Druhý den v NP Phong Nha: na motorce k Paradise Cave a koupel v bahně v jeskyni Dark Cave

Plán na dnešek byl jasný: půjčit skůtr a vydat se na okružní jízdu národním parkem k jeskyni Paradise Cave a poté i za dobrodružnými atrakcemi v Dark Cave. Za stejný program, ale organizovaný hostalem, bych dala 1,4 milionu dongů. Takhle mě vyšel pod milion a ještě k tomu jsem se pěkně projela na motorce.
Ráno u snídaně si ke mně přisedla Američanka Tess. Také mířila k Paradise Cave, tak jsme se vypravily spolu. Ona si koupila v Hanoji motorku a projíždí na ní Vietnam.
Zamířily jsme po mě již známé silnici směr botanická zahrada a pak pokračovaly dál. Paradise Cave je po této trase vzdálená asi 25 km. Silnička se vlnila krajinou mezi vápencovými skalami a tropickým lesem, do něhož není dovoleno vstupovat bez průvodce. Jednak kvůli ochraně přírody a aby se turisté neztratili, ale i kvůli nevybuchlým bombám či minám z vietnamské války. Kolem parku totiž vede několik Ho Chi Minových cest a probíhaly zde boje.
Zaparkovaly jsme na parkovišti (parkovné 5 tisíc) a vydaly se koupit ne zrovna nejlevnější vstupenku do jeskyně. Cena 250 tisíc mi za to, co nabízí tato jeskyně s vysokými stropy a ne zrovna nejůchvatnější krápníkovou výzdobou (včerejší jeskyně Tien Son byla nádherná) přišla přemrštěná. Nejdříve nás čekal výšlap nahoru k jeskyni. A pak sestup do jejích útrob. Naštěstí většina návštěvníků byli západní turisté. Těch vietnamských křiklounů, co by zkoušeli akustiku jeskyně tu moc nebylo. Organizované skupinky vietnamských návštěvníků prý přicházejí po poledni. Bylo po desáté, když jsme dorazily. A po půl dvanácté jsme opouštěly jeskyni. Paradise Cave je prý dlouhá až 40 km, ale pro návštěvníky je zpřístupněn jen kilometr.
Když jsme se opět vynořily na denní světlo, poobědvaly jsme nanuka a vydaly se na parkoviště. Tess měla v plánu návrat do Son Trach a návštevu jeskyně Phong Nha a já zamířila k Dark Cave, která je o pět km dál. U aréalu této "zábavní jeskyně" jsme se rozloučily, Tess pokračovala v cestě a já šla zaplatit vstupné 450 tisíc za zip line, jízdu na kajaku (což kajak nebyl, ale nafukovací miniraft), prohlídku jeskyně spojenou s koupelí v bahně. Zážitek pro dobrodruhy.
V jedné ze skříněk jsem nechala batoh a oblečení a jen v plavkách na sebe nechala navléct sedací úvazek. Vyfasovala helmu s čelovkou a záchrannou vestu.
Před tím, než byla naše skupina asi dvaceti osob, co se tam nashromáždila, odvedena k věži, kde byla zip line, shlédli jsme instruktážní video, kde jsme byli varováni, že pokud něco z vybavení ztratíme, zaplatíme.
Z věže vedlo na druhý břeh řeky ke vchodu do jeskyně ocelové lano, na které jsme byli po jednom zavěšeni a spouštěni. Prý se jednalo o 400 metrovou jízdu, ale přišlo mi to kratší. Něco podobného (ale ve větším měřítku) jsem si užila v Kostarice na canopy.
Po přistání na druhém břehu řeky mi sejmuli sedací úvazek a já si šla, stejně jako to dělali ostatní, skočit z větve stromu do řeky. Po celou dobu jsem u sebe neměla foťák, protože jsem si na pokoji zapomněla plovací popruh určený proti utopení foťáku. A docela mě to štve, protože tahle akce by stála za to zvěčnit.
Když na druhý břeh přistáli všichni, bylo nám nakázáno, ať vlezeme do vody a k vchodu do jeskyně doplaveme. Vystoupili jsme na dřevěný chodník, po kterém jsme byli vedeni do útrob jeskyně. Vnitřkem jeskyně líně teče řeka. Sestoupili jsme z chodníku a po břehu byli dovedeni k místu, kde jsme nechali vesty a pokračovali již jen v plavkách s helmami na hlavě.

A pak jsme byli uvedeni do postranní chodby, kde se již šlapalo  nejdříve po suchém blátě a později jsme se brodili teklavým bahnem. Ta chodba byla úzká. Když jsme došli do předsálí oné koupele v jeskynním bahně, nikdo nevěřil, že těch pět centimetrů, co nám sahalo po kotníky byla ta slavná atrakce. Průvodce nám dal 20 minut a ukázal, kam máme pokračovat. Sotva jsem překročila práh, začala jsem se nořit hlouběji do bláta, až jsem jej měla po pás. Sál vyplněný blátem může mít na délku tak 20 metrů a široký byl tak 3-4 metry maximálně. Sedla jsem si a ono mě to nadnášelo. Lehla jsem si na záda a prakticky jsem ležela na hladině. Hlavní bylo, aby se mi bláto nedostalo do očí jako se to stalo jednomu, co tak řádil, až skončil od hlavy k patě pokrytý hnědým nánosem.
Byla to legrace. Jen škoda, že nemám žádnou fotku.


Jak se stanovený čas blížil ke konci, začínala být zima.

Zpáteční cesta k řece docela klouzala. Poslední metry k řece jsme sjeli po uklouzaném blátě po zadku. A pak ze sebe smyli v řece bahno. Nebo aspoň většinu bahna. U východu z jeskyně na nás čekaly nafukovací "kajaky". Skočila jsem do řeky a doplavala k břehu, kam dopravili další kajaky. S jendou dívčinou jsme pak pomalu dopádlovaly na druhý břeh, kde je několik dalších vodních atrakcí pro odvážné.

Odhodlala jsem se na jízdu po laně zavěšená na kladce. Za půlkou je na laně zbržďovadlo, kde je každý vyklopen do vody. Zábava. Dala jsem to dvakrát. Vedle skákali do vody kluci z velké houpačky. A ještě byl nad řekou zavěšen jakýsi lanový most, kde se přesouvá pomocí vlastní síly. A kdo to neudrží, padá do vody.

Dark Cave tak není ani tak moc o obdivu krásy jeskyně, jako spíš o adrenalinových atrakcích na řece.
O půl čtvrté jsem to zabalila, navlékla přes mokré plavky oblečení, které stejně půjde do pytle se špinavým prádlem a zamířila směr Phong Nha.
Slunce pěkně nasvětlovalo malebnou krajinu. Po převázně rovné silnici jsem to rozjela. Do Phong Nha to mělo být 15 km. Na hostelu jsem byla ve čtvrt na pět.
Byl to fajn den. A zítra brzy ráno mě čeká přesun do Hue.
















Fotky bahenní lázně stažené z internetu

http://sondoongcavetour.abstravel.asia/discover-phong-nha-and-dark-cave-tour-1-day.html