Moray je dávná incká zemědělská laboratoř. V prohlubni v reliéfu Inkové vybudovali terasovité pole, kde díky zvláštním klimatickým podmínkám mohli pěstovat i plodiny, které by jinak v této oblasti nebylo možné pěstovat. Každá terasa má odlišnou teplotu. Důmyslný systém je nyní kulturní památkou a nic se tu nepěstuje. Jen se na to jezdí turisté koukat.
Maras je zase oblast uměle vytvořených salinišť, kde pracuje několik set rodin, které z bazénků sbírají sůl, která je obsažena ve vodě vytékající ze svahu. Tato sůl prý obsahuje až 32 minerálů a je kvalitnější než himalájská.
Odjezd byl plánován na 8.ráno. Dostavila jsem se ke kanceláři a čekala, až se objeví guide. Nakonec nás svezli do jednoho mikrobusu a ujal se nás guide, který byl docela nesnesitelný. Po cestě informace omílal 2x, 3x a někdy i vícekrát a to nejen v angličtině, ale i ve španělštině. Jednou to řekl v mikrobuse a pak si vyžádal pozornost na daném místě, kde začal opakovat místo toho, aby nechal třeba rozchod (když neměl doplňující informace). Za mě nejhorší průvodce, kterého jsem (nejen v Peru) zažila. Byl to takový „prodavač hrnců“ a i tour byla koncipována na nakupování, ale celkově byla dobrá.
Nejprve jsme jeli do městečka Chinchero, které je známé svým kostelíkem a také ruinami. My jsme ale zavítali do dvora místní komunity, která tká z vlny svoje výrobky. Dostali jsme výklad, jak přírodně vlnu barví a zpracovávají. A pak jsme měli možnost si něco koupit. Některé oděvy mi přišly stejné, jako v Cuzcu. Nic jsem nekoupila.
Pak se zamířilo do Moray. Zde později přišel déšť, ale obejít jsem si to stihla. Předtím, než jsme dorazili do Maras, tak jsme se zastavili v obchodě, kde nám průvodce vysvětlil na modelu fungování Maras, nabídl nám k ochutnání sůl a další produkty, které jsme si mohli koupit a pak byl čas nakupování. A pak se přejelo k Maras. Je to kaňon ve svahu. Průvodce jsem tentokrát již ignorovala a šla si fotit.
Na některých políčcích se pracovalo. Pak jsem si koupila na ochutnání chichu a později na zasycení vařenou kukuřici se sýrem. A pak se již jelo nazpět do Cuzca.
Když jsme se vrátili ve dvě z tour, tak jsem začala obíhat obchody v Cuzcu a dokupovat suvenýry. Do batohu mi kromě kila soli z Maras a barevné quinoi přibyly i bonbóny z koky. Prostě to risknu je provést. Také jsem si koupila na dekoraci dva provázky s bambulkami, které tu slouží jako závěs do dveří. A keramickou misku a džbánek. Prošla jsem si uličky čtvrti San Blas.
Na večeři jsem si zašla do pizzerie a protože jsem měla velké oči, tak si poručila polévku a ještě pizzu. Měla jsem problém to sníst. Následovalo balení. Na recepci jsem si na další den vyžádala zajištění taxi na letiště. Odlétat jsem měla před šestou. Na 3 ráno jsem potřebovala odjezd. Budík na 2:20. Takže se šlo spát brzy.
Žádné komentáře:
Okomentovat