Tak dnešní den byl ve znamení přejezdu z Dong Vanu do turisty oblíbené Sapy. Byl to přejezd nekonečný.
Vstávala jsem ve čtyři, v pět mě vyzvedl minibus mířící do Ha Giang. Cesta tam trvala pět hodin. Po desáté jsem vysedla na nádraží. Bus do Lao Cai měl prý jet o půl dvanácté. Vyjížděli jsme na poledne. A v každé vesnici stavěli. Podle průvodce měla cesta trvat čtyři hodiny. Když jsme po třech hodinách zastavili na jídlo, zeptala jsem se řidiče, v kolik dorazíme na místo. Prý o půl sedmé, ale bus do Sapy prý pojede. To už jsem při každém zastavení začínala zuřit. Je fakt, že jsme projížděli pěknou krajinou plnou vesniček s rýžovými políčky (někde zrovna vysazovali sazeničky rýže), ale to pomalé drkotání už mi lezlo krkem. Po půl sedmé mě vysadili u silnice u nádraží. A poslední bus do Sapy odjel v šest. Paráda.
Oběhla jsem několik místních stánkařů a ptala se, zda ještě pojede nějaký spoj. Prý neví. Jeden zřejmě taxikář mi nabídl odvoz za 100 tisíc, ale musím hodinu počkat, že ještě čeká na další pasažéry. Za chvíli jsem si všimla minibusu společnosti Sao Viet, který zastavil před stejnojmenným hotelem a lidé nastupovali dovnitř. Šla jsem se zeptat, zda jedou do Sapy. Prý jo. Tak jsem se nalodila a za hodinu vysedala kdesi v Sapě.
Celou dobu jsem čekala, zda nějaký
výběrčí bude chtít peníze za jízdné, ale nikdo se nehlásil.
Asi to měli v hotelu zaplacené předem a ani nevěděli, že já k
nim vlastně nepatřím. Takže jsem sbalila batoh a vydala se hledat
ubytování.
Byla tma a mlha, která ztěžovala orientaci. Měla jsem
zamluvenou postel v hostelu Go Sapa. Ten jsem nakonec našla podle
mapy v LP. I když jsem se docela prošla s tou plnou polní, když
jsem v mlze hledala směr. Navíc terén je kopcovitý, takže jsem
do hostalu dorazila spocená a hladná.
Uložila jsem si věci v pokoji a šla najít nějakou restauraci na rychlé jídlo. Jednu jsem našla jen kousek pod hostelem. Po celém dni na polévkách jsem si dala jarní závitky a hranolky. Ty jsem potřebovala. A pak již spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat