Výlet na motorce k Trang An a starodávnému sídlu králů Hoa Lu

Ráno jsem si přivstala. Okolní atrakce tu otvírají již od sedmé a brzy se prý plní turisty. Takže jsem v rychlosti posnídala zbytek rýže od večeře (ta malá porce byla jak pro tři) a šla si půjčit skůtra. Tentokrát jsem jako zálohu musela dát mezinárodní řidičák a podepsat papír. Doklady mi prý nikdo kontrolovat nebude, takže nevadí, když u sebe nebudu mít řidičák. Pak ještě natankovat za 40 tisíc a hurá směr Trang An. To je od města vzdálené asi 7 km. Na začátek mě čekal hustý ranní provoz na hlavním tahu z města. Ale dala jsem to a jakmile jsem odbočila na silnici vedoucí k Trang Anu, mohla jsem si oddechnout, protože zde byl provoz minimální a mohla jsem to na té rovince i rozjet.
Trang An je krasový areál zapsaný v roce 2014 na seznam UNESCO. Na lodičkách se zde proplouvá po vodě mezi vápencovými skalami, zastavuje se u chrámů a proplouvá se několika jeskyněmi.
Od té doby, co je oblast pod Unescem, zavalili ji prý návštevníci. A tím se i zvedla cena.
Když jsem nechala skůtr na placeném parkovišti a šla si koupit vstupenku, málem mě omylo při pohledu na tu částku. Za vstup chtějí 200 tisíc. A k tomu se pak musí připočíst nevím jaká částka kormidelnici za její tří a půl hodinovou dřinu. Tuhle částku ale neznám a byla jsem jí ušetřená, protože to za mě zacvakl jeden z vietnamských spolucestujících.
Nasedla jsem totiž na loďku, kde cestovali jen Vietnamci. Ono v osm ráno jsem byla asi jediná Nevietnamka. Vypadalo to, že se sem přijela podívat půlka Vietnamu. A mezi nimi i skupinka, s jejíž částí jsem se dělila o loď včetně majitele jakési společnosti, jejíž zaměstanance zřejmě vzal na výlet. A se mnou se snažil lámanou angličtinou bavit a nakonci můj podíl na ceně za loďku (nebo služby kormidelnice) zacvakl.
Již během vyplutí se Vietnamka vedle mě se mnou fotila. Těchto nevyžádaných selfie s neznámými lidmi jsem si pam "užila" ještě několik. Kdybych za to vybírala peníze, vrátila by se mi cena vstupného.
První zastávkou, kde jsme vysedli, byl malý chrám. Udělala jsem pár fotek a počkala, až se ostatní pomodlí. Pak jsme propluli dlouhou jeskyní, kde kvůli nízkému stropu bylo nutné se skrčit.
Poté následovaly ještě dvě další jeskyně. Další zastávkou byl chrám ukrytý ve skále, kam bylo třeba vystoupat a pak sestoupat množství schodů. U kotviště hrála tříčlenná kapela vietnamskou hudbu. Na prohlídku mi ten majitel společnosti stanovil 20 minut. Pro mě nebyl problém, ale opět se čekalo na ostatní. Škoda, že tam bylo tolik lidí, jinak by se mi to místo líbilo.
Opět jsme propluli jeskyní a pak dalšími. Přestala jsem je počítat. Překvapilo mě, že je ta projížďka tak dlouhá. Čekala jsem, že bude dvouhodinová a ono byla téměr dvakrát tak dlouhá.
Navštívili jsme ještě jeden chrám a pak již zamířili nazpět.
Na hladině se občas objevila malinkatá kačenka, která dokázala rychle zajet pod hladinu.  Nějaké ryby zde také bylo možné spatřit.
Byla jsem celkem ráda, když jsem před polednem opouštěla toto vietnamskými turisty přecpané místo.
Zamířila jsem o zhruba 2 km dál k starému hlavnímu městu Hoa Lu. To bylo centrem vietnamské říše v letech 968- 1009 za vlády dinastií Dinh a Le. Z původního města se dochovaly jen dva chrámy a hrobky králů.
Že by Hoa Lu bylo nějak dobře označené, to ne. Když jsem viděla větší počet lidí směřujících na most, přibrzdila jsem a naháněče-majitele parkoviště, který na mě mával, se zeptala, co to je. A on mi řekl, že Hoa Lu. Tak jsem zaparkovala motorku na jeho parkovišti a šla na prohlídku. Bylo poledne a slunce už docela pálilo. A to jsem teprve ve středním Vietnamu. V Saigonu to bude pařák.
Vstupné se platil jen do chrámu dynastie Dinh. A to 20 tisíc. Na lavičce ve stínu u jednoho jezírka jsem poobědvala jablko, prošla se chrámem a zamířila po schodech na horu, kde je hrobka nějakého krále. Po cestě mě oslovilo snad pět prodavaček občerstvení, které seděly ve stínu. Měly smůlu. Coca colu jsem fakt nechtěla.
U hrobky byl další "prodejce". Ten mě nejdříve upozornil na hrobku, když jsem si ji vyfotila, tak mě nasměroval na vyhlídku, která ale toho moc neukazovala a když jsem se vrátila, zapálil za mě tyčinku a že ji mám zapíchnout do nádoby a popřát krály "happy new year". A pak, že mám dát příspěvek. Vylovila jsem z kapsy tu nejmenší bankovku a položila ji na talíř k dalším dvěma. A pak se vydala na sestup.
Dole jsem se prošla druhým chrámem. A pak již pojíst něco pořádného. Sedla jsem do restaurace vedle parkoviště a vybrala si smaženou rybu a kokosový ořech.
Opět jsem dostala pěknou porci, takže jsem odcházela plná a s dužninou z kokosu v sáčku na později.
Zpáteční cestu jsem zvolila tu samou. V rušném centru zvládla všechny křižovatky a o po druhé dojela k hostelu. Druhý den na skůtru jsem taky zvládla. A už i v hustém vietnamském provozu.
Vrátila jsem skůtr a koupila si na zítřejší noc jízdenku na autobus do Phong Nha.
Zbytek odpoledne jsem strávila na nádražní terase hostelu.