Vzbouzím se před šestou. Spala jsem asi deset hodin. Nachlazení a únava je znát. Dávám si dubové kapky a po chvíli vycucám pastilku s lišejníkem. V posteli se válím do osmi. Pak sním to pečivo a marakuju, co jsem včera večer koupila a vydávám se jen s foťákem na náměstí před penzion, kde již po stranách posedávají trhovkyně a trhovci a nabízejí zeleninu, ovoce, bylinky, maso, květiny, jídlo… Takový etnický mumraj. Asi půlhodinu si hraji na paparazzi. Pak ještě chvíli relax na pokoji a po desáté vyrážím chytit colectivo směr Urubamba, kde bych měla přesednout na další colectivo do Ollantaytambo. Minivan za chvíli přijíždí. Cesta trvá asi 50 minut a řidič mě nechá na nádraží, kde přesedám hned na další. Další půl hodinka a před 12 vysedám na náměstí v Ollantaytambo.
Ollantaytambo je jedno z historicky významných inckých míst. Na strmých svazích nad vesnicí jsou pozůstatky inckého města. Vstup do archeologického areálu je součástí boleto completo. I když mám do odjezdu vlaku do Machu Picchu ještě asi 3 hodiny, na prohlídku ruin dnes nejdu. Nechám si to na pozítří při cestě zpět do Cuzca. Na namáhavé stoupání do schodů se necítím. Místo toho si sednu do jedné z restaurací na náměstí, objednám si meníčko a pozoruji dění. Zrovna se na náměstí vyhlašují vítězové Machu Picchu trailu.
Kuchaři docela trvá, než mi přinesou kuřecí polévku a pak lomo saltado (vepřové na kousky s cibulí a rajčetem). Hodinu tedy zabiju jen v restauraci. Pak požádám, jestli si u nich můžu nechat velký batoh a jdu na obhlídku. Nejprve ke vstupu do archeologického areálu, kde se zrovna houfuje jeden turistický mikrobus za druhým. Zřejmě ti, co jsou na cestě z Cuzca přes Pisaq a před odpoledním odjezdem vlaku do Machu Picchu, tak ještě jdou na prohlídku ruin v Ollantaytambo. Zaměstnanci kaváren u vstupu vyvolávají, že je možné si u nich nechat zavazadla. Dobře, toho využiji pozítří na cestě zpět. Projdu se stánky se suvenýry a pak zamířím zase na náměstí a na druhou stranu k tržnici.
Protože se ale obloha kaboní a přede mnou je cesta k nádraží, které je od centra asi půl kilometru, vyzvedávám již ve dvě batoh a jdu na vlakové nádraží si počkat v čekárně. Podle jízdenky, kterou jsem si koupila u společnosti Peru Rail bych tam měla být v 15:07. V 15:37 je odjezd. Na bráně ukazuji vytištěnou jízdenku a jsem vpuštěna. Zatímco čekám, začne mírně pršet. Před třetí se nádraží zaplní lidmi. Okolo 15:20 přijíždí vlak z Machu Picchu. Vymění lokomotivy a může se nasedat. U každých dveří označených písmenem stojí zaměstnanec a kontroluje v seznamu cestující podle čísla sedačky. Dostávám místo u okýnka.
Jenže pozpátku směru jízdy, takže nic moc. Druhá strana má možná lepší výhled. Rozhlas nás upozorní, že kvůli geografickým podmínkám vlak nemůže jet rychleji než 30 - 40 km/hod. Jedeme hodinu a tři čtvrtě. V 17:15 zastavujeme v konečné stanici Machu Picchu. Vesnice je známá také jako Aguas Calientes podle řeky, která tu teče a vlévá se do řeky Urubamba. V překladu to znamená “teplé vody” podle termálních vývěrů. Jedním z lákadel jsou termální lázně. Hlavním lákadlem je ale Machu Picchu, ke kterému se vyráží právě odtud. Původní osada o pár rodinách se rozrostla do současné docela rušné turistické vesnice o 3000 obyvatelích. Najdete tu spoustu hotelů, restaurací, stánků a obchůdků se suvenýry. Všichni tu žijí z turismu.
Prosoukám se rozlehlou tržnicí, která je nalepená přímo na nádraží, přejdu most přes “teplou řeku” a jdu nejprve koupit jízdenky na zítřejší autobus nahoru na Machu Picchu. Ono by se dalo těch 600 výškových metrů nahoru vystoupat po strmé stezce, ale mám vstup do areálu MAPI koupený na 6 a nechce se mi po ránu úplně zničit. Přece jen nejsem úplně fit. Takže obětuji těch nehorázných turistických 24 USD za zpáteční jízdenku. Na nákup lístků potřebuji předložit pas. Platím v solech (88,58). A pak mě čeká cesta do kopce k hostelu Super Tramp, kde jsem si přes booking zarezervovala na 2 noci kapsulovou postel ve společné ložnici. Totálně zpocená vyfuním nahoru, ubytuji se a jdu na obhlídku města. Nejprve najít autobusovou zastávku, pak bankomat (a zjišťuji, že nejvýhodnější je vést si dolary v hotovosti a ty pak průběžně měnit). V jedné z pekáren si koupím empanádu na večeři (nemám zrovna hlad na velké jídlo v restauraci) a jdu se nachystat na zítra a zalehnout. Čeká mě vstávání ve 4 ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat