Do Pisacu dojedeme za půl hodiny. Vysedám u mostu. Přejdu jej a mířím do centra. Pisac je malá vesnice s takovou ezo, hippie atmosférou. Po chvilkovém hledání nakonec najdu penzion Hospedaje Samana Wasi Pisac na hlavním náměstí Plaza Constitución. Penzion je v koloniálním domku s vnitřním dvorem a součástí je malá restaurace. Check-in je teoreticky možný od 10 hodin. Můj pokoj ale ještě není volný. Prozatím mi dají klíče od jiného pokoje, kde si nechám věci a zajdu si na obhlídku.
Vystoupám po stezce vedoucí nahoru do hor k ruinám starého města Pisaq k pokladně, kde si za 130 solů kupuji boleto turístico – turistickou vstupenku platnou 10 dní, v jejímž rámci můžu navštívit množství památek včetně ruin v Pisacu a 4 ruin u Cuzca. Během tohoto krátkého výstupu padne definitivní rozhodnutí, že k ruinám se nechám vyvézt taxíkem a nazpět dolů půjdu pěšky. Vesnice Pisac je v nadm.výšce cca 2900 m. Ruiny ale až v 3500 m. Nehodlám si tělo huntovat tímto výstupem. Hlavně, pokud se necítím úplně fit a obloha trochu hrozí deštěm. Vrátím se na penzion, počkám, až mi dají klíče od právě uklizeného pokojíku, kam si přesunu věci. Převleču se a jdu najít taxi.
Nakonec mi zastaví u hlavní silnice mototaxi a řidič mi tvrdí, že mě může dovézt jen do vesnice Maska k vstupní bráně na silnici vedoucí k ruinám. Cena 20 solů. Taxi až nahoru by si účtoval asi 40 solů. Řidič mě doveze na přístupovou cestu v nadmořské výšce cca 3300 m. Skoro půl hodiny pak šlapu možná kilometr do kopce. Nadmořská výška a nachlazení je znát.
Cpu do sebe kokové bombóny. Nedaleko je vidět nad údolím dešťová clona. Ve 12:10 dojdu k pokladně, kde předložím vstupenku, kterou mi odcvaknou v příslušné kolonce a jdu dovnitř. Vytahuji pláštěnku připravená se schovat pod nejbližší stříšku inckého města. Naštěstí vzduchem proletí jen pár kapek a z deště nic nebude. Zato dole v Pisacu muselo dost sprchnout. Hlavní pevnost Q’allaqasa stoupá do nadm.výšky 3525 m. Pod ní se pasou a pózují alpaky. Na stěně nedaleko pevnosti lze rozeznat hrobky Inků. Pozoruhodný způsob pohřbívání. Dole teče potok a také je tu rituální kašna. Zajímavá je také brána do města. Vystoupám k pevnosti a po šipkách směřuji k Intihuataně. Než k ní ale dojdu, vede mě stezka na vyhlídku. Chvíli uvažuji, jestli tam půjdu. Nakonec jdu a tam zjistím, že tamtudy stejně vede cesta dál areálem a směrem dolů do Pisacu. Na vyhlídce jsem nejvýše, co dnes budu, ve výšce 3525 m.
Dešťové mraky již odpluly a svítí slunce, které je docela silné. Začíná sestup po schůdcích. Projdu tunelem a jeskyňkou. Někdy jde stezka kolem srázu. Je tu minimum turistů. Většina zůstává nahoře. Dojdu k další části města, kde je Intihuatana – chrám zasvěcený bohu slunce. Zajímavé místo. Cesta vede stále níže nad údolí. Projdu kolem teras a vodopádu a octnu se na přístupové cestě z vesnice. Do vesnice dojdu v 15:30. V archeologickém areálu jsem byla 3,5 hodiny a mám za sebou cca 800 výškových metrů. Celé mě to dost zmohlo.
Jdu na pokoj, protáhnu se, aby mě později nebolely svaly, dám si dubové kapky a vycucám pastilku s islandským lišejníkem a hodinu spím. Po 17.hodině si udělám procházku uličkami. Vedle penzionu je ulička plná obchůdků se suvenýry. Zpětně musím říct, že asi nejlepší výběr z Peru. V obchůdku s kameny si kupuji srdíčko ze serpentinu. Je to kámen, jehož žíla se nachází přímo pod Machu Picchu a někde tam v okolí se těží. Cenu uhádám na 20 solů. V místním supermarketu kupuji vodu a granadillu. V pekárně pak croissant a ještě jedno pečivo na snídani. Objevuji obchůdek zaměřený na bylinky, šamanské směsi, ayuhascu. Na večeři nakonec zajdu na náměstí do kavárny La Placita, kde si dávám toston italiano a bylinkový čaj. Obložený chleba je dobrý. Majitelka příjemná. A pak okolo osmé večer jdu spát a načerpat sílu.
Žádné komentáře:
Okomentovat