Protože je odjezd z Puna plánován na 7 ráno, budíka jsem si natočila na 5, abych stihla zabalit. Stejně jsem se vzbudila dříve. V šest jsem zašla na rychlou snídani, odevzdala jsem klíče a s plnou polní jsem se vydala na ulici chytit taxíka. Cenu jsem uhádala na 5 solů. Kancelář společnosti Turismo Mer je nedaleko turistického mola. V 6:40 začalo odbavování. Dostala jsem balíček se svačinou a vodou. Sedačku jsem si zvolila u okýnka. Autobus nebyl plný, takže vedle mě nikdo neseděl.
Přivítala nás průvodkyně Marita a hned při výjezdu z Puna začala svůj výklad v angličtině a pak ve španělštině. Na mě byla trochu otravná a občas přehrávající, ale musím uznat, že znalosti měla a bylo vidět, že je zapálená do těch záhadnějších oblastí týkajících se historie Inků. Po hodině konečně přestala mluvit a nechala nás oddechnout.
Po deváté přijíždíme do Pakary. Průvodkyně nejprve bere do muzea anglicky hovořící. Zatím si projdu obchod se suvenýry. V muzeu nám průvodkyně poví něco o sochách a kultuře. Spíše to bere více duchovně. V muzeu je keramika, mumie, sošky…
Před desátou vyjíždíme dál. Cesta do průsmyku La Raya trvá hodinu a půl. V 11:30 přijíždíme do nadmořské výšky 4335 m. Na deset minut zastavujeme na vyhlídce na údolí a okolní hory. Nejvyšší hora Nevado Chimbolla (5489 m) je pokrytá sněhem. Dole stojí malý kostelík. U vyhlídky mají rozložené stánky prodejkyně. Na můj vkus jsou moc otravné a za každou cenu se snaží nabízet. Pod tlakem se mi rozhodně nechce nic kupovat.
Za dalších 30 minut zastavujeme na obědě v údolí Valle Vilkamayu v restauraci La Pascana. Oběd je formou bufetu. Bylo by to fajn, kdyby k tomu nehrála dost hlasitě místní kapela. Samozřejmě pak jeden z kapely obchází a nabízí CD a vybírá dýško za poslech. Ve 13 hodin vyrážíme dál směr vesnička Raqchi, kde jsou ruiny chrámu Wirakochi. Před areálem je malé náměstíčko s kostelíkem a stánky s výrobky s keramikou. Pěkné věci. Bohužel se nevracíme stejnou cestou, takže si nemohu “zašopovat”. Průvodkyně nás zavede k pozůstatkům hlavní zdi chrámu a začne s výkladem. Kromě hlavní zdi, která je symbolem archeologického areálu, se tu nacházejí i pozůstatky 120 kruhovitých domů, kde lidé žili a často přijímali návštěvy. Průvodkyně se snaží zorganizovat hromadnou meditaci óm. Němci vedle mě ji komentují, že by mohla být herečka. Na můj vkus to občas dost přehání, i když chápu, co chce sdělit. Jsme na silovém místě. Ne každý ale musí pobrat její ezo-spirituální výklad. Její kultura věří, že dávné civilizace přišly z jiných planet. Musím ale uznat, že průvodkyně je znalkyně Inků a své kultury a má zápal a nakonec předala spoustu zajímavých informací.
O půl třetí pokračujeme v cestě směr Cuzco. Před námi poslední zastávka v kostelíku sv.Petra a Pavla v Andahuaylillas, kterému se říká “Sixtinská kaple Ameriky”. Kostel byl postaven na místě incké svatyně v roce 1670 a interiér byl vyzdoben z darů španělských rodin. Bohužel se nesmí fotit. Je to ale zřejmě nejkrásnější a nejhezčí interiér kostela, co jsem viděla. Bohaté fresky na stěnách. Obrazy z cuzské malířské školy se zlacenými rámy a zlacený oltář. Průvodkyně opět zapojila vyprávění o posvátné geometrii, matematice a symbolech. Citlivé osoby mohou v kostele cítit pozitivní energii. Konečky prstů na rukách ji hodně vnímají a celou dobu se snažím nabíjet.
Pak nás průvodkyně zavedla do vedlejšího bílého domu, kde je v malé místnosti vystavena kostra mimozemšťana. Metr vysoká kostra s protáhlou lebkou a kulatými očními důlky byla nalezena nedaleko pohřbená. Vstup do mini muzea je zdarma. Kromě kostry mimozemšťana je tu i kámen, který je prý meteoritem. Před muzeem jsou vitríny se šperky a kameny. Kupuji si stříbrný přívěšek na krk inckého kříže s kouskem růžové lastury, která je pro Inky posvátná, a na druhé straně z andského tyrkysu.
Pak nás již čeká cesta do Cuzca. Poslední hodinka. Na mini terminál společnosti přijíždíme před šestou.
Protože je dost z ruky od centra, pomáhají zaměstnanci se zajištěním taxi. Domlouvám se s italským párem, který také míří do centra, že budeme taxi sdílet. Protože to mám dál, zaplatí oni 15 a já taky 15 solů. Cesta zasekanými ulicemi trvá asi půl hodiny. Nejprve jsou vysazeni Italové, pak až já. Domluvený mám 3* hotel Las Ruinas kousek od hlavního náměstí. Další hotel, který běžně využíváme pro naše klienty v CK Livingstone a kde mi vyšli vstříc a budu ubytovaná zdarma. Nejprve tuto jednu noc a později se sem vrátím a strávím poslední 4 noci. Na recepci se potkávám s Larissou, se kterou běžně komunikuji po mailu.
Zapíšu se a dostávám pokoj ve třetím patře. Nemají tu sice výtah, ale jinak hotel vypadá velmi dobře. Když pak uvidím svůj pokoj, spadne mi brada. Dostávám skoro apartmá s obří manželskou postelí. V horním patře je pak ještě jedna postel. K tomu výklenek se sofá a krbem, který si prý můžu zapálit. Koupelna s jakuzi. Neskutečný luxus. Škoda, že jej nyní ani nevyužiju.
Přebalím věci, nechám na recepci pro Larissu bomboniéru a Starorežnou, které jsem vzala jako dárek za laskavost a vyrážím na procházku centrem. Koloniální uličky se spoustou krámků se suvenýry. Spousta jich vypadá jako skutečných odtud a ne z Číny. Tohle bude nákupní ráj. Dojdu na Plaza de Armas, kde to žije. Naháněči lákají do restaurací okolo náměstí a na masáže. U stěn postávají policisté s hlídají dění. V jednom bývalém kostelíku objevím stánky lokálních umělců. Zaujmou mě masky.
Dnes ale ještě nebudu kupovat. Přece se s tím ještě týden nebudu tahat. Obejdu náměstí, další ulicí se dostanu na další náměstí a zde mě zaujme agentura Machu Picchu Reservations nabízející tour k 7 lagunám Ausangate. Zběžně se vyptám na cenu a další věci. Spokojeně se pak vracím zpět a hledám restauraci, kde bych se najedla a nevydala za to majlant. Na křižovatce kousek od hotelu mě zaujmou vývěsní štíty nabízející menu za 12,50 PEN. Mrknu na jídelníček. Malá restaurace Kusi je v prvním patře a vypadá malebně. Jdu si tam sednout. Poručím si zdejší specialitu anticucho de corazón de res (špíz z kousků hovězího srdíčka) a pivo, abych alespoň ochutnala. Pivo ujde (nejsem pivař). Jídlo sním, není to zas tak špatné, ale podruhé si to dávat nebudu. A pak již na hotel, kde na mě na posteli čeká župan a papuče. S chutí si dám sprchu a zalezu do postele. Další ráno mě čeká přesun do Pisacu.
Žádné komentáře:
Okomentovat