Po deváté vstupuji do areálu Sacsayhuamánu. Sacsayhuamán („orlí hnízdo“ )je incká „pevnost“ z obrovských, přesně opracovaných a dokonale do sebe zapadajících kamenných bloků na severním okraji Cuzca, které je historickým hlavním městem incké říše. Pevnost byla stavěna v 15.století na popud Inky Pachacuteka Yupanquiho (1438–1471) a prý ji stavělo 30 000 lidí 70 let. Sacsayhuamán sestává ze tří nad sebou terasovitě postavených hradeb, z nichž je každá přes 365 metrů dlouhá. Některé kamenné bloky jsou opravdu obří – největší z nich měří 5 × 5 × 4 metry a jejich hmotnost je odhadnuta na více než 200 tun. Jednotlivé bloky mají různé velikosti a tvary, přesně k sobě přiléhají a jsou na sobě uložené bez jakékoli spojovací hmoty. Při zemětřesení, kterých je v této oblasti hodně, zapadnou kameny zpět na svoje místa, a díky tomu jsou škody po zemětřeseních minimální.
Odmítám místního guida a zabočuji hned doprava podle šipek tunely ve skále Chincana Chica, kde Inkové měli své svatyně a procházeli nimi do velké arény Qocha. Chincanas (tunely) všeobecně v Peru jsou opředeny tajemstvím a vstup do mnohých je zakázán. Tak je tomu u Chincana Grande, která je o kus dál, ale kam jsem nešla. Přes Qocha jsem došla k masivu, který vnikl vylitím lávy.
Velmi zajímavé tvary. V jedné části je Inkův trůn. Odtud je výhled na hlavní stavbu Sacsayhuamánu. Ve skále objevuji prohlubeň, která slouží jako obětiště bohům. Jsou tu umístěné 3 lístky koky zatížené kamenem, mince a sušenky.
Sestoupala jsem dolů a zamířila se projít kolem obvodové zdi postavené z monolitů různých tvarů, které jsou do sebe zakleslé a není mezi nimi žádný spojovací materiál. Neuvěřitelná technologie a záhada, jak tehdy mohli takto zvládnout vytvarovat/opracovat kameny. Podle jedné z teorií Inkové znali látku, která dočasně změkčovala kameny. Kámen ním polili a nasadili na něj druhý kámen, který se tvarem přizpůsobil prostoru.
Začínalo pršet. Ještě jsem se s deštníkem prošla po vrcholu stavby, kde se nachází pozůstatky kruhové Incké věže Muyuqmarka, která byla zasvěcena inckému bohu slunce Intimu a byla součástí pevnosti. Je odtud panoramatický pohled na Cuzco, které prý bylo postaveno ve tvaru pumy. Tento tvar ale dnes již není patrný. Cuzco se s rozmachem turismu rozrostlo.
Okolo jedenácté se vydávám z areálu podél silnice k nedalekému nalezišti Qenqo. Tento areál je mnohem menší a zahrnuje Qenqo chico a Qenqo grande. Ve vápencové skále zde Inkové vytvořili chrám, kde byly prováděny zvířecí oběti.
Na skále jsou vytesané zvířecí motivy jako je puma, lama apod. Prošla jsem si interiér, kde jsou vytesané oltáře. K druhému chrámu jsem nešla. V eukalyptovém lesíku u východu místní prodejce nabízel domácí esence ve spreji. Provedl také skupinové očištění pomocí jedné z esencí. Koupila jsem si dvě.
Postavila jsem se k silnici a čekala na stejnou linku autobusu, který mě vyvezl sem nahoru, abych se popovezla k dalším dvěma ruinám. Za chvíli přijel. Byl poloprázdný. Za další 1 sol jsem se nechala vysadit u nejvzdálenější ruiny Tambomachay. Tambomanachay Španělé nazývali „Lázně Inky“.
Není přesně znám význam místa, ale mohlo se jednat o posvátné lázně pro královskou rodinu. S deštníkem v ruce jsem se pak vydala na krátkou cestu areálem k akvaduktům, kterými teče voda. Areál je malý a návštěva mi zabere jen 20 minut. U cesty je pár prodejců šál a jídla.
Pak podél silnice v dešti přejdu k Puka Pukara („červená pevnost“) – poslední incké ruině, která bývala vojenskou pevností určenou k obraně Cuzca. Název pevnosti pochází od červeně zbarvených zdí za soumraku. Chvíli čekám pod přístřeškem, až trochu přestane pršet. Na zemi se již tvoří kaluže. Pak se rychle projdu kolem a protože stále prší, tak to balím a sedám na projíždějící autobus zpět do Cuzca.
V jednu jsem zpět v centru. Nejprve se nechám zlákat nabídkou místní restaurace Hanan Pacha, kde si poroučím „guiso del día“ Cau Cau. Jedná se o dršťky s bramborami. Je to vcelku dobré. A pak již ke klášteru Santo Domingo, který stojí na ruinách významné incké svatyně Coricanchy. Coricancha býval původně velký chrám Slunce, který byl plný zlata. Je nevýznamnějším inckým chrámem. Zlatem byly pokryté stěny. Podle legendy z chrámu vedly tunely do okolí. Když přišli Španělé, ukradli zlato a chrám přestavěli na klášter Santo Domingo.
Zůstaly zachovány obvodové stěny a části staveb. Vstup dovnitř nebyl součástí boleto turístico, takže jsem si koupila vstupenku a šla na prohlídku. Nejzajímavější je tu zlatá deska s vyobrazením inckého světa.
Pod chrámem pod trávníkem je pak muzeum věnované chrámu Coricancha. Vstup je v rámci boleto turístico. V muzeu je keramika, informace o incké historii a také se tu zabývají deformací lebky, které se tu v minulosti prováděly.
Pak jsem se ještě prošla ulicemi Cuzca. Do katedrály na hlavním náměstí jsem nakonec nešla. Vstup je docela vysoký. Nakoupila jsem si nějaké suvenýry a také vodu na další den. Na večeři jsem si koupila dva sendviče, které jsem pak snědla na pokoji. Předtím, než jsem šla spát, nachystala jsem si batoh na další den, kdy mě čeká celodenní výlet – trek k 7 lagunám Ausangate v nadmořské výšce nad 4200 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat