Z nádraží v Olla jsem došla pěšky do centra vesnice a u ulice před náměstím jsem se nechala zlákat nabídkou jedné z restaurací s terasou. Ještě jsem chtěla ochutnat „cuy“ – morče, které je jednou z tradičních specialit Peru a zde jsem měla skoro poslední možnost, kdy si cuy dát. Navíc Valle sagrado je vyhlášené tímto pokrmem. V této restauraci (zapomněla jsem si zapsat jméno, ale je třeba vystoupat pár schodů a pak na terasu další dřevěné schodiště) nabízejí celé morče za 60 solů, půlku za 30. Beru celé, protože je to malé zvířátko. K tomu mám jako přílohu bramborovou kaši. Ještě se ptám, jestli bych mohla potom tady nechat na dvě hodinky batoh, abych se prošla ruinami. Zatímco mi připravují oběd, koukám z okna na ruiny na protějším svahu. Je polojasno a se štěstím snad nebude pršet, i když předpověď déšť hlásí okolo jedné.
Na stůl mi přistanou dva talíře. Na jednom krémová bramborová kaše se salátkem. Na druhém rozporcované morče i s hlavou. Jíst morče není jen tak. Masa je málo, malé kosti. Nakonec odkládám příbor, beru kousky do rukou a okusuji jako kuře. Chutná to trochu jako králík. Dobře dochuceno. Zabere mi to asi půl hodiny až mi to vše vychládne. Pokud by měl člověk hlad, tak se nenají.
O půl jedné se vydávám na prohlídku archeologického naleziště. Nejprve si obejdu tržnici před areálem, kde jsou nabízené tkané tašky, zvonečky a spousta dalších výrobků, které by mohly být suvenýrem. Nákup ale nechám až po prohlídce. U vstupu si nechám procvaknout další kolonku na boleto turístico.
Ollantaytambo je jedním z nejvýznamnějších archeologických areálů a měst z doby Inků v rámci Valle Sagrado. Ve své době bylo královským sídlem Inckého císaře Pachacutiho, který jej prý nechal vystavět v 15.století a během dobývání Peru Španěly bylo významnou pevností, kam se uchýlil i poslední incký král. Největší zajímavostí je Chrám Slunce (Teplo del Sol), tedy to, co z něj zbylo. Šest monolitických bloků vedle sebe spojených menšími kameny takových tvarů, že je záhada, jak je v dané době dokázali tak předně opracovat a také dopravit na toto místo na svahu. Místní průvodci sice tvrdí, že se kámen těžil v nedalekém lomu přes řeku Patakancha a pak byly dopravovány na blátě, ale tomuto je těžké uvěřit, pokud v dané době neměli nějaké vyspělejší technologie, než jsou dnes známy. Další záhada mě čeká další den v Cuzcu s Sacsayhuamanu.
Vystoupala jsem si po terasách k Chrámu slunce a pozůstatkům domů nad ním. Tudy by vedla cesta na vyhlídku Intihuatana na kopci. Určitě by byly zajímavé výhledy, ale začalo foukat a vzduchem občas proletěly dešťové kapky. A taky se mi nechtělo škrábat do kopce a chtěla jsem do Cuzca dorazit nějak normálně (teď toho trochu lituji, že jsem tam nešla).
Po prohlídce archeologického místa si jdu vysmlouvat nějaké suvenýry. Jednak pěknou tkanou kabelku a také zvoneček. Zvoneček s inckými symboly jsem uhádala na 40 solů. Nikde jinde jsem je neviděla. Zajdu do restaurace pro batoh a pak na hlavní náměstí objevit colectivo do Cuzca.
Již před dvěma dny jsem tu slyšela vyvolávat na Cuzco. Jinak bych musela počkat na colectivo do Urumbamby a odtamtud jiným colectivem do Cuzca. Týpek, který nabízí svezení autem jakože colectivo, mi ale nepřijde důvěryhodný. Ptám se policisty a ten mi říká, že je to správné colectivo. Kromě mě nasedá ještě jedna paní. Pak čekáme ještě u tržnice na další cestující. Cesta trvá asi 2 hodiny. Nejedeme přes Urubambu, ale po silnici z Valle Sagrado do Cuzca. Cena 10 solů. Okolo 16:30 vysedám na Plaza San Francisco, které je blízko Plaza de Armas. Jdu se opět bytovat do hotelu Las Ruinas. Dostávám stejný pokoj jako před pár dny. Převleču se a jdu přes Plaza de Armas na náměstí Plaza Regocijo, kde sídlí tour operátor Machu Picchu Reservations.
Cílem je koupit si trek k 7 lagunám Ausangate na pozítří. Na další den potřebuji ještě zdravotní aklimatizaci, protože rýmečka ještě není úplně v pohodě a cítím, že bych asi hned další den nedala výšky nad 4000 m. Předtím jsem si ještě vybrala nějaké peníze v bankomatu. Cena výletu je 29 USD. V ceně je doprava, průvodce, snídaně a oběd. Vstup do oblasti 20 solů se platí na místě, stejně jako vstup do termálů. Ještě jsem si zjistila informaci o možnosti výletu do Moray a Maras, ale zatím jsem si jej nekupovala.
Pak jsem si zašla do supermarketu pro vodu a po cestě jsem objevila pizzerii Casa Grande a nechala se zlákat jejich pizzou se stejným jménem. Cena sice turisticky vyšší, ale pizza dělaná tradičně v peci na dřevo. K tomu marakujový džus. Docela dobrota. Pak si již jdu s plným žaludkem lehnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat