranství před mauzoleem (v sovětském stylu) se vydala k prezidentskému paláci a pak ulicí Phan Dinh Phung směr "česká" hospoda Hoa Vien Bräuhaus, která je v postranní ulici Nguyen Bieu 10. Točí tu plzeňské pivo a v jídelníčku mají i pár českých jídel jako smažený sýr, řízek apod. 

Sedla jsem si ke stolu, objednala malé pivo za 44 tis. a procházela jídelní lístek. Ten je i v češtině. Zvolila jsem řízek za 152 tis. Po chvíli ale přišla servírka s papírkem, na kterém měla vypsaná jídla, co jsou k dispozici. Ani řízek, ani smažený sýr, ani grilovaná žebírka, ani pečené koleno, které bych dostala za polovični cenu. Nakonec jsme se shodli na vepřovém připravovaném na horkém kameni za poloviční cenu. 

Ten talíř byl ale taky poloviční. Pokud si totiž za tu porci opravdu účtují 345 tis.dongů, tak je to nehoráznost. 

Pivo pěkně leze do hlavy. Asi i Vietnamcům u sousedního stolu, protože tu přes to jejich pokřikování není slyšet muzika. A to mám pocit, že hráli Muka.

Cena oběda 213 tis.dongů. Na vietnamské poměry hodně. Za tu cenu bych mohla jinde mít i jídlo na dva dny. Navíc jsem se moc nezasytila. Ale byla to zkušenost. Příště ale již pojím v běžné vietnamské restauraci. Zatím vše, co jsem ochutnala, bylo vynikajicí. 

Došla jsem k jezeru Truc Bach a pak již směřovala směr staré centrum. 

Po cestě jsem se ještě potřebovala stavit na vlakovém nádraží vyřešit noční vlak z Lao Cai do Hanoje (odjezd až za týden) a z Hanoje do Haiphongu. Zkoušela jsem si místo rezervovat přes internet, ale online platby jim nejak nejdou, tak jsem to vyřešila teď na nádraží. 

A pak jsem se před nádražím nechala zlákat moderní kavárnou Highlands Coffee, kde jsem si dala bagetu Buhn Mi a ledový čaj s broakvovým želé.

Na to, že jsem v komunistické zemi, je tu neuvěřitelně mnoho západních podniků. Hanoj na tom není vůbec špatně, co se životní úrovně a nabízených služeb týká.

Došla jsem zpět do staré Hanoje, kde jsou dnes již otevřené všechny obchody. Centrum je plné obchůdků se sevenýry. Atmosféra je úžasná. Baví mě již od včerejška. Vynikající na focení. Ta šílená doprava bez pravidel má svoje kouzlo. 

Ve "směnárně", kterou jsou jednotlivé turistické agentury jsem vyměnila dalších sto euro. Dnes mi již za euro dali 24 tisíc.

Došla jsem na ulici Ta Hien, která je lemovaná bary a sedla do Prague Pub. Tady mají v nabídce nejen staropramen, ale i krušovice, budvar...v láhvi. A z českých jídel řízek za docela skušných 90 tis. a nebo třeba palačinky za 59 tis. Mladý číšník mě pozdravil "ahoj". Nějak mu došlo, že jsem Češka, když jsem si fotila jídelní lístek. 

Objednala jsem si pivo Hanoi (je třeba vyzkoušet i místní značku) a palačinky. Byly dobré. 

O půl páté jsem se ale musela zvednout a zamířila na hostel. V šest mě měli vyzvednout a zavézt na nádraží, kde jsem měla sednout na bus směr Ha Giang.

Byl to další skvělý den v Hanoji.