Odlet z Peru domů bez zavazadla

Budíček před půl třetí. Rychle jsem dobalila věci. Pytlíky s čajem z koky schovala mezi čokolády. Po třetí pro mě dojel taxikář, kterého mi objednali na recepci. Takto v noci nebyl provoz a na letišti jsem byla ani ne za půl hodiny. Zavazadlo jsem si odbavila sama. Na cedulce byla koncová destinace Vídeň. Ještě jsem se zeptala zaměstnankyně, která si zavazadlo přebírala, že se o něj již nemusím starat, že poletí až do Vídně. Prý ano. Na přestupu v Limě se ale ukázalo, že tomu tak není. Kolega mi poslal fotku, že prý batoh čekal na pásu k vyzvednutí a znovu nacheckování. Vědomí, že mi batoh ztvrdne v Peru a přiletí později, byl nakonec vcelku osvobozující. Klíče od bytu jsem měla a v hlavním zavazadle bylo jen špinavé prádlo a suvenýry.
V Cuzcu se šlo na bezpečnostní kontrolu až hodinu před odletem. Naštěstí se to stíhalo. Vodu jsem si mohla vzít s sebou na palubu. I v Limě pak láhev vody normálně kontrolou prošla. Odlet do Limy v 5:50 byl načas. Letěla jsem se společností Latam. Přílet do Limy v 7:20. A pak znovu přes bezpečnostní kontrolu na mezinárodní terminál. Ty čtyři hodiny na přestup jsem strávila procházením obchůdků a obědem. Koupila jsem si tričko a krabičku čaje z koky. Prodejci tvrdili, že je povolené jej vozit ven. Tak uvidím. A ještě knížku o peruánských legendách. Do letadla směr Madrid jsem již nastupovala s vědomím, že jsem bez velkého batohu a budu jeho zaslání reklamovat po příletu do Vídně. Let do Madridu proběhl bez problémů. Přistála jsem v neděli v 5:40 ráno. Odlet do Vídně byl v 8:40 a v 11:40 jsem vysedla ve Vídni. Hned jsem zamířila na přepážku reklamací zavazadel. Vyžádala si zaslání batohu domů. Měli jej dopravit do tří dnů ke mně do Brna. Tak se také stalo.